Tajný príbeh
Donna Tartt
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109501/bmid_tajny-pribeh-p3n-109501.jpg
4
503
503
Strhujúci debut autorky svetového bestsellera Stehlík. Úprimná spoveď hlavného hrdinu Richarda Papena, ktorý sa v spomienkach vracia do svojich študentských rokov na malej vermontskej univerzite, kde našiel taký životný štýl, po akom vždy túžil – prenikne do skupiny bohatých a svetáckych študentov, ktorých si charizmatický profesor klasických jazykov vybral do svojho seminára. Richard, očarený novými priateľmi, vo svojej zaslepenosti netuší, že spáchali zločin, hoci sa mu to stalo takmer pred očami.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Osveta (Martin)Originální název:
The Secret History, 1992
více info...
Přidat komentář
Od začátku víme, že Bunny zemře a my sledujeme dobu před a po. Vypravěčem je Richard, který se dostal při vstupu na americkou univerzitu do elitní skupiny, izolované od ostatních studentů, studující klasickou řečtinu. Děje v tomto rozsáhlém díle je pramálo. Zaměřuje se na odhalení okolností, které vedly ke smrti a následků, se kterými se musí pachatelé vyrovnat. Kniha je hodně pomalá, ale velice atmosferická. Psychika jednotlivých postav je rozebrána opravdu do hloubky. Je spíš tíživá, setkáváme se v ní s manipulací, úzkostí a ukázkou vlivu prostředí na chování, ale vše je velice uvěřitelné. Četla jsem ji dlouho, nebylo to lehké čtení a nejsem si jistá, jestli bych si ji přečetla znovu, ale v hlavě mi každopádně zůstane.
(SPOILER)
Já ani nevím kde začít, protože tohle je tak komplexní příběh. Autorka na sebe vrství a vrství jednotlivé emoce a příhody, které se nejprve zdají bezvýznamné, ale následně ukazují, jak i nevhodně zvolené slova mohou otřást vyrovnaným člověkem. Postupem příběhu vyplouvají na povrch další nuance vztahů, zejména mezi všemi a Bunnym.
První půlka knihy se mi líbila víc, nabízela pohled na elitní, uzavřenou skupinu přátel, kteří si plnými doušky užívají života. Studium řečtiny, neřízené užívání návykových látek, četba a dlouhé debaty ani si nevšimnete a lehkomyslná dynamika příběhu zmizí a napětí mezi studenty by se dalo krájet.
To, že Bunny zemře, je čtenáři odkryto na počátku příběhu a ze strany autorky se jedná o brilantní krok, protože pak má prostor na rozklad mentality každé postavy a nutí vás to číst/poslouchat dál, říkáte si, co asi tak mohlo dovést pět intelektuálně založených lidí k vraždě?
Knihu jsem dočetla a marně přemýšlím,jak ji uchopit. Naštěstí jsem si přečetla komentář Trudoše a myslím,že to přesně vystihl. To jsem si oddychla,už nemusím nic vymýšlet.:-)))
Je neuvěřitelné, jak čtivá může téměř šest set stran dlouhá a dost rozměrná kniha být, aniž by ztratila něco ze své vážnosti. Tarttové bývá někdy vyčítaná vypočítává kýčovitost a využívání klišé a u jejího debutu tomu nebylo jinak. Autorka skutečně využívá klišé, naplňuje žánr a i ke kýči někdy nemá daleko (určitě se nakonec nabízí otázka, jestli text není povrchně “navoněný" stejně jako jeho hrdinové), jenže nikdy nepřekročí hranici, kdy by to bylo hloupé nebo neúnosné.
Velmi mě bavila první část knihy (mnohými označovaná jako zbytečně nudná a zdlouhavá), která je založena na objevování univerzitního světa - jeho fungování, pravidel - do kterého Richard vstupuje, i když do něj v podstatě nepatří. V druhé polovině by knize neuškodila proměnlivější dynamika, neboť se to někdy začíná nebezpečně blížit k zacyklení, přesto můžu říct, že jsem se ke knize vracel s velkou chutí a můj zájem o popisované události nikdy neochladl. Dobře napsaná působivá mlžná atmosféra plná výstředních postav, událostí, literárních citátů, alkoholu nebo drog vás vtáhne a myslím, že nepustí.
Hutná četba, zejména v první části, než se kniha pořádně rozjede. Během první poloviny jsem ji i několikrát odložila. Druhá půlka už super. Rozhodně nakonec nedá odpověď na všechny otázky, ale vede k zamyšlení.
Román s nevyužitým potenciálem, hrajícím na notu příčin a následků. Nejde ani tak o to, že obsah neodpovídá rozsahu (na těch pěti stech stranách se toho stane skutečně málo), protože autorka bez problémů dokáže děj utáhnout, ale když to srovnám s tematicky podobnými romány - Podoba či Vybrané okruhy z mechaniky pohrom -, jež se Donnou Tarttovou očividně inspirovaly, nemá Tajná historie na můj vkus dotaženou zápletku. V důsledku totiž rozehraje ústřední motiv a pak nechá vše plavat. Události vyšumí do ztracena a hrdinové se sice mezi sebou popasují, popřípadě podlehnou svému svědomí, ale podle všeho by ke konfrontaci události dospěly i bez toho, že by muselo dojít k nějakému zločinu.
Jazykově ovšem perfektní, přičemž nejvíc člověk podlehne nostalgické atmosféře studentských let a především pak přátelskému kolektivu, jehož svět se točí podle pravidel maličko jiných, než platí u ostatních smrtelníků. Jen těch morálních rozprav bylo možná zbytečně moc, třebaže chápu jejich opodstatnění.
Začátek knihy je dost pomalý, ale když sem se přes něj dostala kniha už mě nepustila. Zápletka knihy je absolutně geniální i styl pasní
Bible pro milovníky dark academia stylu.
Přijde mi, že všichni, co tuhle bichli dočetli a líbila se jim, jakoby tím zpečetili svou účast v jakémsi kultu zvrácenosti a temna. Skandální? Rozhodně. Nezvratné? Jakbysmet.
Zatemní vám to mysl a přijde vám, že se celý svět závisí jen a jen na této knize.
Nedokážu ani slovy vyjádřit, jak hluboce se mi Tajná historie zapsala pod kůži
Nehodnotím, jelikož jsem nedočetla (40%). Ale silně pochybuji, že by dočtení nějak změnilo mojí nechuť tuhle knihu brát do ruky a upřímné pohrdání všemi postavami, které nemají nic lepšího na práci než rozhazovat svoje peníze a stěžovat si jak mají prázdný život.
No. Tomu říkám rozklad osobností v jedné porci. Tedy knize. Nejen zločin a trest, ale i pýcha a pád. Rozhodně slušná nálož charakterů, velmi se ztotožňuji s hodnocením Maléhomedvěda. Už netřeba psát víc.
Spíš jen - kolik z nás se v podobném vlaku, či vleku druhých už vezeme. Ani to netušíme. Natož, abychom si řekli, že už je čas rozhodnout se něco změnit.
Dlouhá a pomalá kniha o unáhlených rozhodnutích.
O Donně Tartt se nedá nepřemýšlet. Její knihy jsou tak jiné, že i když se vám něco na nich nelíbí, pořád sklidí váš obdiv za rozmanitost a odlišnost.
Kniha se mi moc líbila. Děj z počátku rozvláčný a příliš se zabývající řečtinou se postupně rozjel. Kniha je podle mě rozbor motivací člověka k vraždě - od prvotní myšlenky a až k následkům pro člověka samotného a i pro jeho okolí. Psychologie postav je výborně rozepsaná, litovala jsem, že kniha nemá více stran. Jdu zkusit další dílo od autorky - Stehlíka.
Trošku zklamání, čekala jsem nějak víc než jsem dostala. Zápletka zajímavá, prostředí univerzity mám ráda, ale přišlo mi, že hlavní postavy v podstatě žijí jenom na alkoholu, drogách a cigaretách. Dále by kniha mohla být o půlku kratší a vyšlo by to na stejno. Opravdu moc jsem chtěla, aby se mi kniha líbila, ale nevyšlo to....
První kniha, kterou čtu na základě doporučení z booktoku a musím uznat, že mě mile překvapila. Šel jsem do čtení s představou, kterou jsem si vytvořil na základě videí, názvu knihy a prvních stran, že se bude příběh točit kolem nějakého starověkého kultu, který přežívá i v moderní době, takže jsem byl překvapen, že knížka byla situována jinak, mnohem realičtější. Knížku jsem si užil a i mi nepřišlo, že čtu 600 stránkovou knihu, avšak přišel mi příběh Richarda a jeho spolužáků celkově průměrný až lehce nadprůměrným. Každopádně, kdybyste chtěli nějakou knihu v ANJ, tak doporučuji číst v originálu.
Veliká spokojenost. Velmi dobře vyprávěný příběh, který se dobře a rychle čte. Spousta referencí na jiná literární díla. Kniha je svým způsobem o zločinu a trestu, ale mnohem více je o manipulaci a vlivu prostředí a osobnosti na okolí. Zajímavé je, že to někdo chápe jako adoraci zlaté mládeže, drog, sexu a kultu osobnosti. Já jsem to chápal přesně obráceně, celá kniha je silnou kritikou toho všeho a s zajímavým postřehem, že je velmi snadné tomu všemu podlehnout a těžké udělat něco proti. Kniha nedává odpovědi "co bychom měli dělat" ale ukazuje "co bychom neměli dělat" a jak je snadné vytvářet sekty. Nutí se nás ptát:
Jak bych se zachoval já?"
Co by pro mne bylo to poslední, abych řekl dost?
Chtěl bych být součástí (komunity, přátelství, lásky) -nastoupit do vlaku?
Uměl bych vystoupit? Je to v plné rychlosti vůbec možné?
Jedná se o opravdu hutné čtení, které mě doslova pohltilo. Vím naprosto jistě, že to už nikdy nechci číst znova, protože jak atmosféra v příběhu houstne, tak narůstá i nepříjemný pocit, který mě, jako čtenáře, naprosto obklopuje, a asi už ho nechci zažít znova. Musím si teď pustit nějaký veselý sitcom a dát si sprchu, abych ten lepkavý dusivý odér ze skupiny studentů řečtiny smyla. Ze všech těch cigaret, alkoholu, snobství a pokrytectví je mi trochu mdlo. Donna Tartt musí být geniální, když to takto dovedla napsat.
Tajná historie je vskutku literární masterpiece, který nahlíží do elitní skupinky excentrických studentů řečtiny na Vysoké škole svobodných umění ve Vermontu. Příběh sledujeme z pohledu Richarda, jejich nejnovějšího člena, který se zaplete do něčeho, z čeho už není úniku.
Hned v prologu se dozvíte, že došlo k vraždě, za kterou může tato skupinka. Přestože víte, k čemu se schyluje, strhující napětí, šokující odhalení a akademická atmosféra vás snadno pohltí. Poetický jazyk Donny Tartt spolu s temnými stránkami osobností jednotlivých protagonistů působí dost autenticky. Knížka je to opravdu zlověstná. Přestože má moderní nádech, každá kapitola obsahuje prvky z řecké mytologie a hlavně tragédie. Přiměje vás přemýšlet nad různými otázkami a bude vás ještě nějaký čas pronásledovat ve snech. Myslím, že pro určitou skupinku čtenářů bude opravdu přelomová a do budoucna je dost ovlivní. Já se řadím mezi ně.
Moje očekávání bohužel byla příliš vysoká. Není to špatná kniha, ale má početné slabiny. Ráda bych ji brala s nadsázkou coby stylizaci antické tragédie, ale na to obsahuje příliš mnoho psychologicko-filozofických pasáží. Skoro všechny postavy jsou nemastné neslané a některé (Francis, Charles, Camilla) i vyloženě nepropracované, řecké motivy po slibném začátku mizí, děj obsahuje několik rádoby šokujících klišé a řada dlouhých scén spočívá v repetitivních dialozích, pití alkoholu a kouření cigaret. Knihu bych doporučila těm, kdo hledají kvalitní zábavné čtivo s "reverzní" detektivní zápletkou. Zároveň ale nad Donnou Tartt nelámu hůl a v budoucnu nejspíš zkusím ještě Stehlíka.
Kniha mě pohltila hned od první stránky. Bravurně vykreslené charaktery i psychologie jednotlivých postav. Příběh Richarda Papena a jeho nových přátel z univerzity z kroužku řečtiny je opravdu originální, geniální, napínavý a velmi čtivý. A ten konec! Kniha, kterou rozhodně doporučuji k přečtení a na kterou po přečtení jen tak nezapomenete.
Tak, a mám dočteno, i přesto že bych byla nejraději, kdyby tento příběh nikdy neskončil...
Autorka prostředí popisuje s nádhernou plynulostí, a i když jsem četla knížku v angličtině neměla jsme žadný problém porozumět.
Příběh je velmi komplikovaný, jak až moc jsem zjistila poté, co jsem se ho snažila vyprávět, ale rozhodně stojí za vaši pozornost.
Poutavost knížky nedokáži ocenit slovy. Byla doopravdy výjmečná!
Chápu proč lidé říkají, že se jedná o moderní klasiku a mně nezbývá nic jiného než souhlasit. Doopravdy bych ji přirovanala k nejlepším klasikám.