Tajuplný ostrov
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44714/tajuplny-ostrov-44714.jpg
5
1552
1552
Za americké občanské války „severu proti jihu“ uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov. Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton (postava z Vernova románu Děti kapitána Granta), kterého trosečnící našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. Ilustroval Zdeněk Burian. ... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1966 , SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)Originální název:
L'ile mystérieuse, 1874
více info...
Přidat komentář
Už dlouho jsem si nepřála konec knihy tolik, jako u této. Byla tak zdlouhavá, že jsem měla pocit, že jsem tam ztroskotala taky. Možná, že to perfektně reflektuje tok času trosečníků. Nicméně mně se to táhlo jako v čekárně u zubaře. Navíc mě zklamalo, že pan inženýr je tak trochu MacGyver a vymyslí na ostrově všechno. I to, o čem se mi nesní ani v plné civilizaci a nejdivočejších snech. Škoda, lehce osekaná (asi třeba o 200 stran) by se kniha určitě těšila mé větší oblibě.
Verneovky jsem nikdy nečetla. Tuto jsem koupila v audio verzi jako dárek manželovi a pak si s ním vyslechla cestou na dovolenou. Naprosto mne nadchla. Už chápu, že generace kluků Verna hltají. Dobrodružství, ušlechtilost, odvaha, přátelství, um, touha po svobodě…to vše jsem v této knize našla.
Kniha nabitá dějem, Verne je jak sopka na Lincolnově ostrově, chrlí nápady na všechny strany. Potvrzuje se staré přísloví, že víc hlav víc ví - to, jak luxusně se na ostrově zařídila skupina hrdinů této knihy, se nedá srovnat s tím, co z přírody vydobyl osamocený Robinson Crusoe. Chtěl jsem napsat, že Crusoe si zase víc užil stříleček s divochy, ale pak jsem si uvědomil, že to není pravda - i Tajuplňáci si pěkně zastříleli, a zastříleli by si ještě víc, kdyby jim legraci nepřekazil KN, který všechny protivníky zdařile otečkoval.
Jako dítě jsem příběhy J.Verna milovala a tak jsem se rozhodla k některým vrátit. Opět jsem byla vtažena do příběhu plného dobrodružství, přátelství a tajemna. Super návrat do dětství.
Má nejoblíbenější verneovka. Dobrodružství, tajemno, poučování v únosné míře. Nostalgie, protože to byla první kniha od Verna. A vzpomínám na film/seriál s Omarem Sharifem v hlavní roli.
Při předvánočním úklidu knihovny jsem mimo jiné knihy, oprášila můj vzácný poklad z dětství Tajuplný ostrov. Neodolala jsem a znovu jsem si prolistováním připomněla nejen děj, ale také atmosféru, když jsem knížku četla. Naprosto mě pohltila a zcela mě vtáhla do příběhu, takže jsem se stala jeho součástí. Byla to úchvatná kombinace dobrodružství, tajemství , přátelství a záhad, od které se nedalo odpoutat, vzpomínám si, že jsem knihu četla i ve skříni s baterkou, abych ji nemusela odkládat. Verneovky jsem jako dítě milovala a mám je ráda dodnes. I když už uplynulo pár let od mého dětství pro mě je stále skvělá a doporučuji.
Mnohasetstránkové dobrodružství s názvem Tajuplný ostrov jsem chtěl poznat předně díky dalšímu setkání s kapitánem Nemo. A rovnou mohu úvodem konstatovat, že Jules Verne si mě dokonale povodil a Lincolnův ostrov si mě podmanil téměř jako samotného Pencroffa.
Předně, byl jsem vyveden z omylu, že Vernovy romány stojí samostatně vedle sebe. Není tomu tak, pročež jsem dostal důkaz o tom, jak úzce je Vernovo universum provázáno, přestože je zároveň tak široké. Jinými slovy, chtěl jsem kapitána Nemo a dostal jsem narážky narážky na kapitána Granta. Z čehož plyne, že dosud (v mých třicátých letech) tři přečtené romány s největší pravděpodobností nebudou jediné.
Zůstanu ještě u kapitána Nemo. To, co jsem od Verna dostal, dojalo mě. V době prvního vydání to muselo vyvolat veliké reakce. Mě by však nejvíce zajímaly pocity samotného Verna, když kapitoly v nichž je Nemo přítomen, psal.
Teď trochu jazykolamu - v rámci děje, v němž se toho zdánlivě mnoho neděje, děje se toho mnoho, ať už přímo nebo nepřímo. Jules Verne své čtenáře vrhnul na opuštěný ostrov a ukázal nejenom hlubokou a širokou vzdělanost vlastní, ale také vědomosti Cyruse Smitha i jeho soutrosečníků (to slovo jsem si teď vymyslel). Nejednou jsem se pozastavil nad tím, jak neschopný a nevzdělaný je průměrný člověk 21. století. Jakkoli se chlubíme znalostmi, moderní svět a jeho urbanismus nás okradl o vědomosti, dovednosti a schopnosti (nejenom) přežít. To je podle mého jedna ze silných stránek - mnoha stránek - Tajuplného ostrova. Jak spolupráce malé skupiny může přinést ohromné výsledky; ačkoli k té spolupráci je potřeba připočíst ještě dobrou vůli, trochu štěstí a hlavně svolení přírody.
A tak při pobytu na Lincolnově ostrově poznáme nejenom jeho přírodní bohatství, ale také nakoukneme pod pokličku nejednoho lidského řemesla. To bylo unikátní. Na prvním místě za mě vládla přírodní chemie, až jsem počal litovat, že jsem jí vždy tak pohrdal. Deus ex machina provázející celý čtyřletý pobyt na ostrově je dle mého názoru naprosto geniálním bonbonkem. A co je asi nejzajímavější? Že vyprávění této skupinky ukazuje i to, jak je nedostatek spolupráce bolestivým nedostatkem současnosti.
Je toho hodně, čím mě Tajuplný ostrov dostal. Žel pro dávku víc 767 stran to není kniha, k níž by se člověk jen tak brzo vracel. A to vzdor tomu, že jsem byl vyprávěním pohlcen natolik, že bych ji byl schopen přečíst snad i rychleji než nyní. Abych to déle neprotahoval, Tajuplný ostrov Julese Verna je robinsonádou pohlcující, ohromující, napínavou a v mnoha smyslech brilantní.
Moje první Verneovka. Přečetla jsem ji, protože mě zajímalo, jaký je rozdíl mezi knihou a seriálem.
Tuhle knížku jsem si někdy mezi 10. - 14. rokem dopřával každé prázdniny. Krásné vzpomínky!
60-70%
Četla jsem poprvé. Zajímavé popisy krajiny ostrova. Vím, že je to scifi, ale vše měli, vše vyrobili, pekli chleba, atd.
Taková příjemná oddechovka.
Četla jsem ji po večerech dětem čtyři měsíce. Je to zkouška trpělivosti. Dali jsme ji, zajímavé, ale dost nereálné, happyendu na závěr se smály, že tolik náhod, to se fakt mohlo stát!
Zaslouženě jedna z nejslavnějších, ne-li vůbec nejslavnější verneovka. Nesmírně zromantizovaná a co do schopností trosečníků krajně nadnesená, přesto dokonalá robinzonáda, která je oslavou vědy a techniky a ukazuje schopnost odvážného lidského ducha postavit se nemilosrdná přírodě. V dětství jsem byl z Tajuplného ostrova naprosto unešený, ale po letech zůstal už jen onen blažený pocit a pár útržkovitých vzpomínek. Trochu jsem se bál, že to kouzlo novým čtením zničím, ale nestalo se. Vědeckotechnická část stále skvělá a příběh i po těch letech strhující. A když se chýlil k neúprosnému závěru, zažil jsem podobné mrazení jako tenkrát.
Můj nejoblíběnější Vernův román, který ukazuje, že mozek a vědění mohou zvítězit nad drsností přírody a krutostí osudu.
vlastně nejlepší ze všech verneovek. na gymnáziu jsme měli v prvním ročníku (88/89) podivuhodný předmět zvaný "základy odborné přípravy", primárně to bylo určeno pro holky, co se na střední škole nechají zbouchnout a ve studiu nepokračují, aby uměly aspoň něco použitelného pro praktický život pomocné síly v kanceláři nebo za šaltrem na poště. měli jsme na to paní učitelku Böhmovou, a ta na první hodině prohlásila, že vůbec nechápe, proč má učit takový předmět, když je chemikářka a neumí podvojné účetnictví, psát na stroji ani vařit kafe, a zadala nám tajuplný ostrov jako povinnou četbu a pak jsme probírali jednotlivé tradiční "kýblchemie", od koksování uhlí přes vysoké pece a vápenky a výrobu skla a výbušnin po vaření mýdla (vše tak, jak je v knize popsané technologiemi z hloubi 19. století). zpětně to bylo to nejužitečnější a nejhutnější co mi gymnázium dalo (následně jsem studoval technický a nikoli humanitní obor).
aktualizace:
ještě jsem si vzpomněl, že se mi do rukou kdysi dostalo takové napůl žertovné dílko, rozbor činnosti kolonistů z hlediska řízení a organizace prací, a v jeho rámci byl vypracován podrobný harmonogram veškeré práce odvedené kolonisty, a výsledný potřebný čas byl spočten na několik stovek let práce pěti až šesti mužů.
Štítky knihy
zfilmováno ostrovy trosečníci dobrodružství rozhlasové zpracování Tichý oceán, Pacifik
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Má nejoblíbenější Vernovka. Pokud jde filmová zpracování, tak nejblíže knize je sovětská verze z roku 1941. Čím pozdější adaptace, a že jich bylo, tím více jde o jiný příběh. Poslední holywoodskou verzi z roku 2012 nejlépe charakterizuje věta z jednoho z komentářů na csfd.cz: "Proboha, proč já mám poslední dobou takové štěstí na sračkoidní odpady?"