Takoví jsme byli
Juliet Ashton
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326651/bmid_takovi-jsme-byli-8Hs-326651.jpg
3
101
101
Číst tuto knihu je jako probírat se rodinným albem a nahlížet do života jiných lidí. Kate a Becca jsou sestřenice a taky nejlepší kamarádky, i když jsou každá úplně jiná. Jako pod drobnohledem sledujeme jejich každodenní život, všechny jeho milníky od dětských oslav, přes osmnácté narozeniny až po dvojitou svatbu. Pak by všichni mohli žít šťastně až do smrti, jak se říkává, jenže příběh teprve začíná! Román Juliet Ashton je tím pravým pro všechny, kdo věří v osud a lásku. Ta však může mít různé podoby: od té velké a spalující až po tichou a vytrvalou, která často přijde až tehdy, kdy ji už vůbec nečekáme. Ale co se stane, když člověk, jehož milujete, nemůže být váš? Život nikdy není takový, jak si člověk plánuje. Přináší ztráty v podobě zklamání a podrazů i od těch nejbližších, ale i nečekané nálezy ve chvílích dokonalého štěstí. O tom všem vypráví kniha plná překvapivých zápletek, dokonalých postřehů, skvěle vykreslených charakterů, ale i britského humoru.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , BaronetOriginální název:
These Days of Ours, 2016
více info...
Přidat komentář
Je to jeden z těch mála případů, kdy filmové zpracování je dokonce výrazně lepší než samotná knižní předloha.
Děj je extrémně předvídatelný a pro reálný život zároveň až příliš nerealistické. Hlavní postavy celého románu jsou nesympatické a jejich chování až tolik nelogické, že by i na smyšlený příběh je to přespříliš.
Autorka vám předhodí nějakou událost v podobě pozvánky nebo nějakého oznámení a pak nám ve flashbacku vysvětluje, co se "jakože ve skutečnosti stalo".
Kdyby to nezacinalo zajmenem (ctenarska vyzva 2020), tak to odlozim po první kapitole.
Neni to roman, ale poznamky k romanu. Nejaka udalost se stane a pak se krkolomne vysvetluje, jak a proc. Hlavni postava mluvi a mysli za ostatni. Nekam musíme nacpat dite, nekam smrt, nekam svatbu, tech klidne vic a nekam lesbu. Je ale kam, tak co kdyby lesba byla mama?Autorka se mela vic soustredit na psychologii tech dvou, nez na blaznivou sestrenici a neustale popisy vybaveni cehokoliv.
Cetla jsem to se zatatymi zuby. A navic je v knize hodne chyb (gramatickych, tiskovych).
Nedoporucuju.
Filmové zpracování bylo o něco lepší, než kniha, protože tam byli sympatičtí herci. Ale i tak, film i kniha byly celkem nuda o zmatené ženské, která neví, co chce.
Bože, to je ale pitomost. Červená knihovna jak vyšitá. Mé notně okoralé srdce šílelo. Ach, jak se ti chudáci míjeli, ach, jak byla jejich láska veliká, ach, jak by snad i horu přenesla. Dočetla jsem to jen proto, že na začátku bylo zájmeno. Zlatá vtipná Bridget Jones. Hurá, jak zpívá Raduza, "nejhorší máme za sebou". :)
Kniha se mi cetla velice dobre. Becca mi obcas lezla na nervy svym prehanenim a Kate zase obcas svoji utaplosti, ale jinak kniha dobre plynula, bylo zjimave sledovat cestu zivotem obou divek a nasly se tu i necekane zvraty a udalosti.
Dost obtizne se mi cetla. Spousta slov mi prisla zbytecna. Dej dlouhou dobu preskakoval od jedne veci k druhe. Vzdy se objevila nova postava a proste tam byla. Vse mi prislo chaoticke. Docetla jsem ji jen proto, ze jsem si rekla ze to bude vyzva.
Kniha se pěkně četla. Příjemný příběh o důležitých událostech a životě Kate s její sestřenicí Beccou.
Příběh Kate a její sestřenice Beky. Příběh dívek, později žen, které pojí nezničitelné přátelství. Příběh o rodině a lásce v ní. A hlavně příběh o lásce samotné. Kate a Charlie se do sebe zamilovali už v pěti letech. Stačí to, aby jejich láska vydržela na celý život?
Pro mně byla knížka málo "živá", ale nakonec z ní byla vcelku příjemná oddechovka.
Po přečtení několika stránek jsem chtěl knihu odložit, protože červenou knihovnu nemusím. Ale pak jsem byl zvědavý jak se to bude vyvíjet a jak to nakonec dopadne. Tak jsem to pak přečetl celé. Příběh, který asi není ojedinělý. Je to život.
Červená knihovna, těžko uvěřitelná zápletka, ale tak jsem tu knížku brala. Líbila se mi.
Tak větší pohádku jsem snad nikdy nečetla. Velice nenáročná červená knihovna, s absolutně nereálným dějem ani postavami. Jako oddechovka, proč ne, hloupoučké, ale milé.
Gratuluji! Tak málo uvěřitelnou knihu už jsem dlouho nečetla!
Dvě sestřenice si prohodí na několik let partnery, okolí to skvěle toleruje a tím nereálným činům v této knize ještě neodzvonilo ba naopak!
Postava Becky je tak nesympatická, že kdykoliv se objevila na scéně měla jsem chuť jí vrazit facku!
Nevím jestli se autorka snažila za každou cenu "šokovat" nebo ze čtenáře udělat jen blbečka co sežere úplně všechno,ale tahle kniha byla prostě ztráta času.
Pro nenáročné čtenáře asi dobrý ... Já jsem si teda už po prvním trapasu se žádostí o ruku říkala, jestli mám číst dál, ale nakonec jsem to nějak dala a v posledních kapitolách jsem jen urychleně četla každou desátou větu. Co se týče příběhu - pořád jsem si říkala: no to snad už fakt ne ... Postavy - naprosto nesympatické a málo uvěřitelné. Jazyk - prostoduché věty, přepříliš přímé řeči. Člověk se nemohl dostat postavám pod kůži, všechny jejich pocity byly tak zvláštně vykreslené - spousta zbytečných slov a člověk se stejně o té postavě nic nedozvěděl. A když jo, tak mu to přišlo celkem nereálné. Nebo jsou některý lidi fakt tak natvrdlí? Bohužel asi jo. Pardon, jednoduše sem měla přestat číst po dvacáté stránce a ušetřit se tak utrpení z dalších "neuvěřitelných" zvratů v životě nesnesitelné Becky a nerozhodné Kate.
Milá knížka. Nečekejte oduševnělou četbu, bůhví jakou romantiku nebo velké napětí. Jde o příběh dvou lidí, kteří se v různých fázích života střetávají a zase míjí. Nenadchne, neurazí, ale příjemně se čte.
Ze začátku jsem z knížky nebyla moc nadšená, ale čím déle jsem ji četla, tím více jsem si oblíbila hrdiny i samotný příběh. Knížka o životě, která byla dojemná i vtipná .. určitě stojí za přečtení :)
Celkem pohodová kniha, která neurazí, ale taky ani nic moc nedá. Odpočinková četba.
Takoví jsme byli
Kniha se mi líbila je to předvídatelný příběh ale mě se osobně líbil.Občas my tam někdo z těch postav protože jich tam je dost,šel na nervy ale dalo se to vydržet. Není to nic tak chaotického,četla jsem už i horší že když my tam někdo šel opravdu na nervy tak jsem měla,kdyby to šlo chuť do té knihy skočit a toho dotyčného uškrtit takže v poho.A zapoměla jsem napsat,knihu jsem přečetla za 2 DNY.