Tajemství říčky Kamenice

Knížky této autorské dvojice mám ráda jako inspiraci k objevování, jsou pozorné k nenápadným místům a doprovázené pěknými fotografiemi. Zároveň se mi velice protiví jejich záhadologický zápal pro tajemno a chvílemi přepjatý způsob vyjadřování. Na obrázky se dívám, mapu a poznámkový blok s tužkou při ruce, ale text prolétávám tak rychle, jak jen lze, vyzobávám informace. Když jsem četla o Kamenici, o kraji svého dětství, měla jsem místy pocit, jak by mi ji někdo ukradl a přemaloval. Moje láska ke krajině je vroucná, ale trapně střízlivá, nezhlédla jsem se v romantismu.
Takže nejvíc mě zaujalo povídání o sokolech.