Tajuplný ostrov
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120339/tajuplny-ostrov-120339.jpg
5
1562
1562
Za americké občanské války „severu proti jihu“ uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov. Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton (postava z Vernova románu Děti kapitána Granta), kterého trosečnící našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. ... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1974 , Albatros (ČR)Originální název:
L'ile mystérieuse, 1874
více info...
Přidat komentář
Klasická kniha mého dětství. Milovala jsem Verneovky a občas se k nim vracím. Jeho vyprávění mě dokáže znova zase nadchnout.
Knížka se mi moc líbila. Popisování života trosečníků a jejich dobrodružství je super! Všechno jsem si to hezky představoval. Ten konec mi přijde zvláštní, prostě nevěděl jak to ukončit tak udělal bum bum bum. Ale určitě všem doporučuji.
Nejlepší je tom všem ta myšlenka, že pokrok a věda dokáže překonat každé nesnáze. Tedy, pokud máte sebou Cyruse Smithe, všehoschopného inženýra. Vzhledem k době, kdy to bylo napsáno, je to sice trochu naivní, ale pořád zábavné dobrodružství.
Ve své době jistě velký spisovatel dobrodružné a populárně naučné literatury. Dnes už trochu zastaralý jazyk a styl, takže mladými lidmi již v podstatě nečten. Mne na Verneovi vadí přílišná naivita, že vědecko-technický rozvoj vyřeší vše. Ano, mám to snažší, už se to jasně ukázalo, ale stejně. Mimochodem jsem netušil, jak rozdílný je děj mezi knihou a neméně slavným seriálem...
Po spoustě let jsem se ke knížce znovu vrátil a tak jako v mých třinácti letech i tentokrát mě pohltila.
Kniha je velmi napínavá, občas napětí poleví a děj začíná být poněkud nezajímavý, nicméně vzápětí nabere na obrátkách. Pořád Vás nenechá chladným, cože se to na tom ostrově děje.
Přesto by se tam dalo nalézt několik výtek. Nejvíce mi asi vadila nevraživost osadníkům vůči dravcům na ostrově. Při první příležitosti se je snaží vyhubit. Dále mi ve Vernových příbězích chybí více žen. Přece jen by to příběh obohatilo. A určitě by to přišlo vhod i osadníkům. Tyto dvě výtky nejsou nijak zvlášť důležité pro děj knihy a spíše než vadou jsou odrazem smýšlení v době napsání těchto románů.
Čtení těchto příběhu ve mne vyvolává nostalgii, kdy jsem potajmu četl tyto knihy až do pozdních večerních hodin a snil, že někdy zažiji podobná dobrodružství.
Zbožňuju tématiky opuštěných ostrovů a jejich osídlení. A v Tajuplném ostrově jsou v tomhle absolutně nepřekonatelní.
Trochu jsem nejdříve bojovala s tím, jak jsou všichni čestní a nepředpokládají od nikoho nic zlého. Trochu jako od Foglara. Ale na druhou stranu proč ne - proč by se museli bát otočit ke spolutrosečníkům zády, aby je do nich nebodli a proč by nemohli spoléhat na jejich pomoc v jakékoliv situaci? O vraždících psychopatech nebo jen sobcích už toho bylo napsáno dost. Nakonec mě právě tohle (stejně jako právě u toho Foglara) naprosto okouzlilo.
Trochu mě mrzí, jak kniha dopadla. Jak odhalení tajemných sil, tak osud trosečníků. Ale to už je subjektivní věc...
Já nemůžu Verneovi odpustit ne ani tak to, že jim to šlo tak snadno, jako to, že na konci... nemůžu prozradit přesně co, pro ty, co to ještě nečetli, ale zkrátka tam inženýr ví něco, co vědět prostě nemůže, protože se to stalo - a on jmenuje datum - až v době, kdy už podle data na začátku knihy byli na ostrově...
To mi navždycky zkazilo dojem z knížky, která se mi jinak hrozně líbila.
Sestře to zkazilo to, co se stane úplně na konci. Taky nebudu prozrazovat; někomu to vadit nemusí, ale naprosto chápu, že jí to zkazilo náladu.
No ale jinak - je to právem Verneova klasika. Strašně se mi líbí, jak se tady postavy doplňují, včetně těch zvířecích. Pamatuju si hlavně druhou, dobrodružnější část; kdo se nemůžete začátkem prokousat, vydržte, ještě to nabere grády.
Začala jsem číst asi v šesté třídě a knihu jsem odložila, když jsem byla asi v polovině, protože mě nebavila. Zhruba po roce jsem se k ní vrátila, začala znovu od začátku a najednou jsem byla s ostatními na ostrově a hltala jsem každou další stránku. Nakonec se mi tedy kniha moc líbila.
četla jsem ji asi tak v sedmé třídě a byla skvělá, nemohla jsem se od ní odtrhnout, chtěla jsem vědět jak to všechno dopadne. Teď si ji kupuji na bazaru a už se moc těším, až se zase do ní začtu.
Proč tady tolik lidí kritizuje knihu od zakladatele vědeckofantastické literatury za to, že se některé jeho pasáže vymykají realitě? Rozebírat něco takového mi přijde úplně zbytečné, protože ač byl Jules Verne velkým zastáncem vědy a geografie, tak po takovém rozebírání každé nesrovnalosti si můžete všechny Verneovky vyhodit rovnou do koše. Navíc o tomhle knížka přece není.
Tajuplný ostrov nabízí pohled na lidskou soudržnost a vynalézavost, která díky tomu optimističtějšímu pohledu byla mnohem čtivější, než ostatní Verneovky.
Jako dítě bych byla z knihy unešená. Vynalézavost inženýra by mě uchvacovala. Teď jako dospělého člověka mě tato kniha spíš bavila naivitou. Nedokážu si představit, že by někdo měl takové rozsáhlé znalosti a dokázal z ničeho vybudovat takové velké BUM. Když přivřu oči při tomto mém dojmu, tak musím uznat, že se mi četla krásně. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Byla jsem zvědavá, jestli se trosečníkům povede dostat domů nebo ostrov se stane jejich trvalým domovem a o to přeci hlavně jde, aby čtenář nechtěl knihu odložit.
Proč jako milovnice Verna nemůžu dát na takovou klasiku vyšší hodnocení, shrnul za mě níže _mira.l_. Nemám, co bych k jeho komentáři dodala. Vypracovat se během pár měsíců z trosečníků s prázdnýma rukama na hrdé /vy/budovatele průmyslového centra, to by nedali ani sovětští úderníci!!! A přesně tohle mi na Tajuplném ostrově vždycky vadilo. Technologický optimismus a "nezlomnej lidskej duch" je moc fajn věc, ale... nějak jim to všechno šlo moc snadno a rychle, to se pak hrdinům těžko fandí a drží palce...
Knihá mého dětství, kterou jsem v nedávné době opět přečetl. U této knihy chvíli trvá, než se člověk začte, ale pak to stojí zato. Už jako malý kluk jsem obdivoval vynalézavost a inteligence pana Cyruse Smithe a jeho společníků. Pro milovníky robinzonád je tato kniha uplně stvořená. Za mě 4 hvězdy.
Znovu jsem si knihu přečetl a dýchlo na mě dětství, ta tajuplná aura, co člověka obklopuje, když leží pod socialistickou peřinou a socialistickou baterkou si svítí na písmenka pojednávající o světě, kde socialismus neměl místo, o světě plného nadšení a víry v pokrok a v neposlední řadě o světě plného dobrodružství. S dnešními knihami to nedovedu srovnávat právě pro ty reminiscence na dětství, ale obecně jsou v mnohém pořád ještě dost kouzlené, kouzelnější, než současný styl. Tajuplný ostrov není navíc úplně nejlepší Verneovka, snad jedna z nejlepších, ale ne nejlepší. Tou pro mě bude navždy Cesta kolem světa za 80 dní
Já mám z téhle knihy zatím dost rozporuplné pocity. A volím poměrně netradiční postup napsání komentáře, resp. jeho začátku, ještě před dočtením knihy. S hodnocením počkám až po dočtení.
Deseti-, dvanáctiletý kluk, hltající Verneovky jedním dechem, tady asi zažívá jakýsi "verneovský orgasmus", ale na mě to už bohužel moc nefungovalo. Je celkem dost věcí, které mi tu nějak "neštimovaly".
- Co třeba taková lupa, zhotovená slepením dvou hodinkových sklíček pryskyřicí, aby se o pár odstavců dále sklíčka ocitla zpátky v hodinkách? Ale to je asi to nejmenší.
- Dva nože získané rozlomením kovového psího obojku? ...si to pořád nějak neumím představit. (A nejen to...)
- Prakticky na povrchu ostrova sopečného(!) původu nachází trosečníci - e-e, pardon, kolonisté železnou rudu a uhlí. Hmm, čím to vykutali, holýma rukama, když v té době neměli vůbec nic? Uhlí muselo být asi černé a slušné kvality, jinak by ho těžko mohli použít pro tavení železné rudy a výrobu železa. No, nevím, nejsem geolog, ale mám o vzniku a uložení černého uhlí trochu jiné znalosti, než že se vyskytuje na geologicky možná poměrně mladém ostrově sopečného původu prakticky na povrchu. A propos, primitivní vysokou pec si zařizují vlastně pár dní po příchodu na ostrov...
- Chemická "továrna" na výrobu kyseliny sírové, dusičné (dají se opravdu skladovat v primitivní hliněné nádobě??), ledku, nitroglycerinu, vše vyrobeno s naprostou samozřejmostí vlastně na koleně - no tak to už jsem se docela smál.
- Odstřel skály - čím vrtali v tvrdé žule otvor pro nálož? Primitivními železnými nástroji?
Mám přečtených zatím asi 150 stran a jsem docela zvědavý, čeho se dočkám dál.
________
Dočkal jsem se mnohého, kolonisté provádějí zemní práce všeho druhu, taví sklo, pečou chleba jakobynic - vzpomeňme na nesnáze Robinsona při pečení chleba, postaví si telegraf, vyrobí galvanický článek.... A UŽ DOST!!!
Já bych řekl, že to Verne asi až malinko přehnal. Stejně tak vetkání dalších dvou románů. Že se setkají s Ayrtonem z Dětí kapitána Granta, to bych ještě pochopil, ale dohled tajemného dobrodince, ze kterého se vyklube kapitán Nemo, to už z toho aspoň pro mě udělalo trochu frašku.
Nedá se nic dělat, tomuhle románu už jsem asi odrost, za mě tři * a víc ani cípek.
Knížku jsem celou nepřečetla, jelikož mě tolik nebavila.. Jules Verne je výborný spisovatel, o tom žádná, ale asi mě víc baví jiná literatura..
Klasika, kterou jsem si prostě nemohla nechat ujít ....a nezklamala, čte se hezky, jen některé pasáže jsou trochu zdlouhavé, každopádně závěrečné odhalení tajemství je super.
Jedno ze základních děl dobrodružné literatury . Tyto knihy snad patří k zlatým fondům
vazačské a knihařské práce . Dnešní knihy tolik nevydrží a za takové dva roky začnou padat stránky a kniha se rozklíží . Nemáme se čím chlubit ! Ale , kniha z tohoto roku je opravdu krásná a stojí za přečtení . Dávám jí přednost před volným překladem pana Neffa . Četl jsem jí asi šestnáctkrát za celý svůj život . A pan Verne se bude číst stále i za sto let !
Jak já tyhle verneovky miloval... Ten minulý čas je tak trochu záměrný, neboť dnes mi chybí to nejpodstatnější. Do těch klukovských pocitů se už člověk prostě úplně nevžije. Ne že bych to občas nezkusil, vezmu ty skvosty do ruky, pohladím jejich krásné, opravdu úžasné přebaly, zkusím se začíst, ale už to není ono... Už to nikdy nebude poprvé, kdy jsem dychtivě prožíval děj a nevěděl, jak to dopadne, chybí tomu bezstarostnost prázdnin, parta kluků, babička a děda, červená pěnivá lepivá malinovka nebo žlutozelená divná amára...
Dostat takovouhle knížku za vysvědčení 30. června s vidinou celých prázdnin před sebou, to je absolutní štěstí... A to se mi přesně stalo s Tajuplným ostrovem....
Pokud si dobře vzpomínám - možná ovšem právě těmi okolnostmi - byl mi ještě bližší než Dvacet tisíc mil pod mořem. A to už je tedy co říct. Z té trilogie, velice volně dějově svázané, jsem naopak vůbec nečetl Děti kapitána Granta. Několikrát jsem si je prohlížel, ale nikdy mne nelákaly natolik, abych je opravdu přečetl. Navíc když Verne napsal tolik jiných, lákavých knížek.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Srdeční záležitost,stejně jako Dvacet tisíc mil pod mořem.
Když jsem byla donucená okolnostmi zredukovat knihovnu,těchto dvou knih jsem se prostě nemohla vzdát. Podařilo se mi "sesbírat" většinu verneovek v elektronické podobě,ale i když jsem ráda,že je mám a budu moct dočíst ještě i knihy,co jsem od Vernea nikdy nečetla, vždy mi to jen připomene ty papírové poklady,kterých jsem se musela vzdát