Tajemný Tibet
Theodore Illion
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56089/bmid_tajemny-tibet-U3k-56089.jpg
5
11
11
Německý cestovatel Theodore Illion byl jedním z prvních cestovatelů, kteří pronikli do Tibetu ještě v dobách, kdy byl odříznut od okolního světa. Illiou se musel přestrojit za potulného tibetského mnicha, aby se vyhnul odhalení, protože pobyt v Tibetu byl pro každého cizince nezákonný. Právě proto se mu však podařilo seznámit se se životem v této zvláštní krajině tak intimně, jako málokomu. Pobýval mezi prostým lidem i mezi pověstnými mnichy, lámy a poustevníky, zažil několik přepadení typických tibetských lupičů, a hlavně pochopil vyspělé tibetské duchovní učení. Jeho kniha, která poprvé vyšla v Hamburgu v roce 1936, je tedy plná neznámých a fascinujících skutečností o tajemném Tibetu.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2011 , EugenikaOriginální název:
In secret Tibet
více info...
Přidat komentář
Dobré připomenutí toho, co je vlastně v životě důležitý. Asi jsem to zrovna teď číst potřebovala.
"Nepřejí si nic, ani dlouhý život nebo zdraví nebo štěstí. Prostě žijí, aniž by omezovali své životy nebo dovolovali druhým, aby je omezovali, což je postoj, k němuž je v tomto světě třeba velké dávky odhodlání. Nepřejí si nic, a přece jim je všechno dáno."
Cestopis o Tibetu byl v rámci Čtenářské výzvy pro mě jasnou volbou. Víme o něm toho pořád málo a je to pro nás v mnoha ohledech stále terra incognita. Theodore Illion napsal tuto knihu na základě své cesty v letech 1934 1936. Toto je třeba brát v úvahu, neboť se od té doby mnohé změnilo, i když bych si netroufnul tvrdit, že až tak k lepšímu.
SPOILER!
Je to pro nás docela odlišná kultura. V době jeho putování se lidé vodou vůbec neumývali, pouze se čistili máslem a hořčicí. Jako projev úcty vyplazovali jazyk.
Každopádně je to území zaměřené duchovně, takže bych rád uvedl dvě ukázky z knihy, nad kterými je dobré se zamyslet, a to i z hlediska naší kultury:
Náboženství se více a více překrucuje tak, aby upevnilo autoritu jeho představitelů.
Zdrží-li se člověk páchání zla na druhých, protože si myslí, že se mu tak dostane v budoucnu dobré inkarnace, přenáší materialistický postoj zisku a nabytí do duchovní sféry. To už není duchovnost, ale materialistická duchovnost nebo duchovní materialismus, tj. pravý opak skutečné duchovnosti.
Knihu rozhodně doporučuji a pokud se i vy vydáte na nějakou zajímavou cestu či přímo expedici, tak kale peb (šťastnou cestu).
Tajemný Tibet
"Nejstrašnější ze všech hříchů: duchovní arogance.“
Buddhismus (lámaismus), potažmo samotný Tibet, lákal a láká bezpočet lidí, ať již z důvodů duchovních, náboženských, filozofických, historických nebo prostě jen cestovatelských. Tibet odedávna přitahoval pozornost jak pro svou nepřístupnost geografickou přispívající k šíření mnoha mýtů, tak politickou, a to jak za dob tibetské autokracie, tak čínské nadvlády. Dalajláma, sám kdysi symbol autokratického zřízení, dnes deklaruje jednoznačnou preferenci pro demokracii. Nebýt ovšem čínské invaze, tibetští lámové by si dodnes možná rádi zachovali svá tehdejší privilegia a moc.
Autor sám, který po Tibetu v přestrojení cestoval ve 30. letech minulého století, kritikou lámů, kteří do duchovního života vnáší hamižnost a hrabivost (podobnost s katolickými odpustky ne zcela náhodná), nešetří. Nesepsal totiž duchovní příručku, ale něco jako cestopis. Ač na mě moc sympaticky nezapůsobil, což jde nejspíš na vrub jeho určité chvástavosti, tak můj obdiv autor má. Nejenom, že se naučil vcelku slušnou tibetštinu, ale byl ochoten cestovat v přestrojení a navíc sám, a to v těch nejzastrčenějších koutech civilizace. Tento světlovlasý modrooký Evropan namaskovaný za snědého Asiata… se totiž na do té doby zcela nezmapovaném území setkával nejen s běžnými Tibeťany nebo lámy, ale taky tlupami lapků. Jenže vedle odhalení a tedy uvěznění, mu hrozila krom okradení taky např. smrt hladem, když dlouho bloudil a neměl dost jídla, nebo mu bylo ukradeno.
Jsem si jistá, že přes veškerou svou izolovanost se tvář Tibetu za posledních téměř 100 let již změnila. A to nejen pod vlivem násilné čínské asimilace. A tak je cestopis Illiona zajímavý, stejně jako řada informací či domněnek. Ať již popisuje údajnou dlouhověkost alias věčné mládí (některých) tibetských lámů, fenomén létajících lámů, kuriózní pohřební „praktiky“, víru Tibeťanů ve strašidla, jejich hygienické návyky (či spíše jejich absenci :) nebo to, jak si místní lámové poradili s vegetariánstvím, které jim ukládá buddhismus, protože se jím ani zbla neřídí. Stejnou zkušenost, byť s odlišnou argumentací, jsem zaznamenala v Mongolsku, kde působí tibetská Gelugpa (Žluté čepice).
„Život by neměl žádný význam, kdyby v něm bylo něco jistého. Čím více tě život postrkuje, tím lépe. Nikdy nebuď spokojený, zejména ne se sebou."