Tajemství Malinové hůrky
Martin Holexa
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491856/bmid_tajemstvi-malinove-hurky-Uwi-491856.jpg
4
25
25
Lola, zvaná Lů, je chytrá, trochu ztřeštěná dívka na prahu dospělosti, žijící v bohaté čtvrti v Bostonu. Její babička, baronka Elizabeth, vnučce na sklonku svého života vypráví o krátkém románku, který prožila ještě před sňatkem z rozumu na jednom beskydském předhůří, zvaném Malinová hůrka. Lů se dostanou do ruky i dopisy, které babička dlouhá léta přede všemi tajila. Šokovaně se dozvídá, že o své rodině netušila spoustu věcí, objevuje stále další záhady a otazníky, proto je pevně rozhodnuta najít odpovědi. Podaří se Lů vyřešit záhadu tajemné dívky, která se proplétá historii rodiny jako červená nit? A jakou roli hrají v tomto příběhu rudé čtyřlístky?... celý text
Přidat komentář
Martinova dílka, i ta, které zatím knižně nevyšla, mě vždycky pohladila po duši. Věděla jsem, že jeho způsob psaní je mi blízký a způsob podání osudů lidí kolem Malinové hůrky nedovolil knihu číst na nějaká mnohá pokračování. Krásnější, tajemnější, napínavější a laskavější příběh už jsem si dlouho nepřečetla. Mé emoce byly jako vlny oceánu za bouře. Přeji krásné zážitky, protože ta kniha je jich plná. A abych nezapomněla, krásné ilustrace, které knihu doplňují, má na svědomí autor sám. Kochejte se.
Martin píše skvěle, a hrozně jsem se těšila vždy na další stranu, co nového se dozvím. Je to kouzelná fixe, zabalená v příběhu který pohladí duši. Za mě super!
Martin Holexa vypráví dojemný příběh mladé dívky Lů, Američanky z Bostonu, která pátrá po rodinném tajemství. Její touha zjistit pravdu ji zavede do Čech, na zámek, odkud pocházela její milovaná babička. Ta jí před smrtí vyprávěla o své jediné opravdové lásce, kterou prožila jako mladá dívka a na niž celý život nezapomněla. Další střípky se Lů dozví z babiččiných milostných dopisů.
Děj je naznačen v několika předchozích recenzích, proto považuji za zbytečné znovu jej připomínat. Více mě zajímá autorova osobnost, neboť se zdá až neuvěřitelné, že Tajemství Malinové hůrky je jeho prvotina. Především je kniha psána krásným jazykem, vypravěčův styl vás zatáhne do děje a už nepustí. Dobové scény, odehrávající se na začátku dvacátého století jsou popsány dokonale včetně onikání, které bylo tehdy běžné. Čtenář si uvědomí, jak prostě žili naši předkové a jak mocně byli spjati s přírodou. Láskyplná objetí hlavních postav jsou popsána s vášní ale zároveň s cudností. Minulost se střídá se současností, až do rozuzlení všech záhad a čtenář si přeje, aby příběh ještě neskončil.
Martin Holexa je také autorem ilustrací, před nimiž nelze jinak než smeknout.
Doufám, že Tajemství Malinové hůrky je jen začátek Martinovy tvorby a že podobných příběhů, které čtenáře pohladí duši, dojmou ho a drží až do poslední stránky v napětí, napíše víc. Držím mu v tom palce.
Příběh je tajemny, chvilku jsem se bála, chvilku smála, chvilku usmivala a i slzička ukapla.
Tato kniha vůbec nezapada do toho co čtu, ale zaujala mě krásná obálka a jsem ráda ze jsem knihu přečetla.
A jako bonus je krasna ilustrace i uvnitř knihy.
Parada! Chytilo me hned od zacatku a porad jsem mela nutkani pokracovat, protoze jsem byla zvedava, jak to bude dal. Krasne, zasmala jsem se a i na slzy doslo. Dekuji!
Styl psaní mi neskutečně sedl. Kdybych ho měla popsat jedním slovem, bylo by to slovo „pohádkové“, protože přesně takové Tajemství Malinové hůrky je. Dokáže vtáhnout do děje, dokáže upoutat, dokáže pobavit, dokáže překvapit, dokáže udivit a nalákat čtenáře, aby chtěl číst dál. Když nad tím tak přemýšlím, připomíná mi to kouzlo příběhu z části Letopisů Narnie, kdy se sourozenci dostali za války ke starému pánovi do jeho sídla a kde Lucinka ve staré almaře našla právě vchod do bájné země. To stejné kouzlo na mě dýchalo právě i z tvého příběhu. A já si ho zamilovala.
Lů byla ztřeštěná, srdečná, milující, odvážná a laskavá postava. Stejně tak jako babi Eli. Ony dvě byly jako jedna duše ve dvou tělech, jedna starší a druhé ještě s celým životem před sebou. Byly si tak podobné a přece rozdílné. Ale obě v sobě měly něco, díky čemu jsem si jejich osudy oblíbila.
Co mě trochu udivovalo, vyvádělo z míry nebo možná bude to pravé slovo – „mátlo“ – byl věk hlavní hrdinky Lů. Já osobně bych jí z vyprávění, z toho, jak se k ní chovaly rodiče a jak cca v polovině knihy vystupovala, bych jí tipla tak okolo dvanácti let. Pro mě byla v mnoha věcech opravdu dítě a když jsem zjistila, že je jí vlastně osmnáct a maturuje, byla jsem mírně řečeno překvapená. Na to bych si v knize určitě dala větší pozor, abys nesklouzával k tomu dělat už z téměř dospělých lidí děti.
A František nebo Janek (John) to byli kluci se srdcem na pravém místě. Gentlemani každým coulem. Ale bože můj, jak já byla ráda, že jim nechyběl sarkasmus. Naprosto byli mojí krevní skupinou.
Líbilo se mi, že Lola si tajemství svojí babičky nechala pro sebe a i když vypátrala pravdu, nerozkřikla ji do světa a neudělala převrat ve své rodině, i když by samozřejmě mohla a nikdo jí to nevyčítat. I právě tohle, to, že tajemství nakonec zůstalo uchovaným tajemstvím, se mi moc líbí.
Tajemství malinové hůrky je příběh, za který jsem nesmírně vděčná, že jsem si ho přečetla a doufám, že vyjde a spatří světlo světa, protože si to setsakramentsky zaslouží! Už nějakou dobu jsem nic podobného nečetla a hned si mě příběh získal. Kdybych měla hodnotit podle nějaké škály či stupnice, dala bych 5 hvězdiček z pěti. Čili plný počet bodů a rozhodně nepřeháním.
A ty ilustrace? Klobouk dolů, bezvadné doplnění příběhu a krásné ozvláštnění.
Lů má před maturitou, těší se na prázdniny a čas, který stráví s babičkou baronkou Elisabeth. Jenže se dozví, že babi je těžce nemocná a nezbývá jí moc času. Ten využije babička vyprávěním o své jediné velké lásce. A kupodivu, dědeček to nebyl.
Lů si vyslechne příběh začínající v lednu roku 1914. Mladá Elisabeth má se svou matkou nehodu. Zvláštní dívka ukazuje Eli cestu do mlýna k rodině Mlejnkům. Odsud však kvůli zranění baronky musejí na tajemnou Malinovou hůrku. Tady rodina Malinů po generace léčí a uzdravuje. A tady Eli potká Františka Malinu. A zatím co se baronka zotaví na cestu domů, její dcera zde nechává své zlomené srdce. Čeká ji svatba s bohatým, starým mužem a mladý František nepřipadá v úvahu.
Když babička umře, dostanou se Lů do ruky dopisy obou milenců. Ukrývají tajemství, a když se Lů naskytne možnost podívat se do Čech na zámek její babičky, neváhá ani minutu. Tolik by chtěla poznat Františka Malinu, pokud ještě žije.
A tak se vydá na cestu a netuší, že potká lásku v několika podobách. Milující, zoufalou, doufající, ale i tajemnou, tragickou lásku z dávné minulosti, co čeká na své vykoupení.
Kniha se mi strašně dobře četla, pořád se něco dělo a děj příjemně plynul. Bavila mě časová osa, přítomnost střídající minulost, a i když je tu více postav neztrácela jsem se. Na konci jsem se neobešla bez kapesníčků.
Knihu můžu jen doporučit. K rukopisu jsem se dostala ještě před vydáním a musím říct, že mě příjemně překvapil. Nejvíc mě oslovil způsob prolínání minulosti a přítomnosti, v mnoha knihách to bylo trochu zmatečné, ale zde to do sebe všechno krásně zapadalo. Velice mně také překvapila a zároveň se mi i líbila tajemná zápletka, která mi přišla lehce detektivní. Díky této zápletce jsem knihu nemohla odložit a neustále toužila po tom, dovědět se, jak to všechno bude. Takže pokud váháte, jestli do knihy jít nebo ne? Neváhejte! Přeci když si knihu přečtěte, tak si o ní uděláte svůj vlastní obrázek. A já věřím, že tato kniha se bude líbit stejně tak jako mně, i vám.
Úžasný příběh plný citu, lásky, tajemství, naděje ale i napětí, které vám nedovolí se od knihy odtrhnout. Autor má schopnost popsat děj včetně okolí s takovou lehkostí, že to vůbec neodvádí od děje, naopak jste přímo v něm. Musím přiznat, že jsem nechtěla věřit, že se jedná o autorovu prvotinu. Smekám svůj pomyslný klobouk. Věřím, že si tento příběh získá velkou řadu spokojených čtenářů – čtenářek.
Ráda bych vyzdvihla i prolínání minulosti s přítomností, které je opravdu kvalitně zpracované. Mám ráda prvorepublikovou dobu a autor ji obohatil i krásnou dobovou mluvou.
„Neráčej se hněvat milost slečinko, ale s tím utopením to jaksi nepůjde. Vždyť se podívají, všude kolem je všechno zmrzlý na kost. To by si pěkně natloukli.“ Zahuhlal Francek pod vousem …
Kniha je plná zvratů a překvapení a hlavní hrdinku Lů jsem si opravdu zamilovala. Zkrátka toto je kniha, kterou si musíte přečíst. Děj vás provede s takou lehkostí a noblesou, že alespoň na chvilku dáte zapomenout starostem dnešní doby a přenesete se do milého a zároveň dobrodružného románku. Ještě k jedné věci se musím přiznat. V knize je mnoho citu, lásky, pochopení popsáno takovým způsobem, že jsem si chvilkama říkala „to nemohl napsat muž“ (nic proti mužům). Ale jen do té chvíle, než jsem měla tu čest autora poznat blíže. Je to opravdu člověk s velkým srdcem a neskutečným talentem. Mimochodem i ty úžasné ilustrace jsou jeho dílem.
Tajemství Malinové hůrky
Děj hezký, ale na knížce mě bavil jen začátek. Poté to byla taková červená knihovna pro mládež. Jsem zklamaná