Tajemství modrých dopisů
Emily Bleeker
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376840/bmid_tajemstvi-modrych-dopisu-jFN-376840.jpg
4
91
91
Luke si připadá v koncích. Nejenže se vyrovnává se ztrátou milované manželky Natalie, ale také se musí postarat o své tři děti. Pak mu jednoho dne začnou chodit dopisy v modré obálce, jež Natalie napsala ještě před svou smrtí a v nichž mu radí, jak má dál žít. Její nejlepší kamarádka Annie, která Lukovi pomáhá s dětmi, se obává, že jejich čtení jen prodlužuje zármutek, Luke se však nedokáže odtrhnout. A pak narazí na tajemství, které možná obrátí celý jeho dosavadní život v prach – lhala mu Natalie o jejich dětech? A kdo je ten neznámý člověk, jenž dopisy posílá?... celý text
Přidat komentář
Autorka píše čtivě. I potom, co jsem otráveně zjistila kdo-komu píše, mě autorčin vypravěčský talent u knihy udržel. Nakonec musím uznat, ze je to nevšedně vymyšleno a umístěno tak akorát na hranici uvěřitelnosti.
Neodpustím si připomínku, ze v češtině se skloňují i jména vlastní a to včetně osob zemřelých
?.?. co všechno jsme s Natálie měli ???
Nevím, proč všechna ostatní jména jsou ve správném pádě, jen Natálie je pořad Natálie v prvním pádě, ať dělá co dělá
Až má kniha velmi smutný příběh, líbila se mi. Smrt partnera a dostávání jeho dopisů po smrti mi velmi připomnělo romantický film "P.S. Miluji tě". Luke to měl ale v knize mnohem těžší, protože se musel vypořádat nejen se smrtí milované manželky Natalie, ale hlavně s péčí o 3 jejich děti. Celé to pro něj bylo těžší o skutečnost, že mu Natalie v dopisech naznačuje, že před ním měla jedno velké tajemství. Tajemství, se kterým se neumí poprat, takže ho rozčiluje, že se mu Natalie nepřiznala, když ještě žila, následně je z tajemství smutný a když už chce všechno nechat plavat a tajemství neřešit, vyplave na povrch tak nějak samo.
Musím se přiznat, že jsem knihu četla ve chvíli, kdy i v mém okolí někdo umřel a vůbec se mi nečetla lehce (a proto recenzi na knihu píšu až s odstupem času). Na závěru příběhu oceňuji, že je naznačené, jak by mohl skončit, ale třeba taky nemusel.
Kniha se povedla. Dostala jsem romantiku, kostlivce ve skříních i naději... zaujalo mne už to, že autorka si podobnou nemocí sama prošla a prostřednictví Nataliiných dopisů můžeme aspoň trošku pochopit, co se člověku honí hlavou, když ví, že musí opustit své milované...
Více v recenzi nebo na FB Tučňákův knižní svět.
Kniha se mi opravdu líbila. Celkový námět knihy mě zaujal a proto jsem knihu vyhledala a musela si ji přečíst. Jsem opravdu ráda, že jsem měla možnost ji číst, protože tento příběh mě bavil od začátku až do jeho konce. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Když jsem začala číst, tak byl příběh smutný, později byl však opravdu napínavý a já se nemohla dočkat, až se všechno vyjasní.
To jak se musí otec srovnávat se ztrátou milované osoby a zároveň se musí postarat o své děti, které to zasáhlo stejně tak, bylo opravdu těžké.
V této knize se stalo strašně moc věcí, některým tento příběh připadá překombinovaný, ale mě se to takhle líbilo. Právě díky tomu byl příběh tak smutný, napínavý, ale i romantický a to mi vyhovovalo.
Postavy mi byly sympatické a okamžitě jsem se do nich vžila. Autorka zvládla do jedné knihy vložit hned několik témat, jako je rakovina, ztráta blízké osoby/matky, týrání dětí, domácí násilí, problémy s alkoholem a mnoho dalších. Podle mého názoru se jí to povedlo skvěle a já jsem ráda, že jsem si mohla přečíst její dílo.
Kniha ode mě dostává zasloužených 5 hvězdiček, protože mě příběh opravdu bavil a nemohla jsem se od něj odtrhnout.
Tuto knížku bych doporučila lidem, kteří mají rádi napínavé a smutné příběhy, kde se neřeší pouze jedna zápletka.
Ať mi odpustí všichni, kterým se kniha líbila. Za mě tedy průměr, příběh celkem zajímavý, ale moc překombinovaný a táhlý.
Bylo to jako průměrný americký film. Příběh jako takový nebyl špatný, ale bylo to zbytečně natáhnuté.
4,5
Příběh jako od Diane Chamberlainové, pomalé rozplétání dávného rodinného tajemství, komplikované vztahy. Možná až moc překombinované a chvíli mě trvalo se začíst, za to dávám půl hvězdičky dolů. Ovšem co mě vytáčelo po celou dobu je příšerné "neskloňování" jména Natálie!!
No, jakože tak trochu nevím.
Kdyby spolu ty postavy normálně mluvily, tak vlastně nakonec není o čem psát...tak nějak mi ty důvody, proč vlastně nikdo nikomu nic neřekl a utápěl se v tajemstvích, přišly těžko uvěřitelné.... někdy i vyloženě proti přirozenosti. Vím, kde přesně pracuje ten, koho bych se mohl zeptat, ale nejdu tam a nezeptám se, raději po něm pátrám na netu, rok se domnívám a dohaduju, vytvořím x hypotéz....nevím). A dál mě vyloženě drásá ta americká nesamostatnost...dcera si v 9 letech neumí nalít mlíko? U tříletýho syna jsou dvě hodiny málo, aby se nasnídal a oblíkl - a bojím se, aby si nemyslel, že telefon není matka? WTF??
Kromě téhle mentální bariéry je to ale celkem pěkně napsané, ke konci i pěkně gradované...docela jsem si to užila i přes ten spodní proud jakési nepřirozenosti a přepjatosti. Postav je dost, příběh propracovaný, místy možná až překombinovaný - ale proč ne. :)
Kniha se mi velmi líbila,i když jsem nevěděla co od ní čekat, mile mě překvapila a nemohla jsem se od knihy odtrhnout a musela jsem vědět jak to dopadne.
Pro mě jeden z příběhů, na který nezapomenu. Při čtení se mi svíralo srdce, bolelo mě číst o bolesti, ale zároveň to bolelo tak nějak krásně. Nemůžu říct, že by mi kniha přišla nudná, protože mě bavila od prvního slova až k tomu poslednímu. Dokonce mě štvalo, když jsem měla jiný program a knihu musela odložit. Příběh o umírání, o vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, o zodpovědnosti, již teď musíte čelit, o tom, že se nemůžete zhroutit, protože tu zůstaly děti - a ty vás potřebují. O tom, že každý se s bolestí vyrovnává jinak a nikdo další mu to nemůže ulehčit, i když by moc chtěl. O kráse vztahu, kde nemilujete to, jak člověk vypadá, ale to, kým je, a že ta láska nemůže umřít jen proto, že nemoc člověka změní tak, že už ho skoro nepoznáváte...
O tajemstvích, které se skrývají v každém z nás - a bolí. Bolí stejně jako smrt, jako láska, jako všechno v životě, s čím nepočítáte. O tom, že naděje se někdy skrývá někde poblíž a vy ji nevidíte, protože máte už dlouho zavřené oči, zatímco se potácíte v tom začarovaném kruhu, do kterého vás osud nečekaně hodil...
A tak nezbývá, než doufat, že všechno má svůj smysl, že všechno, co se stane, nám má něco dát - kromě toho, že nám i něco vezme. Že všechny bolesti, rány, jizvy, které v nás zůstávají, nás krůček po krůčku postrkují vpřed a tam někde čeká nová naděje, nová láska, život, který jsme si kdysi dávno sami vybrali...
Nezbývá než doufat, že se jednou zase všichni setkáme.
Brzy nashledanou...
Kouzelný příběh plný záhadných modrých dopisů a jiných tajemství. Krásně se četl a poslední stránky mi tekly slzy, jak byl srdcervoucí.
Knížka mě zaujala tím, že manžel dostává dopisy od milované ženy, kterou pochoval. V první chvíli mě napadlo, že už to tu bylo v knize P.S. Miluji tě, ale zde je podlě mě podobnost jen s těmi dopisy. Knížka byla čtivá i celkem napínavá. Ale nějak mi trvalo si oblíbit Luka. A tedy nechápala jsem, proč doktora Neala nenavštívil, když věděl, kde ho najde. Ano, pointa příběhu by musela být jiná, ale toto bylo divné. Zvlášť, když ho trápila nejistota a tajemství, které se vznášelo nad jeho vzpomínkami a láskou.
A postavu, kterou jsem neměla ráda, byla Annie. Ani na konci to nebylo lepší. Pro mě byla zdařilá manipulátorka, která musela mít pravdu a neskutečně se jim cpala do rodiny a života. Ale tohle je můj subjektivní názor.
Jinak na tak těžké téma milý příběh, avšak s dost uspěchaným koncem. Ten si ještě jednu kapitolu zasloužil.
První půlka knihy dost nudná, vůbec jsem se nemohla začíst. Od půlky jakoby to začalo být úplně o něčem jiném a nakonec se z toho vyklubal docela zajímavý příběh.
Dávám čtyři *, ale s odřenýma ušima :-)
Krásná kniha, dojemný příběh, na konci i slzička ukápla. Děkuji moc za tuto knihu.
Pohodová, oddechová knížka , která se hezky čte, ale měla jsem od ní větší očekávání.
Kniha má krásnou obálku, dobře se čte, ale čekala jsem víc. Asi tak od sté stránky se dalo předvídat, kam příběh směřuje. Kniha pro klidné, odpočinkové čtení. A špatné skloňování mě štvalo taky.
Takze.... spatne prekladana jmena... to me fakt stvalo.... "kdyz jsem prisla o Natalie"... o koho? O Natalii.. a pak... dalo by se to i trochu ubrat stranek. Ale konec dobry, vsechno dobre. Takze za 3.
Trochu pomalejší rozjezd, proto taky nedávám plný počet hvězd. Asi od sté stránky mě však kniha vtáhla do děje. Kniha je milá a čtivá. Doporučuji. :)
Tajemství modrých dopisů
Tajemství modrých dopisů se nikdy nedozvím, protože mě příběh (rozvleklý a spací) nezaujal. Odkládám po sté stránce.