Tajuplný plameň kráľovnej Loany
Umberto Eco
Tajuplný plameň kráľovnej Loany je ďalšou zo série Ecových pôsobivých konštrukcií, využívajúcich konkrétne písomné zdroje. V tomto prípade však Ecova konštrukcia zasiahne čitateľa oveľa hlbšie, ak to mohol urobiť ktorýkoľvek z jeho predchádzajúcich románov: v dnešnom svete infarktov a mozgových príhod sa môže stať protagonistom Ecovho najnovšieho príbehu ktokoľvek z nás, ktokoľvek z nášho okolia. Kníhkupec-antikvár si po infarkte rekonštruuje pamäť, či skôr osobné spomienky, prostredníctvom písomností z pôjda a z pozostalosti starého otca. Ak si nepamätá nič zo svojho osobného života, v dokonale presnej podobe sa mu v pamäti vynára všetko, čo sa v nej nakopilo z prečítaných kníh: postavy, situácie, opisy, vety…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Slovart (SK)Originální název:
La misteriosa fiamma della regina Loana, 2004
více info...
Přidat komentář
Jako celek velmi zajímavá kniha, na které mě opravdu zaujalo to Yambovo putování do minulosti a hledání sebe sama, 5* nedávám jen kvůli citacím dobové tvorby a písniček, kterých dle mého bylo až zbytečně moc
Znovupoznánie krásy kultúry od predvojnových rokov. Hlavná punkcia na literatúru, s úprimnou láskou na talianský spôsob -nežne a hravo s obrazovou dokumentáciou. Vytknúť možno len snové blúznenia ku koncu knihy, čo si mohol Umberto odpustiť, ale ten uchvacujúci výklad vtedajšej literatúry, hudby ba i známok - priceless. PS: psychologický aspekt v dedukcií o sekretárke (milenky?) a ich zabudnutej minulosti by bol námet, ktorý by si zaslúžil aj viac stránok.
Tentokráte autor čtenáře seznamuje s reáliemi Itálie 2. světové války a obdobími těsně před i po ní. Využívá k tomu velmi netradiční záminku: hlavní hrdina - uznávaný antikvář (narozen ve stejném roce jako autor) se po mozkové příhodě probudí s částečnou ztrátou paměti, která postihuje jen osobní prožitky, nikoliv naučené znalosti. Na doporučení rodiny se posléze rozhodne zjistit něco o sobě tím, že se vrací do domu svého dětství na venkově, kde se snaží vžít do svého předchozího života zejména studiemi oblíbených komiksů ze svého mládí i jiné dobové literatury, což mu umožňuje prožít si mládí své generace a čtenáři tak něco říci o Itálii té doby. Osobní vzpomínková paměť se mu ale vrací až v další části knihy po další prodělané mrtvici, kdy se ale už nalézá v předsmrtném bdělém komatu a rekapituluje si klíčové příhody svého mládí a dospívání, aby odešel ze světa smířen. Autor využívá tuto sekci i k různým filosofujícím úvahám (např. proč je Desatero božích přikázání fašistické, Bůh zlý a Ježíš hodný) a samozřejmě glorifikaci nenaplněné první lásky, která je věčná ....
Kniha zcela určitě není oddechovým čtením pro každého. Čtenář by měl mít rád komiksy a literaturu, zajímat se o moderní dějiny Itálie a být zvyklý na autorův styl, kdy se prolíná mnoho úvah a je třeba číst mezi řádky. Pak bude odměněn velmi originálním námětem a myšlenkově bohatým čtením. Bez toho však kniha nebude čtenáře bavit.
Do poloviny knihy se mi nedařilo se pořádně začíst, potom jsem ale obětovala celou noc, abych zjistila, jak skončí.
Štítky knihy
italská literaturaAutorovy další knížky
2005 | Jméno růže |
2011 | Pražský hřbitov |
2001 | Foucaultovo kyvadlo |
2015 | Nulté číslo |
2001 | Baudolino |
Eco experimentuje ďalej v tej svojej semiotike, či čo to je... veď na to sa dal, tak ide, jeho vzorom je nielen Hugo, našla som analógiu, v jednej vete Hugo a Eco spomínajú Ježiša a Sokrata :D Určite to nie je kniha taká prínosná, akou je F. kyvadlo, alebo taká napínavá, akou je Meno ruže, pričom všetky tri majú jedno a to isté spoločné: hranie sa so slovami a znakmi. Kniha je nabitá príhodami, slovami, pesničkami, obrázkami, smiechom, odporom atď... Eco je a musí byť v tomto hroznom literárnom svete mojím absolútnym jediným žijúcim favoritom a kráľom literatúry, posledný z posledných, predposledným bol MArquéz a predpredposledným Solženicyn. Eco, ži a píš! Stále ťa potrebuje súčasnosť!