Tajuplný ostrov
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44714/tajuplny-ostrov-44714.jpg
5
1554
1554
Za americké občanské války „severu proti jihu“ uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov. Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton (postava z Vernova románu Děti kapitána Granta), kterého trosečnící našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. Ilustroval Zdeněk Burian. ... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1966 , SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)Originální název:
L'ile mystérieuse, 1874
více info...
Přidat komentář
Na tuhle budu vzpomínat navždycky. Moje vůbec první Verneovka. Mohlo mi být deset a i když to je docela tlustá "bichle", po prvních stránkách se nešlo odtrhnout a četla jsem snad v kuse.
" Z doby kamenné"
Četla jsem jako dítě. Moc mě to bavilo a styl psaní autora jsem si brzo zamilovala . Co se stane na jednom ostrově skupince lidí?
Jedna z prvních "verneovek", kterou jsem v dětství četl. To, že mně záliba v četbě vydržela až do zralého věku, je možná zásluha i této knihy.
Tato Verneovka začíná výbornou scénou útěku horkovzdušným balónem, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje. A ani po jeho ztroskotání, které se ale dalo očekávat, se kniha nedá odložit. Je to opravdu jedna z autorových nejlepších knih a můj syn ji miloval.
Má nej verneovka. Nedávno znovu naposloucháno jako audiokniha a neztratilo to nic ze své tajuplnosti a napětí.
Po mnoha letech jsem se vrátil k této knize a opět mě uchvátila jako v dětství. Verneovky se dají číst pořád .
Tak ráda bych si jej zase přečetla. Téma opuštěného ostrova je zkrátka skvělé. Hlavně pokud je tam s vámi Cyrus Smith.
Typická Verneovka pro děti. Je zajímavé, že z pustého ostrova, kde nebylo takřka skoro nic a osadníci u sebe také nic neměli, dokázali vytvořit " Noemovu Archu "! Prostě opravdové scifi. Nejvíc mě zaujalo, jak si dokázali ochočit, či dokonce polidštit orangutána a udělat si z něho sluhu! Kdyby ho naučili mluvit, asi by mě to ani nepřekvapilo... Upřímně, četla jsem i lepší vernovky. Tahle byla moc zdlouhavá a chvilema mě nebavila... Škoda!
Jeeejda, tohle byla jedna z nej knížek mého dětství. Coby holka-kluk jsem verneovky a foglarovky hltala a všem těm dobrodruhům a trosečníkům neuvěřitelně záviděla, ale kdo z nás ne? :-) Příběh přeživších, jejich boj o holý život, pak kolonizace a nakonec celkem luxusní žití na ostrově mě fascinovaly a okouzlily. V nějakých pětadvaceti jsem knížku objevila u babičky a vyprosila si ji do své knihovny. Náhle jsem zjistila, že ten příběh není vůbec tak báječně dlouhej, pomalej a logickej, ale naopak letí dosti skokově a najednou už to všecko tak kouzelně a hladce nepůsobí, naopak to je místy poněkud hůře uvěřitelné. :-) Nicméně ten půvab v knížce zůstal. V dětství byla dokonalá a v dospělosti je příjemná.
PS: Nejprv jsem dala čtyři hvězdy (pod vlivem čtení v dospělosti), ale teď, když se hrabu v dalších knihách z dětství, si uvědomuju, že je hodnotím podle toho, jak mě chytily tenkrát. A to prostě Tajuplnej ostrov musí dostat plnou palbu.
Kniha mého dětství. První takříkajíc nepohádková. Začal jsem milovat Julese Verna.
Dnes k tomu dodám jen tolik: knihy Julese Verna dávají nejlepší popis, jak vypadalo 19. století, jak tehdy lidé (především tedy v koloniálních zemích) přemýšleli, jaké hodnoty měli, co považovali za správné. Těžké hodnotit. Jsme snad lepší? Zaručeně nikoliv. Každopádně jiní.
Knize jsem sice dal pět hvězd, ale dlouho jsem uvažoval, zda napsat i komentář, jelikož těch pět hvězd má kniha za to, jak mě v mládi bavila. Teď už by to bylo horší.
Trošku to rozvedu. V mládí jsem hltal příběh a atmosféru ostrova. Zkrátka moje nej Verneovka. Když jsem však knihu četl teď, začínal jsem v ní narážet na věci, které mi buď dříve nevadily nebo jsem si jich zkrátka nevšímal. Abych byl konkrétnější. Neskutečně mě například štvou postavy. Neomylný skorobůh křížený s Macgyverem Cyrus Smith. Zbytek kolonistů dělá jako by se bez něho ani nevys... Neustálé poukazování autora na svornost a oddanost Cyrusovi a na to, jak se nikdo nevýhybá sebeblbšímu úkolu, je taky na nic. Celkově je taky na škodu zbytečná popisnost. Shrnutí je tedy takové. Zbytečně natáhlé, postavy naivní, ale pokud je vám pod 15 let, doporučuji. Hlavně to nečtěte po třicítce, zkazíte si vzpomínky na báječnou knihu.
V dětství mě Verne minul. Po přečtení Tajuplného ostrova nechápu proč. Od začátku do konce jsem byl jako na trní. Autor skoro na každé stránce udržuje čtenáře v napětí. Popisy prací kolonistů na ostrově nijak neubírají knize na záživnosti, spíše naopak.
Přečetl jsem prvních asi 100 nebo 105 stránek a odložil to. Proto nehodnotím hvězdičkami, nicméně kdybych tak učinil, bylo by to za 2-3.
Postavy nejsou vyloženě odpudivé, jako např. v 20 000 mil pod mořem, vlastně jsou celkem sympatické. Vadil mi ale fakt, že bez Cyruse Smitha by se ani nevy… neškrtli. Postava černocha byla sice dojemná, na druhou stranu více osobnosti by ji neškodilo (i Top ji měl více). Autor neustále naráží na to, jak jsou tihle trosečníci výborní, charakterově nezkažení, silní a CS je vlastně obyvatelem Olympu. Všechno, na co šáhnou, je takovým dílem božím...
Atmosféra ostrova není udělaná zle, ale zase ta spousta popisů hodně odrazuje. Přitom Verne uměl dobře míchat akci a informace (např. Pět neděl v balóně).
V kostce: velice naivní dílo, černobílé postavy, bez napětí, zřejmě se vyplatí číst v mládí (já se k tomu dostal až po dvacítce), lidské schopnosti přežití jsou zde nepřesvědčující.
Doporučení na závěr. Kdo si chce přečíst něco z 19. století, co se také odehrává na nějakém ostrově, má to lepší spád a postavy, je to oddechové a nepostrádá to dobrodružství, Ostrovem pokladů od R.L. Stevensona určitě neprohloupí.
Jedna z prvních knih, které jsem si sama přečetla. Pro osmiletou čtenářku to nebyl zrovna jednoduchý kousek, ale už jsem prostě nemohla číst pořád jen ty dětské knížky, které mi přišly uvozené :-) Moc se mi líbilo, jak vymýšleli pořád nějaké další fígle, aby si udělali život jen o trochu snesitelnější.
Štítky knihy
zfilmováno ostrovy trosečníci dobrodružství rozhlasové zpracování Tichý oceán, Pacifik
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Další z mých nejoblíbenějších verneovek hned ze začátku vtáhne do děje a nepustí až do úplného konce. V dětství se mě líbil i film s Omarem Sharifem jako kapitánem Nemo a tv seriál, na jehož každý díl jsem v té době netrpělivě čekal.