Tajemství pergamenu
Matt Rubinstein
V jádru tohoto znepokojujícího napínavého románu a literárního milostného příběhu leží prastarý rukopis, psaný v jakémsi zapomenutém jazyce… Překladatel a jazykový expert Jack narazí v kryptě starého kamenného kostela v Sydney na ukrytý rukopis. Ten je psán tajemným písmem, obsahuje podivné ilustrace, a cosi v něm naznačuje jakási velká tajemství. Beth, dívka, se kterou Jack chodí, věří, že tento rukopis obsahuje odpovědi na otázky ohledně jejího mrtvého otce. Jack má ale podezření, že rukopis skrývá něco mnohem většího. Je to snad něčí žertík, nějaký tajný kód – nebo je to nějaký zapomenutý jazyk? Jak je vlastně starý? Co vlastně skrývá? A co leží za jeho schopností přivlastnit si ty, kteří ho najdou? Jack se pouští do horečnatého pátrání, aby svému objevu porozuměl – nápovědu hledá v kryptologii a soudním lékařství, u překladatelů a filosofů, záchranářů a knihovníků, křižáckých rytířů i bláznivých mnichů. Každá nová odbočka v tomto labyrintu ho ale jen odvádí dál od pravdy. Co vlastně hledá? Jackova posedlost začne ohrožovat všechno, čeho si až dosud nejvíc považoval... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2007 , JotaOriginální název:
A Little Rain On Thursday, 2007
více info...
Přidat komentář
Tak ze začátku to šlo, občas zajímavý a za polovinou jsem se začala nudit a začala přeskakovat. Takže spíš ne.
Do napínavého románu, jaký slibuje anotace, to mělo dost daleko (prakticky nic se tam nedělo). A že by to bylo znepokojující...to taky říct nemůžu. Co však musím uznat, je zde výborně popsáno, jak se cítí člověk mající pocity stihomamu. To však nic nemění na tom, že tohle je jedna z nejnudnějších knih, co jsem kdy četla.
Na tuhle knihu jsem se moc těšila, o to víc jsem pak byla zklamaná a po 200 stranách jsem to vzdala. Bylo to celé o ničem. Nemůžu si pomoct, ale nudnější knihu jsem snad v životě nečetla :-(
Vzhledem k anotaci to znělo jako celkem zajímavá kniha. Čekala jsem napínavý příběh, ale popravdě řečeno mě kniha trochu zklamala.
Člověk čte a čte a čeká, kdy už přijde to místo, kdy se začne tajit dech a vy to prostě musíte už dočíst, abyste věděli, jak to dopadne, ale to místo je jak pohyblivý cíl, který se neustále vzdaluje, čím jste mu blíže. Mě osobně pak nejvíce nudili ty části, kdy postava Beth neustále vzpomíná na otce a noří se do jakési nesrozumitelné nostalgie vzpomínek, které mě doslova nudili k smrti.
Takže závěrem nic moc, číst se to dá, ale nečekejte, že si z toho sednete na....