Tak trochu naslepo
Marie Fitzgerald
Čtyři vypravěči, čtyři životy, jeden příběh. Alain se ocitl na ulici a na svou novou životní situaci si zvyká jen stěží. Tráví teď dlouhé hodiny na lavičce před Claudovým domem. Claudovi bylo osmdesát, je slepý, miluje hudbu a ze svého domu vychází jen zřídka. Corentin nemá žádné přátele, těší se na své osmnácté narozeniny, protože jako plnoletý konečně nebude muset poslouchat rodiče a mimo jiné skoncuje s hodinami klavíru, na které dochází právě ke Claudovi. Tihle tři, kteří toho mají v životě společného jen velmi málo, se přesto spojí, aby zachránili Carole...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Nos nuits deviendrons des jours, 2016
více info...
Přidat komentář
Přečteno na jeden zátah. První půlka knihy, kdy se čtenář seznamuje s jednotlivými postavami, se mi velmi líbila. Je to takové typicky francouzské - přemýšlení nad sebou, nad vlastním životem, trocha cynismu, pocit nesmyslnosti a samoty, tajemství postav. V momentě, kdy tři mužské postavy - každá z jiné generace - začnou zachraňovat týranou ženu ze sousedství a vydají se na cestu do Španělska - se mi příběh začal jevit jako méně pravděpodobný, dostal úplně jiný spád a jeho happy end mě mírně zklamal.
Ze začátku velmi příjemné překvapení, skvěle vykreslené postavy i jejich myšlení, každá z jiné generace a přesto naprosto uvěřitelné. Závěr bohužel poněkud připomíná červenou knihovnu, což je škoda, ale i tak dávám 4/5.