Tajnosti levice: Od ideálu osvícenství k triumfu neomezeného kapitalismu

předevčírem

Frankocentrické, ale inteligentní, filosofické (na mě možná až příliš). Obsahuje rozhovor s autorem.

15.04.2020

Čtyři hvězdičky samotné knize a pátá navrch za diskuzi, kterou kniha na levici vyvolala (zajímavé polemiky z per Druláka, Slačálka, Bělohradského, Barši, Kellera a dalších). Její nesporná síla je v přesném a srozumitelném popisu zhoubného "vplynutí" levice do moře liberálního kapitalismu. Liberální levice svým bojem proti hranicím, zvykům, tradicím či definovaným identitám (rasovým, sexuálním, etnickým atd.) čistí pole liberální pravici a jejímu volnému trhu a konzumní ekonomice, kterou levice často sama kritizuje. Důležitá je přitom samotná vnitřní transformace levice, která se ze strany dělníků či prekariátu stala stranou státních úředníků, politiků či městských intelektuálů, kteří třídou, ze které samy vzešli pohrdají za její podporu "populismu" a neochotu vzdát se svých "stereotypů". Michéa přichází s něčím, co by šlo nazvat konzervativní levicí (ačkoliv sám pojem levice už autor nevidí jako nosný) a to dle vzoru Geogre Orwella. Ten vychází z propojení sociální (třídní) otázky s potřebou jasného ukotvení v komunitě nebo jiném ohraničeném společenství a v něm žijících "obyčejných slušných lidí". Orwellovská slušnost pěstovaná v solidárním společenství je pak předpokladem nejenom k řešení sociální otázky ale i otázek menšin, LGBT atd.. (viz film Pride). Tato koncepce je odlišná od liberálního pojetí lidských práv, ze kterého vychází většina dnešních aktivistů, kteří věří, že teprve rozbitím identit, komunit a národů lze dosáhnout skutečné emancipace. Jak však vidíme, končí to spíše kulturní válkou.
Michéaův koncept však není v knize doladěn, v zásadě jeho alternativa jen tak visí ve vzduchu a je velmi složité ji uchopit a přetavit v něco jako politický program. Kniha by však rozhodně neměla uniknout žádnému levicově smýšlejícímu člověku.