Tak pravil hlemýžď
Stephen Clarke
Vtipné komentáře na téma francouzského způsobu života.
Literatura světová Fejetony, eseje Humor
Vydáno: 2011 , PlusOriginální název:
Talk to the Snail, 2006
více info...
Přidat komentář
Miluji Francii, mám ráda francouzštinu v písních i mimo ně, líbí se mi francouzská móda v ulicích, ale....... po přečtení knihy se bojím, že jsem naivně ovlivněna šansony, Zrzavým, Gilbertem Bécaudem a ..... že vlastně Francie je úplně jiná. Až se znovu narodím (v tomto životě už to nejspíš nestihnu) chci si vše ověřit na vlastní kůži. Nebo raději ne? Uvidím.
Zezačátku mě to celkem bavilo, některé kapitoly zajímavější než jiné. Nedá se číst na jeden zátah, spíš jednotlivě po kapitolách. Jak píše Jupijow, ze začátku originální, pak kniha spíš připomínala seznam, kde autor postupně odškrtává témata, která ještě nezmínil.
(SPOILER)
Taková příjemná oddechovka (jak už jsem někde četla - nic hlubšího za tím nehledejte)
P.S.: komentář k některým komentářům - není trochu naivní očekávat od komentářů příběh? - aneb přečíst si anotaci se občas vyplatí
Hned po znovu otevření knihoven, jsem si úmyslně vybrala dvě knížky u kterých se mi nelíbí obálka. Tak u této se mi nelíbí ani obsah. Prolistováno, nikde jsem se nechytla.
Nebylo to tak zlé, jak jsem čekala podle "doporučení", párkrát jsem se upřímně zasmála, bohužel opravdu jen párkrát.
Já bohužel nedocetla, dolouskala jsem se asi do poloviny a pak jsem odkládala,s tím že mi tato kniha nic nedá, žádný příběh to nemělo. Snad jen pokusy o humor zaměřený na Francii, u kterých jsem se asi ani nebavila.
Prvních pár stránek bylo fajn, zvlášť pokud jste někdy byli ve Francii, ale postupem času se vytratila originalita a historky měly pořád tu stejnou kostru, nic nového nepřinášly...posledni stranky už jsem jen proletěla a zastavila se u tématu, které mě zajímalo.
Je až děsivé, jak je vše pravdivé. Měla jsem možnost ve Francii chvíli žít, a abych to zvládla bez úhony, někdy to vyžadovalo přestat logicky přemýšlet a nechat se jen tak volně unášet proudem. Ale stálo to za to, Francie je země nádherná ve všech ohledech.
Zajímavé postřehy z Francie, ale spíš jsem se styděla za toho spisovatele. Takhle nepěkně o nich mluvit.
Pohled anglosasa na francouze je plný suchého anglického humoru. Některé postřehy zejména z mezilidských vztahů určitě neplatí jen pro Francii, i u nás si umíme pohrát se sprostými slovíčky nebo se zamotat do vykání a tykání. Jak vidno ve vztahu mezi pohlavími jsou Francouzi i Angličané někde jinde, ale to se určitě taky srovná. Jako člověka, který trochu zabředl do francouzštiny aniž bych byl postižen jejím pochopením, mne knížka hodně pobavila a přiměla vyhledat další její sestřičky hlavně ze série Merde!
Francouze můžete milovat, můžete tam chtít žít, ale stejně si budete uvědomovat všechny absurdity, kterým ve Francii budete čelit. A Clarke to prostě umí popsat, což dokázal už ve všech dílech Merde! Trochu se mi příčí, že už vlastně omílá jedno a to samý dokola, ale protože si pořád pamatuju, jak jsem se třískala smíchy u prvního dílu, tak mu to promíjím. Určitě ne něco, co budete hltat jedním dechem. Spíš tak prolistujete a občas se i zasmějete.
Příručka pro cizince jak přežít ve Francii se zdravým rozumem... Merde je psáno ve vtipnějším a nadsázkou tonu, ale Hlemýžď je taky moc pěkný ;)
I když tady nejde o příběhy Paula Westa, Stephen Clarke opět nezklamal. Čtivá, zábavná knížka. A jestli jednou pojedu do Francie, tak si mi tahle četba fakt hodila. :D
Autorovy další knížky
2007 | Merde! Rok v Paříži |
2008 | Už zase skáču přes Merde! |
2009 | Celkem jde o Merde |
2011 | Tak pravil hlemýžď |
2012 | Obnažená Paříž |
Moc jsem si pěkně početl ikdyž určité pasáže bych vypustil