Tajemství Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského
Miroslav Ivanov
Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, nalezené před 150 lety, měly nesporný vliv na literaturu, veřejný život i ohlasy za hranicemi. O důkazy jejich pravosti sváděli vědci, filosofové i vlastenci dlouhý proces bojů v různých fázích. Autor se pokusil objasnit a přešetřit všechny dosažitelné údaje o historii RKZ. Odborníci z Kriminalistického ústavu VB provedli nový chemický rozbor a objektivně, opravdu nestranně vyjasnili technologickou stránku vzniku RKZ. 8 s. obr. příl. 1., upr., definitivní vyd.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavý pohled na toto kontroverzní dílo, které vedlo k velkému rozkolu mezi našimi národními obrozenci.
Ivanov sepsal všechno, co se týká Rukopisů a osob, které s nimi měly něco společného, od svědectví náhodných svědků o nálezu po posudky Dobrovského a Palackého, od problémů paleografických po chemické - a přes všechny odborné podrobnosti se to čte jako detektivka. Mimo jiné proto, že čtenářsky vděčným způsobem skládá kapitoly do protikladů, v jedné důkladně vyargumentuje, jak se něco muselo stát, v následující za pomoci jiných argumentů tentýž závěr vyvrátí nebo znejistí.
Ze známých historických jmen se díky častým citacím z dopisů stávají reálné osoby, k tomu spory o Rukopisy vypovídají o době a nepochopení mezi nejstarší racionalistickou generací, romantickými buditeli a nejmladší generací Masarykovou, která už brala existenci češtiny jako samozřejmou a boj o národní sebeurčení sváděla úplně jinými prostředky.
Dlouho se mi nestalo, abych si u literatury faktu říkala, že ještě jednu kapitolu... nebo ještě další. Těžko se od toho dobrodružství odchází.
Kniha pro toho, kdo se chce seznámit s touto problematikou. Autor si ostatně ke všem knihám uspořádal velké množství informací.
Začátek autorova zkoumání byl poněkud zdlouhavý, ale druhá část, hlavně spolupráce s Kriminalistickým ústavem byla vynikající. Přestože jsem toho už hodně o rukopisech věděla, překvapilo mě, kdo mohl být druhý padělatel místo Josefa Lindy. Velmi se mi líbilo, jak autor oslovuje čtenáře, vtahuje ho do téměř detektivního příběhu, zasvěceně popisuje vývoj zkoumání. Závěr je strhující. Skvělé.
Kdyby šlo dát šestou hvězdu, takovou jako úplně výjimečně bonusovou, tak u téhle publikace bych neváhala ani minutu. Jelikož jsem znala jen závěry ohledně RKZ (a to i mlhavě) a nic jsem pořádně o tom nečetla, tak tohle byla pro mě úplně úžasná jízda! Detektivka o "jednom z největších světových podvodů". Obrovská poklona autoru panu Miroslavu Ivanovi, že dal všechno dohromady, propátral, procestoval a sám zinscenoval poslední zkoušky a hlavně se na nich aktivně podílel. To ho asi opravdu nenapadlo na začátku psaní. Je to výborně napsané a seskupené. Škoda, že tam není více grafického materiálu, takhle jsem si to googlila, ale to není ono:).
Mám tu historii ráda. Něco se ve mě vždycky pohne. To tajemství a pomíjivost, že nikdy nevíme, jak to přesně bylo a už není ani šance se to dozvědět a hlavně, co měl kdo v hlavě. A když si uvědomíte ten hukot kolem RKZ, je to úplně neuvěřitelné a fascinující. A fakt, že celé generace byli rukopisy ovlivněny... tolik uměleckých děl. Nakonec na tom asi opravdu nezáleží. Jestli jsou nebo nejsou pravé. Jak poznamenal v závěru sám autor: RKZ mají nadčasovou hodnotu.
Btw, při zmínce (a snad to byly opravdu pouze dvě věty), jak dopadli dva aktéři konečných pokusů, mi přeběhl mráz po zádech. Asi jsem opravdu naivní, ale pro mě je pořád nepochopitelné, jak se něco takového mohlo dít ještě v tak nedávně době. A že ta jejich výsledná práce měla být nakonec zničena? Vím, že tenhle pohled na věc je povrchní, ale v tuhle chvíli se mi jeví celý metternichovský útlak a germanizace jako nic v porovnání s komunismem.
Autorovy další knížky
2003 | Atentát na Reinharda Heydricha |
2008 | Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše |
2008 | A hořel snad i kámen |
1981 | Martova pole |
1979 | Vražda Václava knížete českého |
Skutečně důkladný rozbor, který končí důkazem u Rukopisu zelenohorského. Bohužel tím skončil i rozbor Rukopisu královédvorského, ačkoliv bez důkazu.