Přidat komentář
Rozvláčné a chvílemi pro čtenáře až příliš detailní líčení cest po oblasti Sichote Alinu, přesto však velmi zajímavý cestopis z doby před více než sto lety. Autor je dobrý pozorovatel přírody, ale i etnografických prvků, takže se čtenář může zasnít nejen nad krásou neposkvrněného kraje, ve které jsou běloši ještě vzácností a jejich návštěva událostí, ale i nad kulturami původních obyvatel, šamanskými rituály a dalšími prvky, které teď už vzaly za své...
Asi nejsnáze se čtou krátké povídky ze střední části "Se zvěří a přírodou", které jsou náčrtky díla, které autor nestihl před svojí smrtí dokončit. K přečtení ale doporučuji knížku celou, hned bych se vydala do těchto krajů a putovala jimi (ačkoli v dnešní době bych nejspíše nad stavem krajiny zaplakala)
Mám rád knihy z tajgy, takže Arseněv musel být další v pořadí. Kdo má rád tento kraj, tak si knihu moc užije. Nejzajímavější jsou části věnované místním národům, které ještě v období před a po 1. sv. válce relativně hojně osidlovali toto území. Dnes už jsou z nich jen střípky opité alkoholem. Byla to doba, kdy tu tygr ještě běžně pobíhal a les byl opravdovým pralesem. Není to ale místy lehké čtení, jelikož Arseněv popisuje až zbytečně podrobně, takže znáte všechny potoky, říčky, geologická podloží, rostliny a každý mys i zálivek u pobřeží. Velmi nápomocná je tak pěkná mapa na konci knihy, i když jsou v ní chyby - poslední cesta vedla do Chabarovska, ne opačným směrem. Když knihu čtete po částech a nebude vám vadit, že to nějaký čas potrvá, tak pro milovníky drsné přírody to je jasná volba.