Tajná kniha

01.05.2017

"Dobrý den, Vy jste Irena Obermannová?"
"Vy jste napsalu tu Tajnou knihu? Ta má ty strašně špatné recenze, že?"
...
"Jenže já ji četla v době námluv."
Děkuju.

22.04.2017

Knihu jsem našla v samobslužné knihovně a řekla si, že to zkusím. Nějak jsem to celé nepochopila, možná by bylo lepší, aby některé věci zůstaly skryty, ale to je každého věc. Takže spíš literálně: Zhruba od půlky mi vadilo, jak stále řeší, že píše tuto knihu. Desítky šifer (proč?). Vystřižení banalit by prospělo. Veliký kontrast s jinými autory, jejichž byť desítky let stará díla působí mnohem aktuálněji. No aspoň se mi hodí do čtenářské výzvy:-)

08.01.2017

Na této knize jsem se sama na sobě (bez původního záměru) přesvědčila, jak funguje reklama. Poprvé jsem knihu četla ihned po vydání na základě informací o jejím vzniku-a dost mě zaujala. Tento týden jsem si ji půjčila znovu (ráda se vracím k ověřeným titulům)-a co se nestalo-kniha mi přišla neskutečně nudná, ufňukaná, v zásadě nic neříkající. Ani styl autorky se mi nelíbil. I v knize psané formou deníku bych čekala zajímavé momenty a ne jen pouhé zápisky co, kdy, kde. Navíc šifrováním jmen a míst byly zápisky až nesrozumitelné. Ale pořád jsem četla a čekala, že to zajímavé, co si pamatuji, přijde. A nepřišlo...

06.01.2017

Irenu Obermannovou mám ráda jednak jako svéraznou bytost, která si žije svůj život bez ohledu na očekávání okolí, jednak jako spisovatelku (Divnovlásky, Manželky to chtěj taky, Sex po telefonu). U téhle knihy jsem ale na rozpacích, samozřejmě ovlivněna mediálním rozruchem při jejím vydání. Kniha mne moc nebavila, jakoby se autorka bála otevřít a napsat naplno, co hlavní postavy (aspoň v románu) prožívají. Možná měla knížku napsat později, kdy už by to vlastně byla hlubší historie. Takhle je spousta věcí nakousnutých, nedořešených, a jindy svižný jazyk se zde loudá a loudá, čtenář čeká, že na další stránce už to vypukne, a přečte takhle 200 stran, a ono nic, konec... Jen ze sympatií k autorce dávám 3 hvězdy

29.11.2016

Knihu jsem si půjčila až teď, když už dávno utichl mediální rozruch, abych si udělala vlastní obrázek. Musím souhlasit, že je to nuda a je to zajímavé jedině dost bulvárním způsobem. Jediné plus je nakonec ta diskuze o tom, zda měla nebo neměla autorka vydávat takovouto knihu. Pro mě tam nebyla ta nadstavba, pro kterou by to mělo cenu publikovat. Popularita a loajálnost Největšího Čecha autorce tak svázala ruce, že z výsledek je uhlazený a nudný.
Nemůžu se zbavit dojmu, že jde o jakousi pomstu za nezájem. A to vůbec neřeším, zda je to fikce nebo skutečnost.

30.10.2016

První kniha, kterou jsem od spisovatelky přečetla. Ten humbuk, který se před pár lety kvůli knize rozjel opravdu nechápu. Že by to byla závist některých?

13.09.2016

Pro mě tahle knížka šílené nůďo. Přečetla jsem sotva třetinu a nebudu už pokračovat. Nelíbí se mi styl psaní, děsně mě štval Největší Čech a to, jak ona neustále čekala až jí zavolá a vzhlížela na něj jako na Boha... nic pro mě a nevím jestli ještě něco od Obermannové budu chtít číst.

04.04.2016

Jazyk a styl autorky mi tak úplně nevyhovuje, takže mě její knihy většinou moc nebaví. Všechny působí více či méně autobiograficky a vyvstává otázka, jestli je kdovíjaké umění žít veselý život plný zvratů a psát si o tom deníček, nebo jestli to žádné umění není. Ireně je to ale asi fuk, seká knihy jak Baťa cvičky a knihy z pultů mizí... Tajná kniha měla nechtěnou reklamní kampaň, o které bylo už napsáno mnoho. Každopádně díky těmto aspektům mě právě bavila víc než jiné knihy od I.O.. Protože přece ten bulvár čteme všichni, jen se nedělejte. A protože nás přece všechny zajímá, jakej byl v posteli, co? Mrk, mrk...

Pokud si vzpomínáte na ten velkolepý humbuk, který kolem Tajné knihy kdysi dávno vznikl, asi už vám to připadá celé absurdní. I když – tehdy mi to přišlo i docela mrazivé. Zatímco před a těsně po Sametové revoluci se o milostných záležitostech samotného Havla (i jeho přátel z disentu) veřejně vědělo a nikdo na tom vlastně nic neviděl, o čtvrt století později se kvůli jednomu románku strhne humbuk na několik týdnů. Co se to s naší společností stalo?
V Tajné knize se schovávaly zajímavé otázky - je morální takhle práskat? A podvádět, to je morální? A co je nám vůbec do toho? Tohle literární dílo není po umělecké stránce zrovna klenotem, ale pořád je to literární dílo, kterým mělo taky zůstat.

Stačila mi ukázka knihy.
Trapné...

12.10.2015

Knihu jsem četla čtvrť roku a bylo čím dal těžší ji dočíst. Jsem zvyklá knížky dočíst. Tahle kniha mne vubec nezaujala, nebavila mne. Připadala mne o ničem . Nevím, proc ji spisovatelka napsala. Přitom některé její knizky, se mi docela líbily.

Dočetla jsem jen proto, že nesnáším nedočtené knihy. Je mi jedno, jestli to je pravda, nebo to má přibarvené, ale styl psaní je příšerný, jak z deníčku bláznivé puberťačky. Přeci jen dospělá ženská by to měla mít v hlavě víc srovnané. A chtělo by to trochu rozšířit slovník.
Nicméně nemám pocit, že by Havlovi nějak ublížila, prostě se potřebovala vypsat ze svého tajemství, budiž jí přáno. Ale nakonec o určitě nejvíc ublížilo právě autorce.

27.06.2015

Styl psaní autorky se mi sice docela líbí, ale je pro mě také jediným pozitivem této knihy. Tajná kniha je dílo skandální, kontroverzní, absurdní...a hlavně nudné. Ať už k němu člověk přistupuje s tím, že vše je pravda, nebo že je naopak všechno vymyšlené (k této verzi se přikláním já, spisovatelce nevěřím ani slovo), po pár desítkách stránek nejspíš zjistí, že ho vlastně vůbec nezajímá, co bude dál, kdy vypravěčku zase pozve Největší Čech na kafe a kdy spolu znovu zažijí Tramtará...

Knihu jsem četla na základě toho, co se okolo ní kdysi strhlo. Musím říci, že to byla první a poslední knížka, co jsem od ní četla. Nedokázala jsem si zvyknout na ten příšerný styl, to vyjadřování, vlastně jen o pocitech, o tom, co říct, jak se zachovat - ano, je to zamilovaná žena, ale taky žena v určitém věku, po určitých zkušenostech, v životě jí už něco potkalo....takhle se taková žena nevyjadřuje. Styl puberťačky, co prožívá, jestli a pokud vůbec jí dotyčný zavolá. Ne, nedočetla jsem a musím říct, že jen zvědavost mě nutila knihu halabala pročítat, abych se dostala na konec. Pro mě už nikdy více.

17.05.2015

Je mi jedno jestli je to pouhá fikce, odporná lež nebo krutá pravda, já tu knihu zhltla takřka na posezení. Na rozdíl od spousty jiných čtenářů se mně osobně styl psaní Obermannové líbí, nezáleží mi na tom o kom píše ale jak píše a jak do svého psaní umí začlenit emoce, kterých je v tomto díle přehršel a rozhodně si přečtu i další knížky od téhle české spisovatelky, které jsem ještě nepřečetla.

21.03.2015

Způsob psaní byl pro mě zvláštní, ale dalo se. Co jsem osobně nezvládla bylo věčné fňukání, skoro až pubertální, miluju ho - zapomněl. Četla jsem ze zvědavosti a měla jsem věřit recenzím.

Některé myšlenky pěkné, obsah knihy vyznívá do prázdna.
Její kódy pro věci tajné byly neskutečně divné a co mě rozčilovalo nejvíce, byla autorčina drzost považovat ostatní, jež nesdílejí její lásku k dnes již zesnulému V. Havlovi, za stádo závistivých tupců.
Upřímně, její titul Největší Čech, podle mého vznikl z pocitu averze /útěchy/ k sobě samé. Z vět, jimiž sebe samotnou rozcupovala vyvstává otázka, zda by měl V. Havel hřejivé oči i kdyby zapadl do popelnice dějin bez majestátu prezidentství a toho humbuku kolem. I domnělá gloriola láká.
S tím se musí počítat, když už se jde s kůží na trh...

Katastrofa. Nemá to hlavu ani patu, alespoň co mohu soudit po prvních stránkách. Dál jsem se v knize nedostala, protože se to nedalo číst a to jsem se snažila, protože jsem o knihu dost stála.

Ta kniha byla hrozná, autorka podle mě patří do blázince podle toho co píše.