Tajemství staré panny

01.05.2023

Červená knihovna, sepsaná v 19. století - dějem tak sladce blbonká, až překrásná, na druhou stranu je tu i dost sociální kritiky, břitkých povahopisů a autorčiných emancipovaných názorů, viz ukázky. Celkově jde o variaci na Popelku. Nemohu si pomoci, dávám pět hvězd. A teď ty ukázky:

- Nemysli si o mně, tetičko, že jsem nenávistná, prosila měkce, mám lidi ráda a jestli jsem se tak energicky bránila duševní smrti, bylo to jen proto, že chci být v lidské společnosti něco víc, než jen pouhé dobytče. I když mne někteří lidé trápili, stejně nechci obžalovat celé lidstvo ... Ale nemohu milovat svého nepřítele a modlit se za ty, kteří mne urážejí. Možná je to chyba na mém charakteru, ale to prostě nemůžu změnit a také to změnit nechci, protože to je právě to rozhráni mezi mírumilovností a bezcharakterností!

- Nevrlou zamlklost své vyvolené pokládal za dívčí ostýchavost, její nesrdečnost za přísnou mravnost, její tvrdošíjnost za pevnost povahy. Po svatbě poznal, jak hluboce se mýlil. Během krátké doby mu dala pocítit železnou pěst despotické duše a tam, kde doufal, že nalezne vděčnou oddanost, narazil na tvrdou sobeckost.

- V dnešní době nemůžeme už ženu zavírat do středověkých okovů a zahánět ji mezi služky a otrokyně. To je nejen pošetilost, ale i nespravedlnost a hřích. Žena má vliv na duši dítěte, a to v tom věku, když je nejcitlivější. Když máš hloupou ženu, budeš mít i hloupé dítě. Podporuj ženu v přemýšlení, rozšiřuj okruh její působnosti a uvidíš, že zmizí ze světa ješitnost a slabost povah.