Tajná kronika Mongolů
neznámý - neuveden , Pavel Poucha
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83692/bmid_tajna-kronika-mongolu-oYi-83692.jpg
5
4
4
Kronika je nejcennější památkou staré mongolské literatury. Text, z části mongolský, z části čínský, pochází z poloviny 13. století a podává jakousi neoficiální historii, určenou pro vnitřní potřebu císařského rodu Činggis-chahanova (Džingischánova). Líčí vznik mongolských kmenů Avarů, Hunů, Turků, podává životopis Činggis-chahana, vypráví o jeho válečných výpravách a jiných událostech jeho vlády. Vedle prozaického textu obsahuje kronika básnické vložky; je nejen důležitým pramenem historickým, ale i dílem vysoké hodnoty literární.... celý text
Literatura světová Historie
Vydáno: 1955 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Mongchol-un niuča tobčaan
více info...
Přidat komentář
Toto nejstarší dochované mongolské literární dílo od neznámého autora líčí život a dobu Čingischána, které současně nabízí pochopení života současného Mongolska. Není to první dílo o slavném a dobyvatelském mongolském chánovi, který vlastně mongolskou říši založil pro svou rodinu, když byl zbaven svého kmene, které jsem přečetla. Určitě je ale nejsložitější pro svůj epický, lyrický a metaforický jazyk, a přes svůj dokumentární charakter proto i nejpoutavější.
Tajná kronika Mongolů se stala předmětem řady výzkumů a byla přeložena do řady jazyků. Díky mongolistovi Pavlu Pouchovi se tato mongolská historická a literární památka ze 13. st. dostala k rukám československých čtenářů už v roce 1955. Musel to být nesnadný úkol s ohledem na složitost jazyka kroniky v češtině. A to se nejedná o přísně vědecký překlad, jak jsem pochopila, s ohledem na fakt, že kronika byla napsána v archaické mongolštině a na nejednoznačnost mnoha metaforických a idiomatických vyjádření. Hodně také osvětlí doslov samotného Pavla Pouchy a ediční poznámka Aleny Oberfalzerové a Jugdera Luvsandorje v dotisku z roku 2011.
"Až, Temüdžine, budeš chanem, pak my
proti všem nepřátelům v čele pojedeme,
nejkrásnější a nejlepší dívky a ženy,
palácové jejich jurty, z jejich státu a lidu,
krásných tváří ženy a dívky,
krásných stehen valachy v poklusu odeženeme
a tobě dáme....
V den boje tvých rozkazů neuposlechneme-li,
od našeho majetku, od našich manželek a žen nás odtrhni,
černé hlavy naše na zemi povrhni!
V den míru tvůj svazek-li poručíme,
od manů, od žen a dětí našich nás odděl,
do země bez pána nás vyvrhni!"
(Přísahy při volbě Temüdžina chanem, Činggis-chahanem)
Četba knihy byla opravdu náročná. Velké množství těžko zapamatovatelných jmen lidí a míst mi zrovna neimponovalo. I přesto je Tajná kronika Mongolů (zvláště, když popisovala události v autorově době ještě nedávné) bezesporu cenným historickým pramenem, který poskytuje mnoho informací o dějinách Mongolska.
Je to jednak krásné čtení, jakási "Kosmova kronika" na mongolský způsob, a jednak kniha nabitá spoustou informací o Čingischánovi, jeho životě a jeho říši, A není to "lehké" čtení. Prózou psaný text místy přechází ve verše; často je velmi namáhavé vyznat se v těžko vyslovitelných jménech a místních názvech, člověk musí neustále nahlížet do poznámek, protože mongolská jména cizích národů, zemí a měst se ani v nejmenším nepodobají originálům nebo zažitým evropským pojmenováním.
Vedle nepochybného půvabu starobylého vyprávění je na tomto díle pro evropského čtenáře asi nejzajímavější pohled na úsvit mongolských národních dějin "zevnitř". O Čingischánovi a jeho výbojích už bylo napsáno více knih - já osobně, pokud jde o literaturu faktu, dávám přednost "Džingischánovi" od Harolda Lamba. Tajná kronika Mongolů však nabízí jinou perspektivu. Vztahy, boje a příbuzenství mezi jednotlivými rody a kmeny zde zabírají mnohem větší prostor než vyprávění o dobytí Číny a islámské říše Chvárezmu nebo o zničujícím tažení přes Kavkaz do východní a střední Evropy. Pokud Tajnou kroniku Mongolů otvírá čtenář tímto tématem dosud nedotčený, asi by měl začít "odzadu", doslovem překladatele Pavla Pouchy. Anebo nahlédnout do již zmíněné monografie o geniálním mongolském dobyvateli od Harolda Lamba.
Už poměrně dlouho čtu středověké literární památky, ale musím konstatovat, že tahle kniha byla suverénně nejtěžší na čtení. Strašlivá spousta jmen z absolutně jiného jazykového okruhu mě vyčerpávala a pokud jsem zvládl na zátah víc jak patnáct stran, byl to spíš zázrak.
Nicméně i přes tyto překážky je to skvělá kniha a sledovat růst Čingischánovi moci je fascinující.