Tajemství sanatoria
Anne-Sophie Lunding-Sørensen
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535724/bmid_tajemstvi-sanatoria-660fe639a9eb5.jpg
4
62
62
Příběh o nesvobodě, lásce a posedlosti — i o tom, jak se daří zlu, když moc je slepá Píše se rok 1928. Do nervového sanatoria na dánském venkově přijíždí z Vídně doktorka Hannah Neumannová. Jejím úkolem je zastavit sérii sebevražd, s nimiž si tým rigidního ředitele Berga neví rady. Hannah studovala u samotného Freuda a ve staromódně fungujícím sanatoriu začne praktikovat psychoanalýzu. Společně s ambiciózní zdravotní sestrou Dagmar se pouští do takřka detektivní práce a záhy zjistí, že ke všem záhadným úmrtím pacientek došlo za úplňku. Celou dobu však musí čelit skepsi, kterou její práce vyvolává mezi kolegy, a hledá útěchu v rodícím se milostném vztahu, jenž se jí nakonec stane přítěží. Co měly společného čtyři mladé ženy, které se utopily v jezeře? Jaké tajemství skrývá němá pacientka, již trápí hlasy linoucí se ze zdí sanatoria? A kolik úplňků Hannah a Dagmar přečkají, než dojde k další tragédii?... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2022
,
Audioteka
, Host
Originální název:
Sanatoriet, 2020
Interpreti: Simona Postlerová
více info...
Přidat komentář
Autorka vytvořila tajemnou atmosféru, která mě udržela v napětí a nemohla jsem od audia odejít. Velmi se mi líbilo, jak postupně vyplouvala na povrch různá tajemství, praktiky v sanatoriu a na tu dobu pokrokové názory doktorky Hannah Neumannové, která prožívala zakázanou lesbickou lásku. Příběh byl pěkný, závěr pro mě nečekaný. Určitě knihu doporučuji.
(SPOILER) Začetla jsem se ihned - tohle prostředí můžu . Ale ta linka jiné sexuální orientace mi tam přišla úplně zbytečná , raději bych brala třeba více příběhů pacientek . Za (snad ) šťastný konec jedné z pacientek palec nahoru .
Zde se bojuje za ženská práva býti doktorkou a lesbičkou. Ovšem až v druhém plánu se pátrá po příčině úmrtí pacientek v psychiatrické léčebně někde ve Skandinávii asi tak v roce 1929, takže metody léčby jsou hodně zaprděné a neúčinné. Také lékaři, sestry a hlavně ředitel nejsou žádným novinkám přístupní a kladou odpor. Takže napětí dost, styl také dobrý a kniha tedy čtivá, jen té ideologie by možná mohlo být méně a pochopení doby více.
Historický román dánské spisovatelky pojednává o nelehkém životě žen v době, kdy představa ženy provozující mužské povolání, vyvolává velký rozruch. Autorka zmiňuje téma lásky v jakékoliv formě i hledání sebe sama. Příběh má čtenáře utvrdit v tom, že jsme všichni jenom lidé. Bez ohledu na to, zda je jeden pacientem a druhý doktorem.
Kniha je zajímavá umístěním příběhu do nervového sanatoria, jenž samo o sobě je čtenářsky záhadné a vyvolávající mrazení v zádech.
Příběhem provází Hannah, Dagmar a taky Kobyla. Ta velmi ozvláštňuje děj a její životní příběh vezme za srdce každého.
Autorka v příběhu zmiňuje nelehké žití pacientek i omezování jejich osobních potřeb. Možnost se rozvíjet je pro nich naprosto vyloučena.
Kniha je čtivá, napsaná skoro až poeticky. Od příběhu se očekává jistá dávka akce. Vždyť samotná anotace k tomu vybízí. Bohužel se pořádného okořenění v podobě akce dočká čtenář až v posledních 50 stránkách.
Závěr je sice překvapivý, ale bystrý čtenář si jisté souvislosti dá dohromady už v průběhu čtení.
Celkově je kniha čtivá, má něco do sebe, ale gradace mohla přijít dřív. I tak knihu doporučuji k přečtení. Téma není jednoduché, ale i o takových je potřeba se zmínit.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku
Tajemství sanatoria je zvláštní kniha. Je psána dost zvláštním stylem. Buď čtenáři sedne nebo ne. I já jsem měla zprvu problém se začíst, ale nakonec jsem byla spokojená.
Prim zde hraje ženství a postavení žen ve společnosti. S tím samozřejmě související problém sexuální orientace. Tudíž hlavní hrdinka vybočuje z řady vším, co tehdy bylo možné.
Kniha má spád a děj je čtivý. Jasně, že je více méně předvídatelný, ale to není nic, co by mělo nějak vadit. Líbí se mi, že je tam jak romantická linka, tak detektivní zápletka, která udržuje čtenáře v napětí, ale i kus té historické linky v podobě samotného ústavu typického pro tehdejší dobu.
(SPOILER)
Opět jsem se namotala na zajímavou anotaci. ale po přečtení knížky jsem zůstala zmatená.
Byla jsem "v šoku", když jsem zjistila, že se nejedná o prvotinu, ale o šestou knihu! podle způsobu vyprávění bych to nepoznala - autorka má zvláští styl, který mi nesedl.
Nejvíce mi na knize vadilo asi to, že jsem se ztrácela. myslím si, že za to mohlo:
- absence kapitol
- ubíjející detailní popisy
- "random" skoky v čase
Pokud se budete snažit, tak už od půlky knihy budete vědět, kdo je vrahem - což je škoda.
Byla to zajímavá zkušenost, ale stačilo... :)
Kniha je divně napsaná a proto ji odkládám a nedočtu. Na prvních dvaceti stranách jsem měla například dojem, že louskám velmi zmatený příběh hrdinky - která žije ve Vídni v Dánsku. Ale ne, šlo o dvě různé ženy, jejichž příběhy se od sebe dostatečně neoddělily chybou autorky.
Kvůli stylu, jakým je děj vyprávěn, jsem usoudila, že půjde asi o prvotinu. Ve skutečnosti je to už šesté románové dílo Anne-Sophie Lunding-Sørensenové, viz internet. No nazdar.
Mrzí mne to, na dění v sanatoriu pro choromyslné, v dobách historických, se mi docela sbíhaly sliny ale času je málo a knih kolem nás příliš mnoho, tak si jdu někam ukousnout stravitelnější sousto.
Mnohokrát děkuji čtenářkám, kterým se kniha rovněž nelíbila. Ušetřily mě hodně trápení, takhle knížku můžu k čistým svědomím zavřít a odložit. A šup zpátky do veřejné knihovny, ať si užijí ostatní! ;)
Tak tato kniha (někde označována jako thriller, jinde jako historický román) mě velmi bavila. Byla jsem naprosto vtažena do děje. Vůbec jsem nečekala takový závěr. Fandila jsem všem třem hlavním postavám. Atmosféra sanatoria byla ponurá, tajemná. Děj byl napínavý a docela bych si dovedla představit nějaké pokračování, další příběh z tohoto sanatoria. Opravdu moc povedené.
Kniha mě zaujala už v samotném edičním plánu mého oblíbeného vydavatelství Host. Anotace i prostředí do které je děj zasazen slibovaly mnohé, v neposlední řadě skvělý zážitek. A ten se nekonal. Styl, který autorka zvolila mě vůbec nebavil a neustále mě nutil k přeskakování celých pasáží. Zápletka jednoduchá, konec předvídatelný a požitek z četby žádný.
Prostředí ve kterém se tento příběh odehrával slibovalo zajímavý a napínavý příběh. Bohužel se tak nestalo. Byla jsem velmi překvapená, že se jedná již o šestou knihu této autorky. Protože mi její psaný projev připadal nevyzrálý a dostatečně nevypsaný. V některých pasážích se zapomene a začne se rozepisovat do nejmenších detailů, aby najednou z ničeho nic přišel skok v čase a celkem povrchní nic neříkající popis následujících událostí. Tato nestálost v psaném projevu mi hodně vadila. Děj je velice předvídatelný v některých pasážích nevěrohodný a tak jediné co mohu pochválit je skutečně jenom nápad kam tento příběh umístit. Audiokniha je také velmi nepodařená. Nejvíc mi vadilo, že zcela postrádá nějaké zvukové či jiné oznámení, na právě skončený odstavec. Navíc ji paní Simona Postlerová načetla jako robot, zcela bez emocí. Jedna z nejhorších audioknih za posledních několik let která se mi dostala do uší. Krásně se to sešlo, Špatná kniha a ještě horší audiokniha. Propadák roku?
Příběh z roku 1928 o nesvobodě, zakázané lásce, boji za ženská práva a i o tom, jak se daří zlu, když moc je slepá.
Čekala jsem , že to bude drsnější a víc jakoby do hloubky, ale pachatele jsem tipla opět špatně, pěkný konec a nejvíc mě bavily kapitoly s Tatíčkem, i když přímo kapitoly kniha nemá:):)
Ze začátku mě kniha celkem štvala. Žádný kapitoly, předsudek ve formě feministka = lesbička a zvláštní styl vyprávění. Ale jak příběh postupoval tak jsem se naopak nemoha vůbec odtrhnout od čtení a posledních cca 100 stránek jsem přečetla za večer (no určitě na tom má podíl absence kapitol :) ). Takže za mě vcelku dobré průměrné počtení.
V současné době mají ženy a muži stejná práva. A neumíme si představit, že by tomu tak nebylo. V historickém románu od Anne-Sophie Lunding-Sørensové s názvem Tajemství sanatoria poznáváme Hannah Neumannovou. Je to mladá doktorka, zabývající se psychoanalýzou. Jelikož se příběh odehrává v 19. století a v této době ženy nebyly ve vedoucích pozicích a nebo samostatně pracující, tak má Hannah docela těžkou pozici obhájit svá konání. V sanatoriu kam přijíždí totiž záhadným způsobem zemřelo několik pacientek. Snaží se tak celému případu přijít na kloub. Paní doktorku si velice oblíbí zdravotní sestra Dagmar, která se snaží jí být nápomocná. A nejen v pracovním vztahu, ale i mimo ordinační hodiny.
V příběhu sledujeme téměř detektivní práci, která popisuje i různá psychická onemocnění a postup léčby právě v devatenáctém století a věřte, že byste nechtěli v této době žít. Utlumování pomocí léků až do stavu naprosté otupělosti, přivazování k postelím a podobné praktiky, které v té době byly normální. Dnes naprosto nepřijatelné. Doktorka Hannah Neumannová se však snaží těmto věcem zabránit a navíc přijít na to, proč čtyři pacientky zemřely.
Je to velice čtivý příběh s hezkým a logickým vyústěním. Já sobně měla maličko problém v lince mezi Hannah a Dagmar. Myslím si, že v této době je tohoto tématu všude natolik moc, že v této knize by se mu šlo i vyhnout. Ale chápu, že autorka chtěla poukázat na něco, co bylo před cca 150 lety naprosté tabu a vyvolávalo to mezi lidmi znechucení. V dnešní době nás nenapadne se nad tímto tématem vůbec pozastavovat.
Výborná kniha. Až teď při pročítání komentářů jsem zjistila, že tam vlastně nebyly kapitoly. Natolik mě ten dej pohltil. A skoro bych se nebála jej označit za psychologický thriller. Celou dobu jsem netušila jak to dopadne, až na posledních pár stranách najednou taková smršť. Rozhodně doporučuji.
Tajemství sanatoria je taková ta „vyčnívací“ kniha. Nejen že se dá zařadit do několika žánrů (historický a psychologický román, detektivka), ale zároveň je psána zvláštním, poměrně strohým stylem, který asi ne každému sedne. I mně chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec jsem byla velmi spokojená.
Docela jsem zápasila s tím, jak je kniha strukturovaná, či spíše jak jí chybělo jakékoli členění textu. Kniha má vlastně jen dvě kapitoly, z nichž první má název 1. července 1928, ale ve skutečnosti zahrnuje období delší než půl roku. Jinak je to souvislý text, psaný z pohledu tří osob (lékařka, sestra, pacientka) a jednotlivé pasáže jsou odděleny pouze vynechaným řádkem. Druhá kapitola již odpovídá dni v názvu. Zvlášť v počátku mi vždy chvilku trvalo, než jsem pochopila, že už jsem v jiném dni nebo u jiné osoby. Také na to, že se jedná o hledání tajemství sanatoria, mohla být ta záhadná atmosféra celého vyprávění více patrná. Jinak příběh zajímavý, jednak tím, jak se mladá doktorka snaží uplatňovat novátorské postupy v léčbě, tak i záležitostmi z jejího soukromí. Nakonec tedy dávám 4*, i když trochu s odřenýma ušima.
Nějak jsme si nekápli do noty, možná špatná doba na čtení takového typu příběhu. Jinak zajímavý námět i destinace, jen jsem si to zpracování představovala jinak, aspoň pro mě.
Na tuhle knížku jsem se dost těšila, ale nakonec jsem docela zklamaná: vraha jsem správně odhadla už v půlce, a to jsem na tohle fakt dost nedůvtipná, nekonalo se žádné překvapivé odhalení, žádný překvapivý zvrat, konec skoro připomínal červenou knihovnu a románu nepomohl ani avizovaný boj žen za rovnost a lásku, protože tohle téma stejně nebylo nijak zvlášť rozvíjeno, ani téma psychoanalýzy a osobnosti Sigmunda Freuda... Takže za mě dost obyčejný průměr, který snad ani nedoporučuju...
Hodnocení: 2,5 ⭐ z 5 ⭐
Krom toho že Tajemství sanatoria byl historický román nám ukázal život v sanatóriu trocha jinak.
Z mnoha historických dokumentů nám je jasné že se tady ,,odkládali,, problémové manželky,milenky,sestry,matky.Byli odsouzené k elektrošokům,připoutání k posteli v chladné místnosti bez možnosti toalety,jídla.Poutané kazajkou a jejich choroba byla označovaná ,,ženskou hystérii,,.A když byly v pořádku když se dostali do sanatoria tak zoufalství a přístup z nich té nemocné a šílené udělal.
Ale když se do nervového sanatoria na dánském venkově dostane doktorka Hannah Neumanová můžou se podmínky změnit.Přináší sebou do praxe teorii samotného Freuda u kterého studovala.Jenže tady došlo k záhadným sebevraždám čtyřech pacientek za úplnku.Hannah se sestrou Dagmar pátrají po jakékoliv stopě.Avšak když se začnou sbližovat a jejich vztah přerostl do mileneckého začnou být vydírané.
A tak se rozloučí.Dagmar zůstává sama.Ale všechno se vyhrotí na posledních stránkách a my zjistíme jaké zvěrstvá se tady odehrávali.Proč se pacientky báli bílé místnosti a měli nezdraví strach s mužských hlasů?Co pro ně znamenal strach z toho nevnímat bolest.
A Hannah se vrátí aby všemu přišla na kloub a vzala si Dagmar sebou.I když v době kdy se román odehrává byl i tenhle typ vztahu považován za nemoc.