Tajgou
Vladimir Klavdijevič Arseňjev
Kniha Tajga popisuje jeho cestu pohořím Schote - Alinu v letech 1908- 1910 a cestu ze sovětské Gavaně do Chabarovska v roce 1927. Dálný Východ patří k těm končinám světa, které dosud vykazují neprozkoumaná místa. Veliké území, ohraničené zhruba na západě dolním tokem Amuru a řekou Ussuri, po níž nese kraj jméno a na východě Japonským mořem s Tatarským průlivem, bylo cílem několika expedicí z nichž nejúspěšnější a nejodvážnější byly výpravy ruského cestovatele, národopisce a spisovatele Arsenn’jeva. V přítomné knize líčí s velikým vypravěčským uměním své cesty z let 1908-1910 a 1927 těžko prostupným pohořím Sichote Alinu přibližně v linii měst Chabarovsk a Sovětská Gavaň. Geografické poznatky získané strastiplným putováním na člunech i pěšky, objevy, učiněné s badatelským smyslem pro reálná fakta, střídají se s rušnými dobrodružstvími v ledových horách i divoké tajze, jejíž nedotčené přírodě vládne sibiřský tygr. Národy, obývajíci Ussurijskou oblast jako Oroči, Goldové, Udechejci a j., jsou přitom předmětem zájmu ethnografa i láskyplného porozumění sovětského člověka. - Do češtiny bylo uvedeno již v r. 1934 slavné Arsen’jevovo dílo Děrsu Urzala, také z Ussurijska, a to ve zpracování pro mládež.... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1952 , Družstevní práceOriginální název:
Skvoz tajga, 1949
více info...
Přidat komentář
Rozvláčné a chvílemi pro čtenáře až příliš detailní líčení cest po oblasti Sichote Alinu, přesto však velmi zajímavý cestopis z doby před více než sto lety. Autor je dobrý pozorovatel přírody, ale i etnografických prvků, takže se čtenář může zasnít nejen nad krásou neposkvrněného kraje, ve které jsou běloši ještě vzácností a jejich návštěva událostí, ale i nad kulturami původních obyvatel, šamanskými rituály a dalšími prvky, které teď už vzaly za své...
Asi nejsnáze se čtou krátké povídky ze střední části "Se zvěří a přírodou", které jsou náčrtky díla, které autor nestihl před svojí smrtí dokončit. K přečtení ale doporučuji knížku celou, hned bych se vydala do těchto krajů a putovala jimi (ačkoli v dnešní době bych nejspíše nad stavem krajiny zaplakala)
Mám rád knihy z tajgy, takže Arseněv musel být další v pořadí. Kdo má rád tento kraj, tak si knihu moc užije. Nejzajímavější jsou části věnované místním národům, které ještě v období před a po 1. sv. válce relativně hojně osidlovali toto území. Dnes už jsou z nich jen střípky opité alkoholem. Byla to doba, kdy tu tygr ještě běžně pobíhal a les byl opravdovým pralesem. Není to ale místy lehké čtení, jelikož Arseněv popisuje až zbytečně podrobně, takže znáte všechny potoky, říčky, geologická podloží, rostliny a každý mys i zálivek u pobřeží. Velmi nápomocná je tak pěkná mapa na konci knihy, i když jsou v ní chyby - poslední cesta vedla do Chabarovska, ne opačným směrem. Když knihu čtete po částech a nebude vám vadit, že to nějaký čas potrvá, tak pro milovníky drsné přírody to je jasná volba.