Tajný život stromů
Peter Wohlleben
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415362/bmid_tajny-zivot-stromu-DmP-415362.jpg
5
1020
1020
Německý bestseller Tajný život stromů se již druhým rokem drží na žebříčku nejprodávanějších knih a získává si nadšené čtenáře ve stále více zemích. Les je pro mnohé z nás vytouženým místem odpočinku. Je synonymem ticha a nedotčené přírody. Renomovaný lesník Peter Wohlleben nám dává nahlédnout do skrytého života stromů a odhaluje nečekané skutečnosti: stromy mají paměť, předávají si informace, pociťují bolesti, dokonce mohou dostat úpal a časem se jim tvoří vrásky. Mnohé stromy, jako například duby, spolu navzájem komunikují prostřednictvím vonných látek. V okamžiku, kdy je některý ze stromů napaden hmyzem, vysílá vůně jako signály a všechny stromy v okolí upozorní na nebezpečí. Peter Wohlleben čerpá ze svých mnohaletých zkušeností lesníka a ukazuje nám les ze zcela nové stránky. Jeho zábavná knížka, plná nových informací o stromech a lesích, nás přivádí k úžasu nad zázraky přírody. Ve vynikajícím překladu PhDr. Magdaleny Havlové. Jen v Německu se prodalo na 800 000 kusů a práva na překlad byla dosud prodána do 27 zemí.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata Přírodní vědy
Vydáno:
2016
,
Kazda
Originální název:
Das geheime Leben der Bäume, 2015
více info...
Přidat komentář
Audiokniha. Pocuvam v noci a zarucene do 15 minut zaspim. Potom dalsi vecer odznova. A znova... Kto pocuva audioknihy rovnako?? :)
No, kedze mam lesnicke vzdelanie, nemalo by ma o stromoch uz nic prekvapit. Aj tak sa naslo par veci (par rozumej dost vela), ktore som nevedel. Autor nas uvadza do zvlastneho sveta lesov a stromov, za to mu vdaka. Kto chodieva po lesoch, tusi ze to nebude len taka obycajna hustina rastlin. V tejto knihe sa vam potvrdi podozrenie, ze les je zvlastny, stromy maju svojsky zivot, a ze je stale co objavovat hoci pol kilometra od vasho domova. Cenim hlavne ten iny pohlad.
Nemám ráda tuhle větu: "Kdo nemá rád zvířata, tak nemá rád lidi." Já lidi moc nemusím, to ví každej, kdo mě zná, takže obracenou cestou bych neměla mít ráda zvířata. Nemám žádný, nikdy mít nebudu a nechci. Proč? Protože je mám ráda. Tímto zdravím sousedku z vedlejšího vchodu, která si venčení labradora (!) představuje tak, že ho pustí na trávu před barák, než dá cígo. Proč bych měla mít ráda lidi? Jo, a proč tohle píšu u knihy vo stromech? Asi proto, že je to úplně stejné jako s těma zvířátkama. Jenže dost lidí to tak nevidí. Přeci jen je ten pes na pohled mnohem roztomilejší než ten strom na kterej chodí chcát. Že? Strom si prostě stojí v ulici před barákem, kde s tím psem hezky v teple vegetujete. Ale není to věc, je to strom. Ale psala jsem to už u jiné knihy. Trochu mi přijde, že teď je těžké (dostali jsme se tam sami) udělat něco správně. Rozhodnu se, že budu fér ke zvířatům a přestanu je jíst. Vykácíme stromy, aby bylo na moje nové žrádlo. A umře při tom dost zvířat i stromů, ale dost lidí vidí jenom to, jak je teď ta kráva šťastná. Ale už nevidí, jak je všechno se vším propojené (to jsou většinou mladá děvčata opičící se po nějaké hvězdičce). Jenže všechno je se vším propojené. Už dávno jsme zapomněli, jak máme být přírodě vděční za to, že vůbec je. A byli bychom my, kdyby nebyla ona? Hmmm...
(Samozřejmě, že za ty špatný věci a změny si člověk může sám. A kdo to popírá, je...ne, tohle je pozitivní komentář, žádná sprostá slova...)
Kniha obsahuje dost zajímavých postřehů, laik se i něco nového dozví a líbí se mi, že je to psané s takovým lehce naivním přístupem a náhledem, ze kterého ale cítíte neskutečnou lásku a respekt. A pokud rádi chodíte do lesa, sami jste si dost věcí museli všimnout. A tohle vám to všechno hezky sesumírovalo.
(Ale zase. Tohle si přečtě ten, kdo chce, kdo chápe v souvislostech, kdo vnímá věci kolem sebe. Ten, kdo by si to měl přečíst především, ten si knihu nepřečte.)
Je ale jedna věc, se kterou jsem stále na vážkách. Požáry. Požáry jsou blbý, když sebou berou i lidské obydlí, a nedej zvířata, to lidi ve zprávách i obrečí. Pravdou je, že hořet v přírodě prostě musí. Ať už řízené vypalování přírodou samotnou či nechtěné hoření, které bohužel bere i ty životy. Vždyť jsou stromy, které bez toho ani nevyklíčí a nepředají "své vědomosti" dál! Ale když je to moc a v místech, kde to není přirozené, to je špatný. Ale...není na druhou stranu krásný potom pozorovat, jak se o sebe příroda sama postará? Je mnohem komplexnější a přizpůsobivější než velký myslící člověk. Stejně se mi nejvíc líbí pohled na skálu a tam nic, zase chvíli nic, pak ještě dlouho nic a najednou...hele bříza.
Zmiňované zahradničení v příkladu promíchávání druhů jako v lese, je kapitola sama o sobě. (To jak jedna rostlina využívá (ne zneužívá ke svému prospěchu) druhou a žijí spolu v symbióze a vzájemně se podporují, potřebují, aby jim bylo lépe.) Spousta zahrádkářů to má u sebe hezký, ale je pravda že u nás na zahrádku už nemůžu chodit zadní brankou, protože tam ty debilové hází všechno, co má přijít do kompostu. A potom se diví, že mají podrytej plot, když si tam ty prasata vyhazováním špatných jablek sami zvou. Všechno se vším.
(A jelikož se blíží ty Vánoce...stromek už je přesunut do skleníku, aby se připravil na teplo a za chvilku půjde domů. Samozřejmě kontejnerový. Ale na druhou stranu, což je opět to propojení. Vzpomenu si na to, až zase budeme sbírat stromky od popelnic v okolí na stěpku (tak nepruďde a prosím všechno dolů, ať mám míň práce ;) dík. Protože kvůli tomu nebude cesta do lesa, kde se to přeci "neválí jen tak".)
Chápu, dost lidí nad touhle knihou a jejím obsahem mávne rukou. Jsou to jenom stromy. Nemyslí jako lidi a nejsou roztomilý jako psi. Já teda nevím, ale pes je sice roztomilej, ale co vrací, díky čemu můžu jako člověk přežít? (Kdy jste si naposledy přečetli o statečné záchraně čivavou turistu, chápeme tedy, jak to myslím). Možná proto to u mě doma vypadá jako v džungli, ne jako v zoo...
Vtipná storka na závěr...přestože to sem nepatří, ale to je mi jedno:
Začalo pršet, tak jsem rychle zaběhla pod střechu a potom už tak nějak zapomněla, že jsem zapomněla koště opřené o strom. Je to oblíbený strom. Veverka si do něj schovává oříšky (je fakt dobře rozvětvenej) a taky na něj chodí strakapoud. A teď k tomu košteti. Na konci hliníkové tyče je korkový špunt. Takže je asi jasné, kam ta storka směřuje. Strakapout svačí na stromě a najednou svačí konec koštěte. A že se fakt rozjel, šikula! Kdybych to neviděla na vlastní oči, tak by mě potom důvod té díry ani nenapadl...
Pro mě top kapitoly:
Je to strom, nebo není?
Co je tvoje, to je moje?
Moc se mi líbilo, jak je knih psaná. Způsob, slova, přirovnání. Jenom škoda, že se kvůli své životní praxi autor věnuje víc určitým druhům stromů. Asi je má prostě raději chápeme proč, že? Tak snad příště i jiné...
Pro milovníky přírody laiky velmi příjemné čtení, plné moudrosti, pokory a lásky ke stromům, kde se dozvíte nové a zajímavé informace o stromech a jejich životě. Například jak mezi sebou komunikují, vychovávají své potomky, podporují slabší jedince či putují. Pro odbornější veřejnost, pokud jste vystudovali ekologii či lesnictví, nemějte od knížky velká očekávání, zajímavá fakta bych jednoduše shrnula max. na 10 stran.
Kniha se mi velmi líbila, je poučná, plná zajímavých informací. Autor vše hezky popisuje a vysvětluje. Tahle kniha změní člověku pohled na svět stromů.
Zajímavé povídání o stromech je místy idealizováno a až příliš protkáno personifikacemi, které u některých čtenářů mohou budit nadšení z nově poznaného, u jiných pak některé závěry autora působí poněkud kontroverzně a až příliš revolučně. Osobně bych se spíše řadil do té druhé skupiny.
K přírodě mám blízký vztah, do lesa chodím velmi často a celoročně. Již dvě desetiletí zahradničím - polovinu této doby "v souladu s přírodou". Mé vlastní zkušenosti z kombinovaného výsevu různých plodin potvrzují autorovu tezi o interakcích mezi živými organizmy, za které lze samozřejmě považovat nejenom veškerou faunu, ale i flóru. Ty mé celery
v řádcích mezi sazenicemi rajčat opravdu dobře prospívají a vzájemně si v růstu pomáhají. Věřím, že něco podobného se odehrává i mezi stromy.
Myslím, že autor tak trochu bagatelizoval některé jevy. Jen namátkou uvedu: boj s kůrovcem, který se zatím zdá být marným; přírodní katastrofy (pravidelně se opakující požáry v Austrálii a USA, ničivé tornáda dnes už i v Evropě, apod.). V neposlední řadě je to člověk, který svým přičiněním přispívá k úbytku a degradaci lesních ploch (viz vypalování rozsáhlých území amazonského pralesa v Brazílii.
O pár komentářů níže slibuju ohodnocení... "Dočteno" ušima, navzdory úmyslu zapůjčit si knihu na papíře. Ale tentokrát jsem si text rozumněji dávkovala - pouhou jednu nebo dvě kapitolky naráz - a důsledně a umíněně jsem se vracela k tomu, co mi nebylo dost jasné. A také dohledávala na internetu. Knížka je skvělá. Užitečná. Je úžasné, že něco takového vyšlo. Takže hodnotím pěti.
Přesto, kdybych měla zhrnout svůj čtenářský dojem, zůstávám při tom, že mě to moc nebavilo. Jakkoliv jsem žasla a radovala se nad nově nabytými nevídanými zajímavostmi a informacemi, nepodařilo se mi je zabalit do přiměřeně obsažného balíčku v paměti, odkud bych je mohla kdykoliv vytáhnout a smysluplně interpretovat, byť jen sama sobě. Některá vysvětlení mi přišla nezbytná, některá už do té míry podrobná a specifická, že se to minulo s tím, co mě ještě baví se při ČETBĚ dozvídat a co jsem byla schopná si zapamatovat. Takže asi tři, tři a půl...
O této knize jsem dlouhou dobu uvažoval, a tak konečně nadešel správný čas začíst se. Tato kniha vychází ve dvou formátech. Malý formát neobsahuje ilustrace, kdežto velký formát obsahuje ilustrace. Ke čtení jsem zvolil malý formát, aby se mi kniha lépe četla. Kniha obsahuje krátké kapitoly. Kniha má pěkný přebal.
Kniha má vysoká hodnocení a asi oprávněně, ale bohužel se musím přiznat, že mě kniha neoslovila do takové míry, jak jsem očekával. Upřímně jsem chtěl knihu odložit, ačkoliv jsem byl už za polovinou. Byl jsem z toho rozladěný, ale nakonec jsem si řekl, že knihu dočtu, i když se dá říci s donucením. Bezpochyby Peter Wohlleben je odborník, kterého jeho práce naplňuje a má obrovské znalosti a zkušenosti v oblasti lesnictví a jeho poznatky a myšlenky zpracoval v této knize. Dozvěděl jsem se hodně informací, které mi sice rozšířily vědomosti o stromech, ale z druhého hlediska jsem se mnohdy do čtení musel nutit a nebavilo mě to tak, jak jsem předpokládal, když jsem se pustil do čtení. Myslím si, že kniha je zpracovaná dobře, je poznat, že autor žije lesem, záleží mu na životním prostředí, má přehled v tomto oboru. V knize se objevují pojmy jako ekosystém, biotop, fotosyntéza apod. Určitě nebudu patřit mezi čtenáře, kteří si knihu přečtou znovu, anebo si knihu pořídí do své knihovny. Autor napsal více knih z tohoto žánru, ale asi nebudu číst další knihy.
Les a stromy mám rád. Rád se procházím lesem, v minulosti jsem navštěvoval les častěji. V lese sbírám houby (v současnosti už málo), ostružiny nebo jiné lesní plody, případně medvědí česnek. Záleží to podle situace. Souhlasím s autorem, že v lese člověk může nalézt klid a pohodu a může si pročistit plíce. Líbí se mi, když se stromy rozkvétají na jaře, líbí se mi také zbarvení stromů na podzim, je to nádhera pro oči. Táta v minulosti nedaleko mého obydlí zasadil s jedním sousedem několik stromů – břízy. V mém okolí se nachází hodně zeleně včetně stromů.
S hodnocením knihy mám problém. Jak spravedlivě hodnotit tuto knihu, o které jsem uvažoval, že ji nedočtu, ale z druhého hlediska vidím, že je zpracována odborně a profesionálně. Jednotlivé kapitoly jsou vysvětleny srozumitelně včetně různých zajímavostí. Téma knihy je určitě originální, ale asi mne kniha nezasáhla tak jako jiné čtenáře, kteří hodnotili knihu 5*. Možná kniha obsahuje příliš mnoho informací, někdy se přeskakuje z jednoho tématu na jiné téma, takže informací je hodně. S přihlédnutím ke všem faktorům hodnotím knihu na 3.5*. V žádném případě bych nechtěl snižovat kvalitu knihy, poněvadž vnitřně cítím, že si to kniha nezaslouží.
Plná informaci, díky kterým bude jakákoli další prochazka lesem plná pokory a údivu.
Překrásná kniha. Jako malá holka jsem bydlela na sídlišti, naštěstí na kraji. Bydleli jsme v přízemí a já, když jsem si sedla do ušáka, otočila ho směrem k oknu a začala lelkovat, tak jsem koukala po stromech, po kaštanech a javorech. A i když to byli "děti ulice" - jak píše autor, tak já je naprosto zbožňovala. Pozorovala jsem, jak vítr hýbe větvemi, nebo jak se chvěje listí. Nádhera. I to je moje dětství. A i dnes si všimnu, když mi tam některý z nich zmizí :(
Miluju stromy, lesy.
V knize je spousta zajímavých informací, jak bojují o světlo, o podzemním společenství, o tom , že křičí, i když je neslyšíme, varují, pláčou, ...... Kniha je oslavou těchto velikánů a pro nás varováním.
Já tentokrát bez hodnocení; sáhla jsem po audioknize - své úplně první - a netrefila jsem se. Knížka je určitě super (a čtení do ucha, zejména před usnutím, taky). Ale zjistila jsem, že neumím pobrat tenhle objem informací plynulou formou; na přednášce, jakkoliv skvěle populárně podané, bych se nechytala. Cosi mě zaujme, maličko se pozastavím, ale vypravěč nečeká, získává náskok a já se ztrácím. Zjevně si potřebuju některou větu přečíst dvakrát, někde se zastavit, tempově přibrzdit. Poslech mě v tomhle případě rušil, což u běžné beletrie (s výjimkou té s převisem postav, letopočtů či čehokoliv :)) určitě nenastane, ledaže bych se fatálně nepotkala s výběrem interpreta. A k tomu snad tak často nedochází. Knížku si určitě půjčím na papíře a po dočtení ohodnotím. Tohle píšu pro ty, kteří s poslechem rovněž teprve experimentují...
Tedy.., zde to mělo být bez hodnocení. A původně bylo. Ale protože hodnotím - jak slibuju - o pár komentářů výš, a to plným počtem, objevily se hvězdičky i tady. Asi to tak funguje. Anebo to neumím... :)
No musím říci, že mě tato knížka velmi příjemně překvapila.
Čekal jsem možná strohé pojednání o stávajícím i minulém stavu lesů, ale tady se dozvídáme něco, co by nám mělo pochopit opravdovou podstatu tohoto živého společenství.
Ano, člověk by si určitě nepředstavil spojení podobné tomu našemu, který známe jako informační dálnici, čili internet, že by mohla spojovat jednotlivé stromy., tak aby se například posjili ve společném boji proti narušitelům.
To jak se vlastně chrání jednotlivé druhy, aby vytvořili možné potomstvo, to jakým způsobem zpracovávají vodu, jak spolupracují například s houbami...
No prostě neuvěřitelná studnice mouder, které by jste určitě nečekali, že zde najdete, aže až příště půjdete do lesa, tak si budete všímat, úplně jiných detailů, než tomu bylo doposud a budete s větší pokorou překračovat mladé výhonky bující vegetace....
Absolutní oddanost, hluboké pochopení, moudrost a láska ke stromům prýští z každého jednotlivého slova. Poutavé a zároveň nesmírně poučné čtení, v mnohém mi Wohllebenovy stromy připomínají knihu o životě mravenců a jejich schopnostech... i stromy si uchovávají své vzpomínky, navzájem předávají informace či komunikují prostřednictvím pachů, cítí bolest, časem se jim tvoří vrásky, potřebují dohled dospělých jedinců... Taky třeba varují okolní stromy před napadením hmyzem. Jsou stromy, které vzájemně bojují o místo na slunci, pak jsou takové, které si vzájemně vytváří prostor. Nevím, co je skutečně pravda a co už patří do říše Wohllebenovy fantazie. Do lesa jsem však vždy vstupovala s téměř posvátnou úctou. Teď chápu, že k tomu mám i dost dobré důvody, nejen nejasný pocit.
Kdysi jsem četla ve Vesmíru o 5000 let staré borovici, někde ve Wyomingu. Na fotce byl vidět spíše vykotlaný, těžko rozpoznatelný pahýl stromu, než strom sám. Bezpochyby byl ale živý, když byl sledován lesníky a vědci. Jeho okoralý vzhled jako po zásahu blesku i nevelký vzrůst mi je teď také jasný. A když jsem se později dočetla, že mým stromem je právě borovice, zahřálo mě to u srdce :-). Pan DobřeŽít zůstává věren svému jménu; svůj život věnuje snahám pomoci dobrému žití stromů a tím i nás, lidí.
Mimochodem i docela slušná obžaloba lidského druhu....
Veškeré informace, které nám o stromech Peter Wohlleben sděluje, jsou výsledkem jeho intenzivního zájmu a vhledem k profesi i odpovědného vztahu k přírodě, a vlastně vztahu k nám, lidem. Nepřímo signalizuje : lidé a stromy jsou spojené nádoby, bez stromů a lesů tady nebudeme ani my lidé, proto "odtajňuje", abychom věděli... podle toho se chovali a rozhodovali...
Tohle je neuvěřitelná "učebnice lesa" a toho, jak v něm jde život!! A i když mi některé věci přišly snad až nepravděpodobné, v knize je celá řada informací, kterým jsem musel dát za pravdu. Je to kniha, po jejímž přečtení se asi člověku bude dívat na stromy trochu jinak a bude uvažovat tak trochu jako oni:). A i kdybych chtěl za těch pár nepravděpodobných informací jednu hvězdičku strhnout, tak ty nádherné fotky (pra)lesních velikánů v obrazové verzi knihy to zase hravě vytáhnou zpátky do plného počtu.
Poslední dobou nějak tíhnu k naučné literatuře, takže jsem tuto knihu nemohla minout. Za sebe můžu jednoznačně doporučit - informace podává srozumitelnou formou a po přečtení jsem zjistila, že si pamatuji docela dost věcí. Bohužel, některé pasáže mě nudily, proto dávám pouze 4 hvězdičky a ne plné hodnocení. 4/5
Sice jsem stromy vnímala jinak již dávno předtím...i tak mě tahle knížka dovedla k pochopení dalších nových věcí. Krásná. Doporučuju všem-a především lesníkům:)
Štítky knihy
eseje ekologie stromy lesy lesnictví, lesní hospodářství ekosystémy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tajný život stromů |
| 2017 | Citový život zvířat |
| 2018 | Moudrost lesa |
| 2018 | Tajná síť přírody |
| 2017 |  Les - Návod k použití |
Nadchlo mě, s jakým vhledem a láskou autor o stromech píše. A něco z jeho nadšení ulpělo i na mně. Procházka lesem už odteď nebude jen procházka lesem! Navíc jsem získala hromadu zajímavých informací. Dokonce své okolí už několik týdnů „terorizuju“ zajímavostmi z knihy – začalo to myslím největší václavkou, ke které si můj manžel musel i dohledávat informace, aby se mnou mohl večer vést smysluplnou diskusi a pokračovalo celou dobu mého čtení.
Za mě jen škoda, že v knize nejsou i fotografie. (Edit: v druhém vydání prý už jsou - to by asi bylo ještě o hvězdičku víc - kdyby to šlo)