Kasino Infernale

28.11.2022

Green jede pořád ve stejném stylu, tj. na dřeň resp. na maso, krev a kosti. Číst se to dá, ale vidět to jako film, byl by to jeden velký masakr. Některé scénky jsou úsměvné, třeba valkýry SS na pterodaktylech... Nějak se mi pořád nedaří uchopit styl tohoto autora, je to něco mezi Kingem a Harry Potterem.

24.10.2021

Kasino Infernale se svou strukturou tak trochu podobá třetímu pokračování série Tajných dějin: knihu otevírá předehra, která s obsahem zbytku nemá kdovíjak těsné vazby a v rámci cyklu může fungovat i zcela samostatně, načež následuje samotný hlavní příběh kasina, kde se hraje o lidské duše. Green si jede stále svoje a je nutné mu po pravdě přiznat, že nápady mu rozhodně nedocházejí. Přestože se jedná už o sedmou knihu ze světa Droodů, pořád je tu spousta pobídek, legrácek i samotné akce (mnohdy docela brutálního a nemilosrdného charakteru). Dějová linka je tentokráte možná o něco statičtější než v minulosti, což je bezpochyby dáno omezeným prostorem jediné hlídané budovy, kde navíc nefungují kouzla ani droodské torkézy. Nezbylo tedy nic jiného, než vymyslet dimenzionální brány a kruté hry v cirku, aby se vyplnily hluché místa. V tu ránu tu ovšem máme skládačku samoúčelnosti, která žije sama ze sebe. Stejné je to pak i s postavami, kdy například v případě marsovského summitu se už dostáváme do oblasti čisté alegorie. S dalšími osudy Eddieho a Molly už se v češtině bohužel neseznámíme, neboť zbývajících pět dílů dosud nebylo přeloženo.

24.06.2021

Na tomhle dílu toho bylo opravdu hodně špatně. Nekonzistence v tom, zda je nárok na duši Šamana nebo Eddieho, vykecávání o plánech a skutečné identitě v místě, kde mají být všude štěnice... Ale, když nad všemi nesmysly pevně zavřu obě oči, tak mě Kasino Infernale po pauze od Tajných dějin dost bavilo. Už čtu osmý díl.

Komentář k "Property of a Lady Faire" (8. díl, *)
-------------------------------------------------------------------
Do osmého dílu jsem se pustila moc brzy po sedmém a opět to vedlo k tomu, že jsem z něj neměla příliš dobrý dojem. Greena je potřeba dávkovat po troškách. Osmička je výplňový díl, kde vstoupí na scénu nečekaný záporák a v rámci jediného dílu je zase odstraněn. Jen další oddálení všech těch velkých odhalení, na která už tak dlouho čtenář i hlavní hrdinové čekají.

Komentář k "From a Drood to a Kill" (9. díl, *)
-----------------------------------------------------------------
Pro mě nejslabší díl série. Vata, výpň, nuda a autorovo vyčerpání nápadů. Kromě smrti jedné oblíbené vedlejší postavy se řeší jen Eddieho nově nabyté rozhodnutí být "agent, který si zakázal zabíjet". Aby ho osud vyzkoušel, je zatažen do Hry, kde jde o všechno a nikdo neví, kdo Hru řídí (je to od začátku dost jasné). Takový mix mezi "Kasinem Infernale" a "Špionem, který mě strašil". Eddie se samozřejmě ani nezadýchá. Podobně špatným dílem byly snad jen "Srdečné pozdravy z pekla".


Komentář k "Dr. DOA" (10. díl, *)
----------------------------------------------
Série se drží špatného trendu a podobně jako u Noční strany s přibývajícími díly klesá můj zájem. Eddie je otrávený a umírá. Kdyby vám to náhodou nepřipomínalo první díl, tak autor vás pro jistotu opakovaně upozorní, že je to stejná situace, abyste to náhodou nepřehlédli. Závěrečné zjištění, kdo je tím travičem, je jediným světlým bodem příběhu. Jinak je celá kniha jen vleklá nudná předehra k 11. dílu (na konci je tzv. cliffhanger).


Komentář k "Moonbreaker" (11. díl, *)
------------------------------------------------------
Lepší druhá půlka předchozího dílu. Autor pořád tahá z klobouku další a další králíky, ale už úplně nemá čím překvapit. Démonští Droodové, andělští Droodové, na Sibiři zakopaní Droodové, Droodové z alternativní reality... Pro samé Droody v akci na obou stranách bariéry tam není k hnutí. A Eddie Drood létající po světě na drakovi už úplně překonává vše, čeho jsem se od série (ne)nadála. Smyslem toho celého 10. a 11. dílu je jedna jediná věc (která ale nakonec zas až tolik nepřekvapí) - odhalení, kdo je v Merlinově zrcadle. Tak tím snad jsou uzavřeny všechny linky kromě záhady okolo Eddieho rodičů. Zbývá poslední díl a nemůžu popřít, že jsem vážně zvědavá, čím Green plánuje překonat dračí taxi.

Komentář k "Night Fall" (12. díl, **)
--------------------------------------------------
V posledním obludně dlouhém dílu Tajných dějin se Green loučí se svými dosavadními hrdiny a příběhy. Jako tečka za příběhem to není špatné, ale je to hlavně něco pro autorovy skalní příznivce - děj se dost se vleče. Válka mezi Droody a Noční stranou není kupodivu to nejzáživnější a nejakčnější, co jsem od Greena četla. Také je to poprvé, co jsem od něj četla příběh v er formě. John Taylor a Eddie Drood, se konečně potkávají osobně a jsou v dialogu vlastně skoro k nerozeznání (což jsme ale všichni věděli celou dobu). Drak od Droodů byl preventivně vynechán (ale objevil se jiný, tam, kde jsme ho všichni dávno čekali), potvrdily se různé spekulace (a vyvrátily jiné) a snad jediné, co jsme se nakonec nedozvěděli a už nikdy nedozvíme, je, jak to tedy doopravdy bylo s Mollynými rodiči a také s Eddieho rodiči. Epilog je docela překvapivý - myslím, že ho autor napsal jen proto, aby pobavil čtenáře tou představou, jak to asi musí vypadat.

07.03.2021

Oddechovej akčňák pro chvíle, kdy vám svět leze krkem.
Klasický Eddie Drood, který jako obvykle s úžasnou britskou grácií nakopává zadky všem „zlounům“ v dosahu. Nevím zda je to tím, že Greena čtu už moc dlouho, ale zdá se mi, že se Eddie vykecává v nejméně vhodných chvílích. Ale bavila jsem se. ;-)

22.01.2020

Pozor toto není poslední kniha série, jen poslední prelozena!

Ale je to hravé a napínavé.

08.03.2015

Zase něco nového, stále vtipné, chvílemi i napínavé a prostě vše co očekáváte od tohodle autora. :)