Takový podraz od Pána Boha jsem nečekal

28.11.2019

,,Není třeba, abyste mi děkoval, vždyť jsem pro Vás vlastně nic neudělal. Chtěl jsem Vás povzbudit a napřímit, abyste neklesal na mysli, v tom těžkém stavu jsem Vás nechtěl nechat samotného. Ale to je přece samozřejmé a za to se neděkuje."

-----------------------------------------------------------------
Třiatřicet dopisů napsaných poděbradským proboštěm Františkem Lukešem, jež adresoval opernímu pěvci Vilému Přibylovi, kterého dne 18. března 1984 postihla mozková příhoda. Povzbudily i mě. A myslím, že to dokáží i s vámi. Proto maximální počet hvězd.
Jsou to prosté věty - vlastně často opakující to, co pravděpodobně psal Vilém Přibyl Františku Lukešovi - je k nim však něco přidáno, totiž nespočet přání a rozkazů; nespočet rad a konstatování, v nichž je ukryta pevná víra a naděje ve zlepšení; a především jsou to věty se slovíčky "chtěl bych", "přeji Vám", "vím, že", "jsem rád"....
Nemám pro ně teď vhodné přídavné jméno, snad ho ani není nutné hledat, ale utvrzují mě v účasti pisatele, v jeho zájmu o druhého, v jeho snaze pomoci druhému, v uvědomění si, že to tak samozřejmé pro každého nebylo a není. Už proto vyslovuji svůj dík za tuto knihu.

Jsou to krásné dopisy!