Tajemství bohyní na Žítkové
Vlastimil Hela
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361180/mid_tajemstvi-bohyni-na-zitkove-JmD-361180.jpg
4
42
42
Tato kniha je poctou příběhu zanikajícího fenoménu výjimečných kopaničářských žen a také muži, který byl část svého života katolickým farářem. V textech o žítkovských bohyních, které byly publikovány v posledních letech a v nichž mezi nacisty, estébáky a opilci pobíhají v transu lesbické ženy, se z něj stala takřka smyšlená postava. Ve skutečnosti jsou spisy Josefa Hofera, vydané roku 1913, v nichž popisuje „velezajímavé skutečné případy, jak vychytralé venkovanky bohyňují čili čarují“ nesmírně cenným svědectvím. Bez jeho postřehů, tvořících historickou bázi této knihy, by bezpochyby nevznikly ani publikace dnešních autorů, které ke kraji přilákaly zaslouženou pozornost. Moravské Kopanice tvoří několik malebných údolí a dramaticky se tvářících kopců. Jak ukazuje příklad bohyň - šeptuch, přijmout odpovědnost a být vědmou, lidovým léčitelem a venkovským šamanem, znamená vložit na svá bedra celoživotní úděl a obětovat se pro druhé. Proto dnes žítkovské bohyně, nositelky lidové magie, přebývající v mystického prostoru moravského pohraničí, nemají následovnice. Tato publikace, která přibližuje žítkovský mýtus ve všech jeho aspektech, vysvětluje proč.... celý text
Přidat komentář
Kraj to byl a je určitě zajímavý svojí historií, neznalostí místních obyvatel a že jim to tam dlouho vydrželo si zachovat svoji rázovitost a nevědomost, co se děje okolo nich. Kniha to byla určitě zajímavá, ale bohužel autor to nepojal zrovna nejlépe.
Kniha mne uchvátila, líbil se mi pohled do historie a do života starých kopaničářů. Fotografie a slovníček dodávají knize autenticitu. V knize je ale také mnoho polopravd a doměnek. Je jen na čtenáři, jak knihu uchopí...
Nejpřínosnější ke přetisk Hoferových povídek. Postřehy autora jsou však slabé a dost často mimo.
Bohyňománie pro pokročilé – hlavně pro zájemce o Hoferův pohled na kraj. Nejpraktičtější částí knihy je devítistránkový slovníček kopaničářského nářečí. Rozesmál mě autorův komentář k Tučkové („takřka hollywoodsky vymaškařený thriller z moravsko-slovenského pomezí, v němž pro pobavení publika mezi nacisty, estébáky a opilci pobíhají v transu lesbické ženy“). Kam se ztratilo pochopení pro sílu fabulace?
Cením si knihy jako připomínky toho, jaký tvrdý život žili naši předkové na odlehlých místech ještě v docela nedávné době. A duchovní a lékaři tam žili také. Nevědomost a nedostupnost pomoci vedla obyvatele k využití toho, co bylo nejblíž po ruce. Jednání bohyň, ať už vychytralé, či ne, se neodvažuji soudit. Ani Hoferovo, když se snažil zarputile vymýtit bohování. Pro mne zajímavá publikace, s mírným odkazem na esoterický pohled, s nímž se míjím.
Jako obraz počátku století na Moravských Kopanicích asi objektivita místy pokulhává. Pocity a domněnky se mísí s realitou. Jako pohled na fenomén bohyní a léčitelek nejen v této oblasti nejvíc světla vnáší kapitola Šeptucha, šeptunka nebo čarodějnice?
Farář Hofer je trochu nevyrovnaná, trochu nešťastná postava. Asi není příliš dobré řešení jít kamkoli za trest. Celkem dobře popsaná politická i církevní realita té doby mu taktéž moc nepomohla.
Věřím, že pan Hela chtěl uchopit téma co nejlépe, ale stačí se podívat do očí bohyně Surmeny na fotografii z Muzea Bojkovska.
Patrně nešlo jen o dobré a moudré léčitelky.
Životní podmínky byly až nepředstavitelně drsné a i proto se chce věřit, že většina žen začala vykonávat svou pomoc s nejlepšími úmysly. V řádcích i mezi řádky se lze dočíst mnohé.
Jak píše Leliel v knize se potkává logika s esoterikou i víra s pověrou a je jen na čtenáři kam se přikloní.
Na profilu ,,cérka,, je velice výstižné hodnocení. Za mne přírodní léčba a chytrost žen nahrazovaly nedostupnost léčebných možností místních chudých obyvatel. Zaručené bohyně a bohování naleznete každý den na internetových stránkách. Hloupých a naivních lidí je a bude stále dost. Kniha ale dobře vystihuje danou dobu na Žitkové a okolí v 1. pol. 20 století.
Nu ano, zavání to využitím žítkovské fascinace a samotný text Vlastimila Hela dle mého názoru těží z pocitu a domněnek. Podtitul knihy zní: Mýtus, legendy a skutečnost, ale nedovolila bych si tvrdit, že se v současné době skutečnosti dopátráme...
Na druhou stranu nám kniha přináší dílo Josefa Hofera, které je zajímavé a přínosné pro jeho autentičnost, dobový pohled, a přináší trochu jiný pohled na "žítkovskou fascinaci".Tím se nepřikláním na stranu Hofera a netvrdím, že má pravdu, jen zdůrazňuji důležitost pohledu z druhé strany.
Patos a zmatek, kniha plna dojmu. Autor jednoznacne vyuzil popularity Zitkovskych Bohyni K. Tuckove. O slibovanem "vysvetleni tajemstvi bohyni na Zitkove" nemuze byt ani zminka. Velmi slabe - obsahove i literarne.
Mě tato kniha přišla jako maximálně možně pojatý nadhled v tomto tématu. Kniha Josefa Hofera, i jeho názory, život - to je prostě poplatné té době - už jen z toho hlediska to má obrovskou cenu, vidíte a cítíte, jak tehdy lidé žili. Autor se k tomu vyjadřuje citlivě, bere v potaz tehdejší dobu.
Ano, přímo bohyním je tu věnováno možná méně než jsem čekala, ale já si myslím, že spoustu si toho lze najít i mezi řádky a hlavně - je mi líto, že mizí v propadlišti dějin, protože toho mohly i v dnešní době hodně nabídnout.
Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity.
Velká část je věnována faraři Hofnerovi, který chtěl tyto ženy zničit a označoval je za podvodnice. A k tomuto se přiklání i autor této knihy. Jenže napsat knihu o Hofnerovi a jeho nesmyslném boji , tak se kniha neprodá , ale Žítkovské bohyně mu ji prodají. Ne opravdu se mi nelíbí autorův postoj k bohyním a dal jim moc málo prostoru . Fotografie jsou fajn , dodají na věrohodnosti. A ještě něco¨ bohyně nevymřely a NIKDY nevymřou. Jen se trochu přesunuly, ukryly a možná si jinak říkají. Moc si přeju aby tento fenomén přetrval věky, A znám starou paní od nás Medlovic , která se setkala s bohyní a ta ji našla ukradené věci, A to mi ted vysvětlete , pánové.
Moc pěkně napsané, hlavně ty příběhy.... doporučuji vyrazit do Žítkové na výlet, je to dechberoucí krajina, ale příšerný kopce:)
"Odcizili jsme se sami sobě a neumíme překročit omezení a závislosti, které nás poutají k modlám hmotného světa. Tatam je úcta k posvátnosti krajiny, naplňovaná pokornou poutí k svatým a na uctívané kopce, kam se dříve chodilo pro radu, sílu, vizi a udržovalo se tak mystické propojení s bohy, přírodou, druhými lidmi i se sebou samými. Tatam je víra v cosi logikou nevysvětlitelného. Víc než v Boha věříme v internet, rozum a peníze."
Úžasná kniha, celé téma je pojato z počátku opravdu ze široka, ale všechno do sebe až neuvěřitelně zapadá. Rozšířila jsem si obzory a vědomosti o svém domovu, o lidech kteří spoluutvářeli krajinu a myšlení tohoto kraje a jsem za to moc vděčná. Doporučuji!
Zprvu mi docela vadilo, jak až ze široka autor téma bere, ale nakonec to - spolu s kontrastem striktně logického pohledu J. Hofnera a tak trochu "esoterického" pohledu autora - dává opravdu všechny potřebné informace, aby si čtenář mohl vytvořit svůj vlastní (ničím a nikým neovlivněný) názor. Ze srdce doporučuji každému, kdo hledá pravdivé informace o žítkovských bohyních.
Tajemství bohyní na Žítkové
Povídky o bohyních zajímavé, ale o faráři, který je dost pronásledoval moc informací při jeho působnosti na Kopanicích v knize není. Čekala jsem právě o něm v souvislosti Kopanice a bohyně více.