Tajemství prachu a krve
Anna Beatrix Bártová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481080/bmid_tajemstvi-prachu-a-krve-zFT-481080.jpg
4
72
72
Píše se rok 2000 a v Českém Krumlově jsou odhaleny kosterní pozůstatky, které vykazují protivampýrská opatření. Na řece pod zámkem se objeví ledové kry a v ulicích se válí mlha… Mladá novinářka Gabriela Klosová si prochází těžkým obdobím. Nedávno jí zemřela milovaná prababička a ona se potýká se smutkem i s problémy v práci. Přítel Roman ji příliš neutěší, jelikož tráví většinu času na archeologickém nalezišti. Naštěstí jí dělá společnost kamarádka Alice, nová čtyřnohá parťačka, i tajuplný deník, jenž zdědila. Když se ve městě objeví mrtvá žena, která vypadá jako oběť upíra, má Gabriela zajímavé téma na článek. Čím více se pídí po choulostivých informacích, tím víc si uvědomuje, že všechny záhady posledních dní spolu možná souvisí.... celý text
Přidat komentář
Za mě fajn "hororová" knížka zasazena do nádherného Českého Krumlova. Zhltla jsem ji za tři dny
Nápad nebyl špatný, ale zpracování trochu klopotné. Těžko uvěřit, že "pachatelem" je vypsaná autorka. Taky jsme se nedozvěděli, jak vlastně zemřel Gabrielin otec, ani kdo byl zanedbaný třicátník v patře u staré paní, ani co ovlivňovalo Romana a Simonu... A ano, souhlasím s kolegy, oddělování odstavců v textu by hodně pomohlo. Korektury asi neproběhly, těch chybějících nebo přebývajících čárek a uvozovek!
Jinak knížka je napsána hlavně pro čtenáře, kteří nevědí nic o upírech ani o kněžně Eleonoře. Dost mě udivilo, že o nich nevěděla ani
Gabriela, když byla z Českého Krumlova, tam je kněžna přece známá!
Naproti tomu moc chválím popis města, jezdíme tam už léta na dovolenou a pěkně jsem se prošla po známých místech.
Celá kniha je velmi dobrou ukázkou současné (pod)průměrné tvorby, kdy autorovi jde hlavně o to, aby psal, protože to miluje - bohužel však bez ohledu na to, zda píše dobře. Text na mě působil dojmem, jako by si autorka sama dlouho nebyla jistá, na koho to celé hodí, asi jí najednou začalo být toho "sexy" pseudoupíra Roberta líto, a tak z něj nakonec udělá nového životního partnera hlavní hrdinky - a padouchem je tak v textu sotva párkrát zmíněný docent Hlouška. Přímé řeči jsou nereálné (neustálé OK jsem měla chuť počítat), stejně tak křečovitě a neuvěřitelně působí i příběh jako celek. Proč autorka nahodila linky se strachem z matky a se záhadnou smrtí otce, když se o nich pak už nic nedozvíme? Navíc si dost často odporují některé údaje, například informace o otci jsou na počátku jiné, než když jeho smrt Gabriela probírá s kamarádkou Alicí a ta následně se svým přítelem Pavlem. Pokud děj skáče v současnosti k jiným postavám, než o kterých se mluvilo doposud, není to v textu nijak naznačeno ani odsazením, hvězdičkami,... Mám takový dojem, jako by Bártová napsala některé části, pak nechala text dlouho ležet a bez přečtení po čase dopsala další části, aniž by si pamatovala, co napsala původně. Tak si alespoň já zdůvodňuji, proč si text místy odporuje. Časové údaje také mnohdy nesedí. Eleonora sídlí v Krumově už v době, kdy ještě pobývala na Hluboké (viz článek Swiderové/Popelky níže), Josef Adam se Eleonoře narodí v prosinci 1722, ale Eleonora je těhotná už v prosinci 1721 (nebo je to překlep?). O Eleonořině údajné nevěře, která přispěla k manželské krizi ani zmínka, natož pak o prvním, anulovaném manželství jejího muže. Tyto věci vlastní děj knihy sice o víc jak 10 let předchází, ale jejich důsledky trvaly léta a myslím, že i pro autorku by bylo jen plus je zmínit, Eleonoře by přidaly na plasticitě. Umístění záporákovy boudičky přímo na ostrůvek v zámecké zahradě je diletantství a nesmysl, stejně jako to, že vládkyně panství s Alžbětou na ostrůvek do boudy neposlala žádné mužské osazenstvo zámku.
Proč udělat z Eleonory Amálie Schwarzenberské z Lobovic zase jenom postavu, spojenou s upíry? Vždyť její životní příběh je daleko zajímavější. Až pojedete pátrat do Krumlova po jejích stopách, vyzbrojte se třeba článečkem Kristiny Swiderové (dnes Popelka) "Adam František a Eleonora Amálie ze Schwarzenberku. Příčiny a průběh jejich manželské krize v letech 1710–1722", který najdete v časopise Theatrum Historiae. 2011, čís. 9, s. 359 (dostupné na internetu) nebo ještě populárněji pojatým textíkem téže autorky "Nevěrná manželka a upíří kněžna?" v časopise Tajemství české minulosti, leden-únor 2013, s. 52–55. Ona knihovnice, která psala o Eleonoře na vysoké škole písemnou práci a která Gabriele líčí podrobnosti kněžnina života má být zřejmě inspirována právě Kristinou Popelkou, kterou však nenajdete v budějovické knihovně, ale přímo v archivu na českokrumlovském zámku. Po celou dobu čtení jsem čekala, že Gabriela do tohoto archivu přímo na druhém hradním nádvoří zavítá, leč bohužel.
Když Simona probírá s Romanem knihu o upírech od významného italského autora, má na mysli "Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy" Giuseppe Maiella, což ovšem není žádný přední etnolog, ale poměrně tuctový autor, který vzdor tomu, že působí na univerzitě, píše nebývale neodborně a jeho kniha má mnoho nedostatků (viz rezenci Michala Téry v Dějiny a současnost 2005, č. 12, s. 45-6 nebo v časopise Český lid 2006, č. 3, s. 329-331). Neumím si představit, že by skutečný vyučující tak jako Roman neznal literaturu, kterou sám doporučuje v rámci povinné četby a navíc ještě věřil všemu, co z té literatury ocituje nějaká studentka.
Bártová do své knihy nijak nezakomponovala (zřejmě proto, že to dneska nefrčí) vztah kněžny Eleonory k víře. Přitom součástí schwarzemberských rodových legend je i "zázračné" usmíření znesvářených manželů u hrobu Jana Nepomuckého v katedrále sv. Víta v Praze. J. K. Votka velmi zajímavě píše třeba o různých soškách a ornátech, které Eleonora věnovala tomuto svatému patronovi. Nově (což ovšem autorka ještě při psaní použít nemohla) se tomuto tématu věnuje Jan Schwarz v bakalářské práci "Barokní šlechtic pod ochranou pěti hvězd".
Podle knihy se již za života kněžny Eleonory, ale především až po její smrti, začíná rodit legenda o jejím upírství. Nikoli, hlavní podíl na vzniku této legendy má "mediální vědec" Reiner Köppl, který si prostě vyfabuloval senzaci a dokonce o ní natočil film. I na Novinkách se v článku "Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu: Upíří kněžna z Českého Krumlova" můžete dozvědět, jak to bylo ve skutečnosti s tím vlčím mlékem, které ve skutečnosti vůbec nepocházelo od vlčic, ale skrývá se za ním název byliny. Leč upírství táhne líp a reklama je dobrá i když je vylhaná - asi proto šíří tyhle upírské nesmysly i sám krumlovský katelán.
Bártová líčí Eleonoru jako silnou ženu spíše mužského naturelu, odvážnou a ráznou - o důvod víc, proč nahlédnout do článku Kristiny Popelky, kde jsou i citace z jejích dopisů, kde se naopak projevuje i velmi pokorně s až podlézavou touhou naklonit si zpět svého manžela, k oné ráznosti se patrně uchylovala spíše v dobvě, kdy již byla vdova a musela se starat o rodové majetky.
Bylo by dobré zmínit, že autorka sice vystudovala historii, ale věnovala se ponejvíce 19. a 20. století a inklinovala spíše k dějinám umění (což v tomto hororu příliš nezúročila).
"Upíři v Krumlově! No to bude bomba!"
Tato kniha vypadá na první pohled velmi nenápadně, ale skrývá opravdu velmi hezký, zajímavý a napínavý příběh.
"Nastal snad právě teď čas odhalit rodinnou historii více do hloubky?"
Kniha se skládá ze dvou hlavních linií. V té první vystupuje jako hlavní postava Gabriela (rok 2000) a v té druhé zděděný deník její dávné příbuzné Alžběty (deník je datován od roku 1720 do roku 1741).
Dějová linka Gábi je psaná v er-formě a z počátku mě vůbec nebavila, pak se tam ale začalo konečně něco dít. Má partnera archeologa Romana, kterému byly přiděleny vykopané kostry v Českém Krumlově.
"Spolu s odhalenými hroby jako by se na světlo boží dostalo zlo, které se chystalo pohltit toto malebné město na Vltavě."
Dějová linie Alžběty je psaná formou deníků. Alžběta měla zvláštní nadání a dokázala rozumět zvířatům, zároveň pracovala jako velmi blízká pomocnice samotné ´upíří princezně´, Eleanoře Amálii Magdaléně ze Schwarzenbergu. Tato historická oblast mě bavila od samého začátku. Alžběta byla úžasná a její vyprávění o dění na zámku mě dojímalo.
"Duchů se nebojím.. To spíš živých. A také minulosti a kostlivců ve skříni."
Zajisté si oblíbíte nejen hlavní hrdinky, ale i mnoho vedlejších postav, jako třeba detektiva Pavla, který dostal za úkol vyřešit přibývající mrtvoly v Krumlově.. V této knize jsou mrtvá těla jak v současnosti, tak v minulosti.. a povím vám, hlavní hrdinky to opravdu nebudou mít jednoduché.
"Moc a strach z moci k sobě mají překvapivě hodně blízko."
Chvilku mi trvalo si zvyknout na autorčin styl psaní, proto jsem ji i déle četla, ale když se tím prolouskáte, objevíte úžasný příběh. Taky mi trochu vadily nenadálé skoky v ději, kde jsem se hůře orientovala. A jako poslední výtku mám i pár drobných nedořešených věcí (je možné, že jsem to prostě i jen přehlédla).
Za příběhem se skrývá mnoho záhad a tajemství.
Děj je stavěn na reálných základech, přesto se jedná o fikci s nadpřirozenou tématikou!
Na závěr musím pochválit popisy míst, jsem z Českokrumlovska a opravdu jsem se na těch místech viděla.
Duchařinu běžně nečtu, ale tato kniha mě zaujala místem, kde se příběh odehrává a krásnou obálkou. Byla jsem mile překvapená, jde o moc pěkný příběh, kde se střídá současnost (rok 2000) s minulostí (18. století). Knihu doporučuji, já jsem si čtení užila. Pár chyb v textu a špatně zvolený font písma je chyba nakladatelství.
Upíři a duchařina...? Přiznávám se, že jsem byla z počátku trochu nedůvěřivá a rozpačitá. Knížek a příběhů na tohle téma jsem už vyslechla, přečetla dost. Tak čím by mohl být lepší - jiný, příběh mladé novinářky Gabriely, která podědí záhadný deník...? V mnohém!
Nápad, umístit děj do míst - kulis Českého Krumlova, je znamenitý. Z tohoto města historie přímo sálá. Takže se dvě dějové linky příběhu, obzvlášť ta historická..., přímo nabízí.
Nejen hlavní postavy děje, ale i ty okrajové - zdánlivě nevýznamné, jsou vesměs sympatické, normální. Neděje se zde nic "přemrštěně morbidního, akčního..."
Je to působivě napsaná knížka, díky které mi párkrát po těle, naskočila husí kůže.
Tak nejen za ten Krumlov, ale i za tu řeku Vltavu a spoustu vodáckých vzpomínek..., si tento mystický, hororový příběh, mnoho hvězdiček zaslouží. ; )
Od autorky jsem již v minulosti četl knihu GUTTA Z BUBNU (4*) a PROKLETÍ SCHWARTZOVY VILY (4*). Byl jsem zvědavý na její novou knihu – TAJEMSTVÍ PRACHU A KRVE, která byla vydána v roce 2021.
Kniha má 2 dějové linie a obě se mi líbily. O něco více se mi líbila linka z minulosti. Kniha obsahuje Prolog, Epilog a Poděkování. Kniha má 28 kapitol.
Hlavní postavou je GABRIELA – novinářka, které zemřela prababička a Gabriela po ní zdědí tajuplný deník. V Českém Krumlově se objeví mrtvá žena, která vypadá jako oběť upíra! Líbila se mi také Gábinina čtyřnohá parťačka. Upřímně řečeno bych se asi bál pohladit její parťačku. :)
Oceňuji, že autorka popsala velmi podrobně Český Krumlov, který jsem navštívil v roce 1997. Je to moc pěkné české město, které snad časem ještě navštívím. Dozvěděl jsem se řadu nových informací z historie Českého Krumlova, informace o vampyrismu aj.
Je znát, že autorka miluje historii. Příprava knihy musela zabrat hodně času. Jak autorka píše v PODĚKOVÁNÍ, prostudovala nespočetné množství knih, viděla řadu dokumentů a webinářů a konzultovala příběh s několika lidmi. I když se jedná o fikci, autorka stavěla na skutečných událostech a faktech.
Kniha je čtivá, napínavá, střídaní kapitol z přítomnosti a minulosti se vzájemně doplňují. Rád čtu knihy, ve kterých se objevují deníkové záznamy. Občas mi tělem proběhl mráz a téměř do posledního okamžiku jsem nevěděl, jak celkově příběh dopadne. Během četby jsem si vytvářel různé teorie a přemýšlel jsem nad nimi.
Původně jsem se domníval, že kniha má na několika místech chybné číslování stránek, ale autorka mi napsala, že číslování stránek je správné, ale je nešťastně zvolený font písma, kdy číslo 8 a 0 vypadají stejně. Když jsem se na to zaměřil, má autorka pravdu. Občas se v knize vyskytly nějaké překlepy, ale nebylo jich mnoho. Jsou to drobnosti, které nemají vliv na samotný příběh. :)
Celkově knihu hodnotím pozitivně (90 %). Pokud máte rádi v knihách prvky hororu, napětí a historie, můžete vyzkoušet tuto knihu.
S autorkou jsem se osobně setkal na Světu knih 2022. Je milá a příjemná. Napsala již řadu knih a já autorce z celého srdce přeji, ať má co nejvíce čtenářů a nové nápady na nové knihy.
Kniha má nádhernou obálku.
Příběh knihy je hrozně zajímavý a čtivý, ale neoddělení jednotlivých částí je matoucí.
Stačil by vynechany řádek. Navíc jsou tam špatně očíslované stránky.
Škoda. Mohla to být skvělá kniha,ale tyhle chyby ji sráží dolů.
Krásně napsaný příběh, kde se prolíná současnost s příběhem z deníku praprapra......předkyně hlavní postavy. Moc se mi kniha líbila.
Moc krásně napsaný příběh z hororovou tématikou zasažený do Českého Krůmlova,který znám a podle popisů jsem přesně věděla jak to tam vypadá.Kdo má rád horory s duchařinou tak bude nadšený jako já.Jen mám výhrady k nakladateli Lirego má tam chyby v psaní,ukončení statí a čísla stránek místo 0 je tam 8.
Fakt dobrá knížka - originální příběh bez nějakých klišé, nepředvídatelné, krásně popsané prostředí Českého Krumlova, který mám, co by kamenem dohodil.
Zpočátku jsem se bála, že hlavní hrdinka bude takový ten typ novinářky, která jde po senzaci a nedá si pokoj, i když tím ničí svůj partnerský vztah. To se naštěstí nestalo a já se mohla uvolnit a knihu si užít. Autorka umí dobře navodit atmosféru příběhu, až mi chvílemi naskakovala husí kůže.
Trochu mě mrzí, že některé věci nebyly vysvětlené, ale celkově mohu s klidným srdcem doporučit. Dávám 4,5 hvězdy.
Jako jo, není to tak blbý, jak by se po přečtení prvních stran mohlo zdát. A že ty první strany jsou fakt pekelný. Měla jsem strach, že se dialogy mezi Gabrielou a Alicí ponesou i po zbytek knihy v tak nepřirozeném duchu, ale naštěstí se autorka rozjela a vdechla tomu trochu života. Cením to, že je příběh relativně čtivý a originální, za to dávám vždycky body navíc. Trochu mi vadí, že v něm zůstala spousta nedořešených věcí, ve kterých se autorka chvíli pohnípala a pak je sprostě pustila k vodě - to se čtenářům fakt nedělá. Ale jinak se to dalo. Sice to není žádný literární skvost, ale je to poživatelný.
Jak jsem již od autorky zvyklá, opět nezklamala. Knížka čtivá, moc se mi líbila.
Výborná oddychovka, dokonce mě nalákala po letech na návštěvu Krumlova. Jen mě rozčilují zbytečné překlepy, to to před vytisknutím nikdo neprojede...?
Za mě veliká spokojenost. Knihu jsem přečetla za dva večery... natolik jsem se nemohla odtrhnout. Napínavý, poutavý a velmi dobře poskládaný příběh. Zajímavé téma upírů a žen s neobvyklým nadáním, a skutečnost, že se děj odehrává v prostředí Českého Krumlova, který je dokonalou kulisou vyprávěných událostí, považuji za skvělou kombinaci. Kniha má sympatické postavy, a to nejenom ty hlavní, ale i ty které se příběhem jen krátce mihnout (knihovnice, bezdomovec), což je od autorky velmi milé, že si s nimi dala taky práci. Rozhodně si od ní přečtu něco dalšího.
Knize ve své podstatě dávám plný počet bodů. Nicméně "uděluji" výtku editorům, kteří ji připravovali do tisku. Pominu-li občasné překlepy, je dost příšerné jak málo práce si dali se správným uspořádáním odstavců (někdy jsou na první přečtení přehozené), ale hlavně špatně oddělovali jednotlivé dějové linie příběhu. Takže čtete, čtete, jeden odstavec za druhým a najednou si uvědomíte, že jste v úplně jiné části příběhu, na jiném místě Krumlova a v dialogu úplně jiných postav. To se úplně nepovedlo a bohužel se to objevuje poměrně často. Je to velká chyba na kráse celé knihy.
Opravdu se mi to moc líbilo. Ale nedostala jsem odpovědi na všechny své otázky. Jak to bylo s Gabriely otcem? Proč měl Roman výpadky paměti? Kdo nebo co ovlivňovalo chování Gabriely, Roberta, Romana a Simony?
Tak tohle je zatím nejlepší kniha od autorky…
Sice sem tam trosku přehnané, ale dá se to odpustit…
Mohu doporučit…
Autorovy další knížky
| 2019 |  Prokletí Schwartzovy vily |
| 2015 |  Gutta z Bubnu |
| 2020 | Žena tří mužů |
| 2020 | Tajemství hradních zdí |
| 2021 | Tajemství prachu a krve |
Tak jsem se nechala zlákat vysokým hodnocením,a zase tak skvělé to nebylo. Jo začátek dobrý,ale od půlky kniha byla taková nijaká. Za mě průměr, asi nejsem cílová skupina. Upíři nejsou pro mě.70%.