Tak pravil Nietzsche

20.06.2022

Pozoruhodný počin z novátorské ediční řady Filozofie pro děti je knížkou především výtvarně a graficky velmi vydařenou. Do dětské perspektivy se ponořit asi už příliš nedovedu, tudíž můžu jen těžko posoudit, nakolik má text opravdu potenciál promluvit k dětskému čtenáři (navíc je otázka, k jak starému a jak vzdělanému dětskému čtenáři - pokud jsem si všiml, tak to v knize nikde není upřesněno, snad proto, že autoři či editoři zamýšlejí možný záběr jakožto co nejširší). Odhadoval bych, že nejvhodnějším modem čtení by asi bylo procházet knížku postupně za asistence dospělého, který je s Nietzscheho filozofickým myšlením alespoň v hrubých rysech obeznámen. Text samozřejmě může (nejen) na dětského čtenáře zapůsobit i bez toho, ale má parametry jakési mytické pohádky, ba místy alegorie, bajky, v níž děje plynou, aniž by se obtěžovaly logikou, přirozeností a věrohodností, pokud jde o jejich souvislost a návaznost. Právě takový pocit jsem měl ostatně vždy při obcování se starověkými mýty a díly. Otázkou je, zda něco takového dětskou (s danou konvencí neobeznámenou) fantazii dokáže zaujmout a uspokojit, a zejména co z Nietzscheho myšlení, v jakém množství a podobě, si z toho dětský čtenář vůbec odnese. Jinak řečeno - ač Nietzscheho základní práce a teze víceméně znám, nevím, zda bych je bez této znalosti byl z knížky schopen vydestilovat (ač obsaženy tam v jisté podobě jsou, a to v zásadě kompletně). Ale dost možná si knížka klade za cíl prostě podnítit u dětí zájem, fantazii, přemýšlivost a postrčit je směrem k filozofování v nietzschovském duchu. A to se asi zdařit může.