Tajemství vražedné orchideje
Jitka Pickartová-Ditterová
Hrdinou napínavého detektivního příběhu je Petr Maršík, jehož manželka Marta nedávno za záhadných okolností zemřela. Podle oficiální verze šlo o selhání srdce, série neuvěřitelných náhod však přivede Petra na stopu pravděpodobného vraha. S nejlepší Martinou přítelkyní Věrou Senickou, s níž Marta vlastnila kosmetickou firmu, se proto vydává na tajuplný ostrov, kde se dozvídá o smrtelně jedovaté rostlině. Během pátrání po Martině vrahovi se Petr spolu s Věrou sblíží. Postupně se jim podaří vraha vypátrat, bohužel jim ale chybějí důkazy. Ostrov tedy záhy opustí a po návratu domů společně s kamarády ze školy vymyslí plán vrahova dopadení. Netuší však, do jak nebezpečné akce se pouštějí...... celý text
Přidat komentář
Zezačátku to vypadalo slibně, ale bohužel, je to psané opravdu horkou jehlou...a navíc plné pravopisných chyb, což mě už ke konci neuvěřitelně iritovalo.
Zároveň jsou v textu nelogičnosti či opomenutí, a celé je to takové pořád dokola, styl psaní je až únavně všední - občas jsem se divila, jestli je hlavní hrdina opravdu tak naivní, neschopný, nebo jednoduchý..
Závěr není vůbec překvapující. Škoda, že se z toho tématu nevytěžilo daleko, daleko víc.
Ideální kniha na čtení do vlaku. Duchařina spojena s detektivní zápletkou. Něco bylo až dětinsky naivní něco naopak bylo až "vlezlé" na kůži. Přečíst se to dalo, al na pokračování už bych neměla nervy.
Velká škoda, že si autorka neujasnila, jaký žánr vlastně píše :-( Od prvních stránek, které mimochodem slibovaly celkem solidní příběh s "duchařskou" tématikou to přešlo do žánru detektivky. Až sem dobrý... i to záhrobí mi přišlo zajímavé, nicméně postupem času příběh začal ztrácet na tempu, přibývalo nelogických momentů a tlačení na pilu /žebračka, letuška, výloha s rostlinou... je toho víc/. Autorka začala ztrácet dech, styl začal být plytký, věty jednodušší a banálnější, polopatické vysvětlování skutečností.. Největsí průšvih nastal po příjezdu na ten "tajemný" ostrov , kde se celý děj proměnil v nejupocenější romantiku /milí domorodci hýčkající cizince lázní, mísami čerstvého ovoce a nádhernými hostinami atp./. No... zkrátím to... nedočetla jsem. Škoda toho času.
Autorka se snažila....... byl tam smutek ze ztráty milované manželky, návštěvy jejího ducha, posléze porady u psychiatrů, stejné vidiny u přítelkyně zemřelé, tajné návštěvy již cizích mrvých, návštěva malého ostrůvku v Atlantiku, kde se vše vyřeší. Taková všehochuť i pro čtení v nemocnici nudná.