Tak já teda jdu aneb Moje Svatojakubská pouť

24.08.2020

Protože mám tuhle pouť v plánu, přečetla jsem už hodně knih o pouti do Santiaga. Tahle je jedna z těch čtivějších. Závidím autorovi, že našel tak dobré kamarádky a obdivuju, jak to zvládl vzhledem k tomu, že byl do té doby "gaučový povaleč". I pár rad si odnáším. A přesvědčení, že je opravdu lepší spát v penzionu (v tom se ostatně shoduje několik poutníků, kteří napsali knihu).
Doporučuji všem, kdo se na pouť váhají, jestli je to dobrý nápad

31.01.2020

S ohledem na osobu autora jsem očekával více humoru, kniha je však místy dosti vážná. Autor se v knize otevírá a je zajímavé číst o jeho vnitřních pocitech.

02.01.2019

Četla jsem v rámci čtenářské výzvy - jinak tento typ literatury nečtu - příjemně mě to ale překvapilo, protože děj uháněl dopředu, i když byl vlastně celý jen o tom, jak hlavní postava jde.

02.10.2016

Deníkový zápis psychosomatické pouti, který však lze použít i jako průvodce či vodítko danou trasou.

13.07.2016

Nemám rád cestopisy a kdyby mi tuto knihu nedal kamarád, jistě by mne minula. Taky čekala na přečtení určitě rok - téměř jsem se do ní nutil (kvůli kamarádovi) - a po pár stránkách jsem zalitoval, že není delší. Neláká mne cesta do Compostely (zejména po popisu některých částí), ale tak nějak jsem se s těmi figurkami na daleké pouti sžil a tak dva dny po přečtení mi nějak chyběli - to se mi u knih moc neděje...

14.03.2014

Takhle kniha mě neuvěřitelně štvala... Zatimco na jednu stranu mi byl ten obtloustlý arogantní "skopčák" nesympatický (možná proto, že jsem v něm viděl všechny své neduhy...), pak na druhou stranu jsou v ní momenty, které vás dostanou na kolena...

A tak to vlastně pokračovalo celou knihu.

Svtojakubská cesta se mně letmo dotýká již od dob mé konverze. V tom období, kdy jsem se hroužil do víry a poznával všechny její podoby, mě lákaly zejména její tajemná a temná zákoutí. A právě tato dlouhá a extrémní iniciační pouť měla auroelu čehosi magického a v rámci katolické víry až pohanského.

Naposledy jsem se k ní přiblížil prostřednictvím syna mého kamaráda, který ji vloni absolvoval z jihofrancouzkého Perpignanu (což je městečko, které Salvator Dali označil za střed vesmíru...).

Za ty roky jsem v ruce držel několik knih o svatojakubském putováni, ale do žadné z nich se nezačetl. Dnes už asi vím proč. Museĺ jsem si nejdříve přečist knihu sarkastického německého komika, knihu, která sice stírá veškeré magično, které jsem si v hlavě nastavil, ale objevuje něco zcela jiného, co tato cesta dokáže poutníkovi přinést. Neni to žádná pohanská iniciace, nebo snad katolické prozření. Je to příběh o sebereflexi, o jistém způsobu osobní pokory a především o přátelství...

28.12.2012

Od knížky, která způsobila, že je svatojakubská cesta zahlcená Němci, jsem čekala něco víc. Autorovo pojetí putování mi přijde podivné - neustále si stěžuje na bolesti, problémy a nepohodlí, se kterými se na cestě setkává. Možná je to jen můj dojem, ale připadá mi, jako by se cítil nadřazený ostatním poutníkům a v takovém duchu je laděna téměř celá kniha. Na druhou stranu, abych mu nekřivdila, některé postřehy má poměrně trefné. Z toho, co bylo o svatojakubské cestě napsáno mě osobně však asi nejvíc oslovila knížka Z Lurd do Santiaga od Mirky Čížkové.