Takopího prvotní hřích 2
Taizan5
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539853/bmid_takopiho-prvotni-hrich-2.jpg
4
19
19
Takopího prvotní hřích série
< 2. díl
Letní prázdniny pomalu klepou na dveře a Šizuka s Takopím s pomocí Naokiho pomalu dokončují přípravy na cestu do Tokia. Takopí má o celém plánu své pochybnosti, které jen zesílí, když dojde k odhalení jejich strašlivého tajemství. Zdá se, že ani pozornost policie nedovede Šizuku odradit. Jaké shledání na ni v Tokiu čeká? A co Takopí – vzpomene si konečně, co předcházelo jeho příletu na Zemi?... celý text
Přidat komentář
První díl Takopího prvotní hřích mi dokonale zamotal hlavu, byla jsem dost zvědavá na druhý a závěrečný díl. Doufala jsem, že dostanu odpovědi na své otázky a čekala, jaké emoce ve mně vyvolá. Protože jednička? Já to rozdýchávala několik dní.
.
Opět se setkáváme s postavami z prvního dílu. Já se těšila hlavně na Takopího, roztomilou chobotničku ze šťastné planety. Je to mimozemšťan, neví, jak to na zemi funguje a je to znát. Natrefí totiž na Šizuko, malou dívenku, ve které se dle mého názoru schovává více temna než dobra. V tomhle díle se Šizuko chce vydat do Tokia, aby našla svého otce a psa.
.
Myslela jsem si, že mě už druhý díl nevyvede z míry, rozhodně ne tolik, jako jednička. Ne, tady to bylo ještě horší a já měla momenty, kdy jsem jen zírala a nechápala, jakým směrem se děj řítí.
.
Zároveň se mi líbilo, že se dostáváme pod kůži samotným postavám. To samotné mi vlastně dost věcí vysvětlilo a jednotlivé střípky mi začaly zapadávat na místa.
.
Druhý díl byl jedna velká jízda a myslím si, že to není manga, která by sedla každému. Emoce se u mě střídaly jak na horské dráze, a po dočtení jsem si říkala, co sakra budu číst dál.
.
Takopího prvotní hřích je zajímavá manga, která někoho rozhodí, ale nabízí i prostor k zamyšlení. Rozhodně doporučuji číst oba díly hned za sebou, ať Vám nic neuteče!
Knihou jsem si nebyla moc jistá moc jsem ji nechápala. Ale potom co jsem pochopila souvislosti. Tak mě začala bavit. Pojednává o hodně depresivních tématech takže slabším povahám bych ji nejspíš nedoporučovala. Ale za mě ke konci to bylo mírně zmatenější ,ale konec za mě byl velmi hezky podán. Moc se mi líbilo grafické zpracování. A knize jsem dala 3/5 nebyla asi nejlepší co jsem četla, ale určitě stojí za vyzkoušení.
Tahle kniha je ideálním zakončením něčeho hodně smutného, co předělá v něco hezkého. A samozřejmě s fajn závěrečným sdělením. Jestli je cesta moc krkolomná, nechám každému na rozhodnoutí, ale mě tam sedělo úplně všechno. Jak jinak by došlo k tomu, aby všechno skončilo tak, jak to skončilo? První kniha je možná dost brutální právě kvůli tomu, co postavy dělají. Ale druhá kniha, když dojde k tomu veškerému odhalení, je mnohem brutálnější. Kvůli tomu, co postavy říkají. Přičemž tam je tam je jaksi pointa celého příběhu. A potom už jde jenom o to, zda se cesta k pointě líbila nebo nelíbila. Mě přišla logická. Protože jak se ukáže, tady jsou všichni oběti toho všeho. Vzájemně se ovlivňující a nic tedy není vina víc jednoho než toho druhého. Proto je druhý díl za mě ještě o trochu silnější a dává naprostý smysl.
(SPOILER)
Pokud mi první část začala po několika stranách dávat smysl a dokázala jsem se v ději zorientovat, tak toto pokračování je jeden velký guláš. Najednou zde řešíme osudy hned několika postav. Takopi si hraje na zombie a Šizuky manipuluje (neskutečným způsobem) lidi ve svém okolí.
Zde je důležitou postavičkou Takopi, kterému se nepozdávají plány, které vymýšlí Šizuky a nelíbí se mu ani způsoby/prostředky, které volí k jejich vyřešení. V určitém okamžiku se pan chobotnička pohádá se Šizuky a my se ocitneme (asi) ve vzpomínce, kdy zjišťujeme, že Takopi měl pomáhat úplně jiné dívce a už tehdy to malinko zbabral.
Jakmile se tedy vrátíme do přítomnosti, tak Takopiho můžeme přejmenovat na Deus ex machina, jelikož svou obětí vyřeší nekonečnou řadu průserů... a my se tedy ocitneme v “napravené realitě, kdy se obě dívky spolu baví a Takopi je v určité podobě stále s nimi...
Celkově se mi tento díl jevil uspěchaný, místy nelogický a překombinovaný. Ale stále vede k zamyšlení.
Tak nám nakonec Takopí dopadl tak, jak jsem se bál - depka je pro depresi, nemá to důvod, nemá to pořádné zasazení, jen abychom šokovali. Kvůli odporné kresbě mi uchází hlavní pointa příběhu - šlo o vzpomínky, alternativní realitu, skoky v čase? A tak jsem to ke konci vzdal, vypnul mozek a jen dojel do konce. Co původně vypadalo jako zajímavá sonda do japonského dospívání, vylezlo ven jako prvoplánová, ošklivě nakreslená slátanina. Btw už dlouho se mi nestalo, že bych doslova nenáviděl každou postavu příběhu.