Tajuplný ostrov
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122298/bmid_tajuplny-ostrov.jpg
5
1554
1554
Za americké občanské války „severu proti jihu“ uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov. Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton (postava z Vernova románu Děti kapitána Granta), kterého trosečníci našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. Verne tím oslavuje lidskou solidaritu, sílu kolektivu a přátelství mezi lidmi. Cena knihy v čase vydání: 49 Kčs.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1988 , Albatros (ČR)Originální název:
L'ile mystérieuse, 1874
více info...
Přidat komentář
Verneovky jsem přečetla v dětství úplně všechny a Tajuplný ostrov byl nejlepší!! A ty nádherné ilustrace!
Pak byla tahle knížka zfilmovaná a film mě příšerně naštval, protože tajemství prozradil hned na začátku.
Prvá verneovka ktorú som v detstve čítal a hneď tá najtučnejšia. Príbeh stroskotancov ktorých búrka vykotí z balóna na neznámom ostrove úplne bez ničoho, ale oni si tam holými rukami vybudujú doslova impérium. Majú totiž inžiniera Cyrusa Smitha, geniálneho MacGyvera ktorý vie všetko a z hrste prachu dokáže vyrobiť čínsky porcelán. Dnes sa to zdá prehnané a naivné a naviac tie dlhé a detailné popisy ako stroskotanci vyrábajú železo či nitroglycerín som už pri druhom prečítaní rovno preskakoval, ale ide práve o ten pocit eufórie ( samozrejme hovorím o sebe ako žiakovi základnej školy ) keď hrdinovia ( prakticky dokonalí nadľudia oplývajúci tými najušľachtilejšími vlastnosťami ) v pote tváre získavajú ďalšie a ďalšie vymoženosti ( výťah, telegraf, chlieb vypiplaný z jediného zrnka obilia nájdeného v podšívke ) a zužitkovávajú všetko čo im ten absurdný ostrov ( v podstate supermarket s tovarom od výmyslu sveta ) ponúka. Mňa najviac fascinovalo ich obydlie v skalnom brale zvané žulový palác, ten bol mega! No a potom je tu tá linka s tajomným "duchom ostrova" z ktorého sa vykľuje prestarnutý kapitán Nemo na dôchodku. Škoda že ten ostrov nakoniec nechal Verne rozmetať sopkou, to asi mrzelo väčšinu čitateľov.
Geniální! Verneovky jsou pro mě prostě nesmrtelné. A konkrétně tato, byla moje první ;o) I když dětství je už dávno v trapu, vždy se k těmto knihám ráda vrátím a nikdy se nezmění to, že právě Verneovy knihy jsou ty, které mě přivedly ke čtení vůbec. =)
Majstrovský kúsok od vizionára menom Verne. Spolu s "Dvadsať tisíc míľ pod morom" a "Deti kapitána Granta" moja najobľúbenejšia verneovka. Ak máte radi samotu, prírodu a v istom zmysle "survival knihy" na štýl Robinson Crusoe, tak nezabudnite na tento unikát.
Moje první Verneovka a musím říct: "woow"! Lituji, že jsem se k autorovi nedostala dřív, protože mě kniha opravdu oslovila. Byla napínavá, dobrodružná, srdcervoucí, zároveň propojená s historickými fakty, prostě skvělá! Až jsem si říkala, že bych moc ráda byla jedním z kolonistů Lincolnova ostrova! :))
V dětství to bylo super počtení, malá skupinová Robinzonáda. Kdy trosečníkům z bídy a nouze pomáhají znalosti z vědy a techniky ke slušnému životnímu stylu. Pro mě dobře namíchaný příběh, kdy mě jako kluka neodradil počet stran. Když jsem to četl v dospělosti znovu už příběh nepůsobil tak intenzivně, ale jako naivní kluk jsem se rozplýval nad dobře namíchaným příběhem a odhalováním tajemství.
Knihu jsem poprvé četla v dětství a to jsem jí zhtla jedním dechem. Nyní při druhém čtění jsem mírně řečeno zklamaná. Dílo je to jistě úžasné a Verne byl skvělý spisovatel, ale přijde mi to vše přetažené za vlasy.
Na ostrově se všichni nekriticky spoléhají na inženýra, který vše dovede a na vše najde odpověď (samo o sobě trochu naivní). Jsou na ostrově, kde je všechno!!!! Zvířata, rostliny všech různých druhů (léčivé, plodonosné,...), mají všechny prvky, které potřebují k jejich "průmyslu" atd. Mix zvířat, který si neumím představit ani v ZOO! Jsou tam jaguáři, pekari, orangutáni, ovce, kozy, tučňáci, papoušci, lososi, mufloni,.... Orangutan na ostrově, kde v zimě klesá teplota hluboce pod nulu?! Stejně tak papoušci! Vždyť by tam v zimě umrzly a co by jedly? O šelmách se mluví jako o škodných a popisují jejich hojné počty (vždyť by je ten ostrov neuživil!). Teritoria velkých šelem jsou i desítky km2 a i kdybychom připustili, že ostrov je hodně úživný, tak i přesto by jich tam nemohlo být tolik.
Sopečný ostrov na kterém je uhlí? Uhlí bývá obvykle třetihorní (spodní hranice 66 mil. let), jak by se vyskytlo na sopečném ostrově, který musí být mnohem mladší.
To vše by šlo jistě přičíst tomu, že přírodovědné znalosti nebyly na takové výši jako nyní. Ovšem způsob popisu Naba a Jupa mi přijde dost podobný (trocha rasismu?).
Mnohe bližší mi je Robinson, i když to není také úplně podle pravdy, ale jsou zde i popisy jeho nezdarů, jak se propracoval "z nemehla" k šikovnému trosečníku.
Tato kniha je na mě trochu moc sluníčková a růžová: ) Podaří se jim vše na co sáhnout... Kéž by to tak fungovalo i v reálném životě : )
V dětství jsem verneovky četla jedním dechem, ale teď jsem měla strach, že mě to nebude bavit. Třeba Děti kapitána Granta jsem před několika lety sice znovu přečetla, ale už to nebylo ono. Ale tahle kniha mě opět pohltila, zvládla jsem ji "zhltnout" jak za starých časů za 3 dny a vůbec mi nepřišla příliš popisná.
A byla to 20. kniha do výzvy.
U mňa sú všetky verneovky za 5, bola som dieťa a ani som nedýchala koľkokrát.
Také čteno později, ve věku cca 25 let. Už ani nevím, jestli před, nebo po dvaceti tisících mílích...ale jedna z těchto dvou knížek byl pro mě zážeh do dobrodružného světa Julese Verna. Napínavé, dobrodružné, čtivé - aneb pro mě nebylo teoreticky vůbec reálné, přečíst tak tlustou knihu!! Ale jak se někdo začte, tak prostě nevnímá a je polapen na pustém ostrově, kde je jakási tajemná bytost...a vy se těšíte na rozuzlení.
Z dětství si už moc nepamatuju, ale můj syn knihu hltá právě tak, jako já před třiceti lety. Když si spolu s ním knihou znovu listuju, začínám chápat její plný rozměr. Ve své podstatě je to velkolepá kniha o tom, že když se k lidské inteligenci, vynalézavosti a důmyslnosti přidá přátelství, soudržnost, věrnost a úcta, není nic, co by mohlo člověka položit na kolena. K tomu je jako koření přidáno napětí, tajemství, dobrodružství a spousta poznatků v přesně namíchaném poměru. Obdivuji na Vernovi jeho schopnost neopájet se jen technologií, pokrokem a vědou, ale dohlédnout také až na samotnou dřeň toho, co znamená být člověkem. Právě v tom jsou jeho knihy neopakovatelné a nesmrtelné.
Moje nejmilejší knížka od tohoto autora. Nádherné čtení, pohlazení na duši. Zkrátka láska z dětství, ke které se člověk z nostalgie rád vrací. Víra v člověka samotného - že si dokáže nejen poradit, ale prakticky i vyrobit vše potřebné, byť na pustém ostrově. (Škoda, že už to nic neříká dnešní generaci, která se nedokáže obejít ani bez mobilu...)
Úžasná kniha. Strašně se mi líbilo, jak všichni byli schopní a vyrobili cokoliv. Muži bez bázně, kteří stojí osamoceni proti živlům a žádná překážka jim není neřešitelná. A mají psa (kterého nevyhodili z balónu - což je naivní, ale šlechetné). I když jsem knihu přečetla až v dospělosti, otevřela mi určité vnitřní dětské okénko a já byla nadšená.
Srdeční záležitost,stejně jako Dvacet tisíc mil pod mořem.
Když jsem byla donucená okolnostmi zredukovat knihovnu,těchto dvou knih jsem se prostě nemohla vzdát. Podařilo se mi "sesbírat" většinu verneovek v elektronické podobě,ale i když jsem ráda,že je mám a budu moct dočíst ještě i knihy,co jsem od Vernea nikdy nečetla, vždy mi to jen připomene ty papírové poklady,kterých jsem se musela vzdát
Klasická kniha mého dětství. Milovala jsem Verneovky a občas se k nim vracím. Jeho vyprávění mě dokáže znova zase nadchnout.
Knížka se mi moc líbila. Popisování života trosečníků a jejich dobrodružství je super! Všechno jsem si to hezky představoval. Ten konec mi přijde zvláštní, prostě nevěděl jak to ukončit tak udělal bum bum bum. Ale určitě všem doporučuji.
Štítky knihy
zfilmováno ostrovy trosečníci dobrodružství rozhlasové zpracování Tichý oceán, Pacifik
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Nejlépe hodnocená Verneovka a zcela po právu. Moc si přeji, aby si ji přečetl i můj syn až dosáhne "správného" věku. Té knize nechybí prakticky nic co by mělo být předmětem dobrodružných románů.