Tajemství Hieronyma Bosche
Peter Dempf
Když byl v madridském Pradu restaurován po záměrném poškození kyselinou triptych „Zahrada pozemských rozkoší“, mistrovské dílo Hieronyma Bosche, objevil restaurátor Michael Keie v hlubších vrstvách barvy záhadné znaky. Jeho pokus dešifrovat podivuhodné symboly zavede čtenáře až do místa původu obrazu, do brabantského města, kde inkvizice pořádala hony na všechny domnělé kacíře… Proslulý autor líčí fascinující příběh jednoho z nejvýznamnějších děl v dějinách umění a spojuje skutečnost a fikci v nový celek. Kniha je odvážnou spekulací o spiknutí, které se mohlo skrývat za jedním z vrcholných děl světového malířství.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2018 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Geheimnis des Hieronymus Bosch, 1999
více info...
Přidat komentář
Nuž takhle... Hieronymus Bosch namaloval mj. Zahradu pozemských rozkoší, Peter Dempf napsal Tajemství Hieronyma Bosche. Co mají ti dva společného, může se zeptat nejen žena, řešící potenciální zálety svého manžela, ale i čtenář této knihy. Odpověď zní: co asi chtěli svým dílem říci?
U Hieronyma je celkem v pořádku, že si jeho obraz zachovává svou enigmatičnost, nicméně román, který daný obraz adresuje a vysvětluje, by měl mít jasnější tah na branku, což se v tomhle případě neděje. Dvě dějové linky se tu splétají jako nohy předního fanouška výčepního od Pinkasů, přičemž ta současná je ve velice výrazné rozsáhlostní defenzívě, což se jí v cílové rovince vymstí asi jako láska bez gumového prostředníka.
A za vysvětlování významu obrazu pomocí smíchání astrologie, numerologie, bohoslovectví, starořecké mytologie a feminismu by se nestyděl žádný kuchař z babicovské myšlenkové školy. (Jméno a příjmení autora je tvořeno 10 písmeny, jméno a příjmení překladatelky je tvořeno 14. 14+10=24. Roku 1924 chybělo 15 let do zahájení 2. světové války. 15 je nejen věk, od kterého je v ČR povolen legální styk, ale také 3x5. Trojka je mocným číslem, viz např. trojjediný Bůh nebo Tři mušketýři. Mušketýr=11 písmen. Výše zmíněná 2. světová=bombardování civilních budov. Pomocí numerologie jsme právě empiricky dokázali, že útoky z 11. září byly předpovězeny 2. světovou válkou). Vyznění celého románu je taky celkem nekoncepční – hojně srovnávaný Brownův román pracuje s jednou šokující a tedy příběhově nosnou teorií. Dempf se o vyznění rozhodl asi až po vydání svého románu... Občasnou nelogičnost jednání postav rozvíjet moc nebudu...
Kniha má ale i svá pozitiva. Kupříkladu vysokou čtivost (fakt jsem jí slupnul), ale taky tíživou atmosféru doznívajícího středověku, počátku renesance a honu na domnělé čarodějnice. Dalším pozitivem je i fakt, že se člověk blíže seznámí s detaily onoho obrazu, kterých by si třeba nevšiml (ačkoliv autorova práce se samotným dílem je jinak místy tristní – jak do jeho koncepce třeba zapadá drobná skladba, jejíž notový zápis tetuje démon na zadek hříšníka v Pekle??).
Obecně vzato jsem zázrak nečekal, ale byl jsem vcelku příjemně překvapen zmíněnými plusy publikace, za které tedy uděluji 3 tajemné *.
P.S. Jenom pro pořádek – Tajemství Hieronyma Bosche vyšlo zhruba 4 roky PŘED Šifrou.
P.P.S. Výše zmíněnou skladbu si lze pustit na YT, stačí do vyhledávače zadat něco jako „Bosch butt music“
Mám ráda knihy, ve kterých se odkrývají různá tajemství a to i v případě, že jde o čirou fikci. Také velmi obdivuji malířské umění mistra Hieronyma Bosche, a proto jsem se ráda pustila do četby tohoto příběhu. Kniha se nečetla špatně, líbily se mi rozbory Boschovo nejslavnějšího obrazu - musela jsem si k sobě při čtení vzít jeho monografii a detaily obrazu znovu zkoumat. Trochu mě však mate druhá z dějových linek, a sice současnost, protože nechápu, proč by v dnešní době, která je otevřená úplně všemu a existují například i fungující satanistické sekty, by byl někdo tak posedlý jedním obrazem, jehož poselství by se sice nemuselo líbit církvi ve středověku, což je pochopitelné, ale dnes ? - to by musela církev poslat na hranici celý svět. Co se týče "tajemství" v první dějové lince, to mi došlo už v první čtvrtině knihy.
Opravdu nepovedená kopie šifry mistra Leonarda. Kniha s nejasnou zápletkou a ještě méně jasným koncem. Proč tolik humbuku kolem jednoho obrazu.
Pravdou je, že o Hyeronymusovi se toho ví málo, pokud vůbec něco a tak je možné se o jeho životě dohadovat cokoliv.
Řekl bych, že blíže k pravdě je kniha "Skřeti z podsvětí", kde je Hyeronymus popsán, jako osamělý skromný člověk v divné době. Ale to je jenom můj dojem.
Hieronymus Bosch je jedním z nejzajímavějších malířů historie, mám dvě jeho reprodukce v obýváku, a jsem rád za každou knihu o něm. Autor slušně popsal reálie doby, a snažil se o vysvětlení Boschova fantaskního světa. Bohužel ale nezvládl dvě časové roviny, přičemž ta novodobá se mi zdá hodně zbytečná, a také román nemusel tolik překombinovat a přehustit. Škoda, určitý potenciál kniha má.
Populární téma, jasný kasatrhák. Napsané kostrbatě a když jsem se přesvědčila, kdo tohle spáchal a že už jsem od něj (marně) zkoušela číst jednu knihu, rozjasnilo se mi. Opravdu to nedočtu. Pořád jsem doufala v něco lepšího, než jenom povrchní a líbivé situace. Až jsem došla na stránku, kde Petronia mučí neznámí zakuklenci. Dávají mu do těla jen což. Posléze přichází vysvětlení, co to bylo. Koho kniha zajímá a chce být překvapený, ať dál můj příspěvek nečte!
Nejsem nijak logicky zdatná. Ale když někoho podrobují zkoušce doslova ohněm, aby zjistili, že při mučení nepromluví, pak by si měli mučitelé především uvědomit, že když ten člověk dohromady nic neví, nemůže to ani prozradit. Takže náš hrdina obstál, opravdu nic neřekl:) A tak ho přijali do Bratrstva. Povedená taškařice. Odkládám, jednu hvězdu ponechám, odpad to tak úplně není. Někdo si možná pod vlivem této knihy dohledá pravdivé informace o té době i o malíři.
Nemohu si pomoci, ale přišlo mi to jako méně povedená variace Šifry mistra Leonarda. Zde se odvíjí příběh na pozadí vzniku obrazu Zahrada pozemských rozkoší. Pochopila jsem, že vysvětlení typu když odečteme toto číslo od jiné čísla dostaneme zase číslo a to znamená božskou trojici apod., mne moc neberou. Vlastně se takto nechá "spočítat" a vysvětlit vše dle potřeby autorovy fantazie. Asi se raději na obrazy jen dívám a nechám pracovat fantazii svojí...
Plně rozumově pochopit obrazy Hieronyma Boshe, ... nevím, jestli toho je někdo schopen, já si myslím, že spíš ne :-) ... naleznete v nich tolik zneklidňujících skrytých i otevřeně na Vás volajících symbolů, které nutí zamyslet se nad povahou lidského vědomí a usuzování ... to co můžete, je vlastně jen s úžasem pozorovat ...
Cílem téhle knížky ale nebylo objasnit práci jednoho z nejzáhadnějších malířů v dějinách, ale celkem zručně poskládat mozaiku ze střípků tvořících jeho životní pouť a vytvořit tajemstvím opředený příběh, pootevřít dvířka do Zahrady pozemských rozkoší :-) ... a pochopit? ... spíš ne ... spíš jen zahlédnout myšlenku :-) ... znepokojivě poukazující na hříchy a morální úpadek lidstva :-).
Je obdivuhodné jak autor rozehraje zápletku u obrazu H.B. Zahrada pozemských rozkoší. U tak rozporuplného díla to chce cit pro vysvětlení detailů , pochopení doby, kdy malíř mohl jen obrazem vyjádřit názor a vzdor na tehdejší situaci, kdy inkvizice šířila strach a vrhla do temnoty projevy svobody ducha po dlouhou dobu.Tak jako u knihy Caravaggiův odkaz je kniha o obrazu vypovídající příběh z časů , kdy jiné zaznamenání nebylo možné. Doufám, že P.D. bude mít v hledáčku další zajímavý objekt, ráda se nechám zasvětit do tajů historických děl.
Štítky knihy
tajemství Hieronymus Bosch, cca 1450–1516 malíři
Autorovy další knížky
2002 | Tajemství Hieronyma Bosche |
2016 | Kněžna žebráků |
2003 | Caravaggiův odkaz |
2005 | Je mi tak lehko u srdce |
Ufff, dočetla jsem to.
Bejvaly časy, kdy příběh o tajemství začínal u smrtelný postele. Tam někdo sympatickému hrdinovi odhalil nebezpečné tajemství. Tím začínalo dobrodružství, které mělo spád i cíl. "Dneska" se musíme prokousat sto stranami omáčky, aby přišla na existenci tajemství řeč. Pak zemře ten, kdo tajemství zná aniž by řekl o co jde. Přestože to nikdo po něm nechce, tak rádoby hrdina, jde odhalovat . Splácá se páté přes deváté, jedna indicie podráží druhou. "Překvapivá" odhalení jsou střídána "rozumným" popíráním objeveného. Klišé se vrší jedno na druhé. Celé to má čtyřista stran, přestože padesát by bylo víc než dost. Nebo-li, byla to nuda, nuda, nuda, NUDA.