Tajemství proutěného košíku
Markéta Zinnerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304401/mid_tajemstvi-prouteneho-kosiku-MJN-304401.jpg
4
314
314
3. vydání dětských příběhů podle scénáře televizního seriálu.
Přidat komentář
81%
Já jsem si díky mé knižní přítelkyni 110022 vzpomněla na tuto pěknou knížku, kterou jsem v dětství několikrát přečetla.
Krásný, někdy trochu smutný příběh o třech kamarádech, jejich radostech, ale i jejich starostech. Ještě že existují babičky a dědečkové.
Opět knížka pro všechny generace. Desetiletá Klárka z Prahy vyrůstá u babičky v Janovicích, neboť oba rodiče jsou velmi vytížení - otec ekonomický náměstek, matka uznávaná loutkoherecka. Klárka je nadaná kreslirka, maluje si něco jako tajný malovaný deník a své malované prihody ukrývá ve velkém košíku na půdě pod tramem coby největší tajemství. Zároveň miluje dobrodružství, která prožívá spolu s kamarády Tondou a Vláďou. Zvlášť Vláďa má trápení - otec s matkou se rozešli a otec si našel jinou ženu se stejně starým synem, který k dovršení vsi smůly začne chodit do jejich třídy v Janovicích. Trvá dlouho, než k sobě najdou se Zdeňkem cestu. Vladovou velkou oporou a mužským vzorem se v té době vstává lesak Ondřej. Koho jsem v této knížce měla obzvlášť rada, byla rázná a moudra babička Vavruskova. Naopak otec Vavruška mi lezl hrozně na nervy, jak Klarce skákal po hlavě s tím kreslenim. Možná je dobré, že vyrůstala tak daleko od něj, jinak by tuto krásnou činnost možná začala nenávidět.
I maminka Miriam si po návratu z pracovního zajezdu uvědomi, co je důležité.
"Najednou se jí zdálo, že ji země utíká pod nohama. Z malé Klárky vyroste velká Klárka, a místo zážitků s ní si z dětství bude pamatovat pohlednice s podpisem máma.
Všechny zájezdy, jeden druhému tak podobné, ztratily smysl. Kdo ji nutí, aby vyjížděla ven? Může přece hrát jen v Praze. Dny s Klarkou a Vojtiskem ji přece nic na světě nevynahradí. "
Jako malá jsem na tento seriál koukala a moc se mi líbil. V té době od nás také odešel táta k jiné ženě, která měla dceru a nikdy se z nás kámošky nestaly. Myslím, že to autorka velice dobře vystihla, o čem je život a že tyto situace prostě jsou a jak je nejlépe ustát, aby člověk mohl pokračovat v životě co nejlépe. Je to těžké a pro děti obzvlášť, protože to těžko chápou, to pochopí bohužel až po letech kdy dospějí.
Krásný poetický příběh. Vzpomínka na dětství, na prázdniny i na krásný dětský seriál.
Jedna z knih mého dětství. Teď jsem ji četla s 9letou dcerou, která by si ji sama asi nepřečetla, ale takhle ji zaujala - možná stejně jako kdysi mě. Já jsem teď asi víc sledovala vztahy mezi dospělými, které byly podobně komplikované jako ty mezi dětmi.
" Z doby kamenné "
Vláďa, Tonda, Klárka,
dobrodružství všechny láká.
Spolu s kamarády na vesnici,
u babičky užijou si nejen veselici.
Tohle bylo, když ještě nebyl počítáč a byl na hraní čas ,
Vzpominky na minulost každého z nás .
Ke knize a filmu zároveň : děti tráví prazdniny u babičky, kde zažijí nejen dětské hry a tajemstvi spojené s tajemnými hrami a obsahem proutěného košíku, ale také si na sebe vezmou zodpovědnost při krmení zvířat a starání se o ně.
90% - Jedna z nejoblíbenějších knížek mého dětství, ke které se navíc vždy po pár letech vracím, a jak stárnu a sama nabírám dospělé a rodičovské zkušenosti, tak mnohem víc dokážu ocenit nejen dětská dobrodružství Klárky, Vládi, Tondy, Zdeňka a Vojtíška, ale i to, co se děje mezi jejich rodiči. Moment, kdy Klárka přemýšlí o tom, že až jednou vyroste, tak to zařídí tak, aby rodiče, kteří někde odložili svoje děti (tak jako jí u babičky, i když to tam miluje), tak za nimi už nikdy nebudou moci, aby se děti netrápily pokaždé, když zase odjedou, patří určitě mezi ty nejsilnější. Stejně jako Vojtíšek, když ho zdrtí zpráva o smrti kamarádova pejska, když přitom ví, že jeho rodiče Vláďovi odmítli zastavit a svézt ho autem do nemocnice. Tonda je takový v pohodě kluk z lesa, který se tak akorát směje svojí zamilované starší sestře, za to Vláďa bolestně prožívá rozchod rodičů, nechápe, proč mu nikdo nic pořádně nevysvětlí, a do toho se ještě ve škole potká se svým novým nevlastním bratrem Zdeňkem, kterého jeho otec po svatbě se Zdeňkovou matou přijal za vlastního. Ale ani Zdeněk to nemá snadné, když pod maskou suverénního výrostka a věčného potížisty skrývá nejistého kluka, který od malička vyrůstá bez mužského vzoru jen s matkou a po vlastním otci mu zbyla jen pečlivě chráněná vybledlá fotografie. Že existuje nějaký seriál, jsem ani netušila, teprve nedávno jsem se na něj podívala a větší dojem ve mně nezanechal, holt efekt prvně čtené knížky a vlastních fantazií. Jen si vybavuji, že oduševnělý výraz Vláďovy maminky v podání Jany Šulcové mi k paní z kravína vůbec neseděl ;-)
Tajemství proutěného košíku, to je venkov – jako poetické místo, jako prostor dětských her, jako realita v době reálného socialismu, jako mikrosvět s nezaměnitelnou atmosférou – to vše viděno dětskýma očima, to vše v dětských vzpomínkách … na prázdniny, na babičku, na kamarády, na dětské radosti i starosti.
A to všechno je pak Tajemství proutěného košíku viděno mýma dospěláckýma očima, s odstupem spousty let, kdy se toho tolik událo (kromě toho, že jsem už dávno dospělá, máme za sebou naštěstí i léta budování reálného socialismu) … v mých vzpomínkách tak dětský příběh proutěného košíku zůstal jako opravdu čistě nostalgický dětský příběh ze 70. let minulého století :-).
Klárka bydlí u babičky na vesnici (rodiče ve městě … pro mě teď nepochopitelná věc, kterou jsem ovšem jako dítě vlastně vůbec nezaznamenala, nevnímala) … je v 5. třídě a s Vláďou a Tondou tvoří nerozlučnou partu … a jejich dobrodružství bylo to, co jsem si jako dítě z příběhu odnesla, co jsem si užívala, a přitom vůbec nevnímala kontext, který dnes je tím co, jako dospělá, na příběhu okamžitě vidím – poměry mezi dospělými a jejich poměrně složité životní situace (škoda … skoro bych si radši užívala zase tu bezprostřední dětskou radost … akorát, že teď už to moc nefunguje).
Příběh Klárky už pro mě tak není jen sladkým příběhem dětství, plném lásky a pocitu bezpečí u babičky, ale spíš příběhem hořko-sladkým … nostalgie stále funguje :-), až na občasnou hořkou příchuť … Klárčina odtržení od rodičů a brášky Vojty, kteří k sobě musí hledat cestu.
A víte co se mi na celém příběhu nejvíc líbilo? To, že pro Klárku má venkov punc výjimečnosti, že je to pro ni naprosto idylicky krásný prostor, a to, jak se to snaží ukázat svému malému bráškovi Vojtovi, … totiž, že „jen u babičky je možné trhat z vikýře hvězdy na nebi“. :-)
A samozřejmě stará půda … jako stvořená pro tajemství, poklady a dobrodružství, protože je až po střechu plná věcí, které probouzejí fantazii /taky takovou pamatuju u svojí babičky a dědy na vesnici … a jak rádi jsme si tam, jako děti hráli/. Půda prostě poskytuje nejenom Klárce bezvadnou skrýš před světem :-).
„V žádném strašidelném zámku není rezavý čert–třebas na vyorávání brambor, … těžko by si loupežníci v některé jeskyni zapomněli saně i s ojí pro koně, s nimiž se vozívalo dřevo. Kromě toho zbyly ve stodole z času, kdy se na chalupě hospodařilo … všechno, co kdy v hospodářství sloužilo a co babička neměla to srdce nebo sílu vyhodit.“
Krásná kniha mého dětství. Vždy mi bylo líto Klárky, kterou odstrčili rodiče, zatímco brášku si nechali doma. Zároveň jsem ji záviděla kamarády a školu. Také linka Vládi a jeho rodiny se mi líbila. Doporučuji
Přenést se přes Zinnerové banální styl plný vyvonělých obrazných pojmenování mi krapet trvalo. Vlastně ne, až do konce mě to sr*lo! Kniha ale není špatná a umím si představit, že pro prvostupňová poupata, kterým rodiče svými rozhodnutími rozbíjí dětství, může posloužit jako dobrý medikament na bolest. #serialneznam
Chápu myšlenku i smutek všeho, o čem se v knize mluví, ale...u mě to bylo vždy ovlivněný seriálem a protože jsem ho moc nemusela a dětský herce už vůbec ne, hlavně uječenýho Vojtíška, ovlivnilo to i náhled na knihu-pořád jako bych sledovala seroš, i když jsem četla. Nebylo mi při tom příjemně prostě.
Je to čtivý, všechno, ale...nevím, je na tom jakási taková pachuť nepříjemna.
SPOILER:
Navíc tady nejde o to, že by ji rodiče NECHTĚLI...jen byli pracovně vytíženi a když měla matka možnost dostat se za hranice, když bylo o holku postaráno a měla kam chodit do školy, proč by nejela?? Vždyť to byl jen příběh, K. mohla v klídku chodit do Prahy, v pohodě by to zvládl otec i kdyby tam bydlela. To bylo dramatizovaný, jen aby bylo o čem psát, ale v reálu opravdu nelze být připravena pro chození do školy v Práglu a pak přijet, slyšet od matky JEDU NA ZÁJEZD DO POLSKA a překolejit "takže zas budu chodit do školy tady" a hotové, žádné papírování nebo vyřizovačky...to jako ne no.
Knihu jsem četl v dospělém věku. Jedna kamarádka mi řekla, že tuto knihu milovala ve svém dětství. Možná na její popud jsem se rozhodl knihu přečíst. Jelikož už uběhlo hodně let, kdy jsem knihu četl, tak už si příliš mnoho věcí nevybavuji. S hrdiny této knihy jsme se mohli také setkat ve stejnojmenném televizním seriálu. Hlavními postavami jsou Klára, Vojtíšek, Vláďa a Tonda. Jednotliví dětští hrdinové procházejí mnohdy i nelehkými, spletitými situacemi, které s sebou přináší život dospělých. Příběh se odehrává ve dvou rovinách – bezstarostné dětské hry, zápletky ze školy, přátelství a nepřátelství dětí z Janovic a Loukova, naproti tomu komplikované problémy mezilidských vztahů.
Autorka Markéta Zinnerová nenechává příběh vyznít pesimisticky, ale ukazuje, že i obtížné životní situace mají svá řešení. Součástí knížky jsou také fotografie z televizního seriálu.
Krásná kniha o dětech, jejich radostech i starostech. Jen i ta dětská trápení jsou popsaná tak nějak optimisticky, na každou dětskou bolest se najde lék. A nejsou to trable malé, když se nad nimi zamyslím, tak je mi líto hlavně Klárky a Vládi.
Štítky knihy
zfilmováno dětský hrdina dětská dobrodružství podle filmu/seriálu dětská četba dětská literaturaAutorovy další knížky
| 1998 |  Indiáni z Větrova |
| 1985 | Tajemství proutěného košíku |
| 1997 |  Kde padají hvězdy |
| 2008 | Čarovné prstýnky |
| 1988 | Děti z Pařízkova |
"Z pravěku"
Krásný a napínavý příběh (a film taky) party dětí na prázdninách u babičky. Leckdo si myslí, že je u prarodičů strašná nuda, ale tak to není. Důkaz je tento příběh, ve kterém nejen hra hraje hlavní roli.
Doba nejen našeho mládí a dětství, ale také čas, který byl příjemně strávený, ale mnozí z mladých , jiná generace to buď nezažila nebo si na to nepamatuje.
Ve vyprávění objevujeme kromě mystiky kolem malého koše vyrobeného z ratolesti také kouzlo kamarádství a řešení všedních problémů.