Černý dům
Peter Straub , Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225358/bmid_cerny-dum-UR0-225358.jpg
4
530
530
Ve Wisconsinu dojde k sérii nelítostných vražd, které připomínají nelidské řádění šíleného Alberta Fishe před desítkami let, a proto se neznámému vrahovi začne říkat Rybář. Velitel místní policie nemá s takovým druhem zločinu zkušenosti, proto požádá o pomoc detektiva Jacka Sawyera. Jenže – jsou vraždy opravdu dílem duševně nemocného člověka, nebo v tichém městečku řádí tajemná zlá síla? Čím to, že se Jackovi při plném vědomí zdají podivné sny? Možná se mu někdo snaží něco sdělit… Jack už nemůže vzkazy ignorovat a nechá se vtáhnout do vlastní skryté minulosti. Černý dům navazuje na Kingův román Talisman.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Horory
Vydáno: 2014 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Black House, 2001
více info...
Přidat komentář
Román je spočiatku veľmi rozvláčny a zdĺhavý. V kombinácii s predstavovaním množstva postáv a nadbytočných opisov udalostí ma takmer uspával. Oplatí sa však vydržať, lebo čím je čitateľ hlbšie v deji, tým je kniha lepšia. Príbeh mal hutnú atmosféru, dobré postavy a komplexne vybudované vzťahy medzi nimi. Detektívny žáner nemám v obľube, no v tomto prípade išlo o veľmi neobvyklý prípad, a navyše v kombinácii s hororom, takže mi to vôbec neprekážalo. Udalosti ma dokázali emočne zasiahnuť a postavám som fandil. Od finále som si sľuboval trochu viac, ale King zvykne súboje postáv odbaviť rýchlo a na prvý pohľad možno až triviálne, takže sa niet čomu čudovať.
Prepojenie so sériou Temná veža bolo cítiť na každom kroku, hlavne v druhej polovici knihy. Oceňujem aj referencie na postavy z iných autorových diel. V jeho univerze je všetko organicky prepojené.
Čítal som aj Talizman, pri ktorom by sa dal môj čitateľský zážitok prirovnať k prvej polovici Čierneho domu. Talizman ma s výnimkou určitých pasáži nenadchol, ba až nudil. Pri Čiernom dome to bolo iba zozačiatku a neskoršie pasáže to naplno vynahradili, takže sa teším, že pokračovanie nieže nesklamalo, ale ešte aj predčilo očakávania.
Černý dům je volné pokračování knihy Talisman, použila jsem slovo "volné", protože jsou i tací, kteří Talisman nečetli a v knize Černý dům se dobře orientovali.
Musím přiznat, že Černý dům se mi líbil o trochu méně než Talisman, ale to neznamená, že jsem si čtení neužila. Jedná se o kombinaci hororu a detektivky a v tom je Stephen King jako ryba ve vodě (jeho čtenáři vědí). Opět do poloviny knihy pomalý rozjezd, seznamování s postavami a prostředním. Od poloviny vás kniha vcucne a nedokážete se od ní odtrhnout, takový King zkrátka a samozřejmě ne každému to vyhovuje. Nicméně Černý dům zkrátka neměl tu jiskru Talismanu, proto o jednu hvězdu méně.
Další ukázkový příklad toho, proč některá pokračování chutnají jako napůl vařené jídlo.
Talisman byl zážitek sám o sobě, román, u kterého se dalo jen spekulovat, který autor kterou část napsal. Byla to také úžasná směs žánrů: horor, dospívání a fantasy.
Jediný důvod, proč jsem se rozhodla přečíst si pokračování, byl ten, že jsem milovala Talisman. Zklamání je asi jediná emoce, kterou k této knize mám.
Nepodařilo se mi s Černým domem spojit a nejsem si úplně jistá proč. Talisman se mi opravdu hodně líbil, ale tento návrat mi připadal vynucený a příliš posedlý tím, že jde spíše o knihu Temné věže.
Karmínový král...bla di bla bla !!!
Podobně jako v Talismanu King (& Straub) poznenáhlu připravuje hororovou scénu, vpravdě strašidelný příběh, pro který mu za inspiraci poslouží skutečná postava amerických kriminálních dějin – neslavně proslulý sériový vrah Albert Fisch. Ten se v Černém domě transformuje nikoliv v rybu, ale v rybáře, který do svých krvavých sítí loví ty nejzranitelnější z lidských bytostí. Nepohrdne však ani chutným soustem z leckteré všetečné osoby dospělé. King opět exceluje při práci s odvrácenou stranou lidské mysli a povahy, která tak snadno podléhá davové psychóze, nebo se v ní skrývá, která však také dává vyniknout té straně ozářené sluncem. Hrdinný David proti Goliáši lynčujícího davu. Každým svým dílem King varuje před temnými stránkami lidské duše, jejichž destrukční síla může být ničivá. Nebo očistná. Ale existuje i šedá zóna – v povaze lidí i na hranicích mezi světy, mezi Amerikou a Teritorii. A právě tam King umístil svůj černý dům, dům koncentrovaného zla, z nějž zlo prýští do všech stran. Jack Soyer opět vstupuje na scénu a společně s ním i staří známí. Zlo je potřeba porazit. Vypálit do kořenů. King tady nezapomene ani na své věrné průvodce – pistolníky z Gilleadu a Ka. King svůj svět a své hrdiny nikdy neopouští.
King ve svých dílech vlastně vůbec neopouští hranice Ameriky. I všechny jeho postavy a reálie v nichž žijí, jsou ryze americké. Jenže King pohybující se v horizontále času objevuje pro svá díla dokonalý únikový prostor obsažený ve čtvrté dimenzi. A tak se naplno může projevit jeho fantazie naplněná člověčinou, tou dobrou i zlou. A přesto, že Kingovo hrací pole je výhradně to obklopené Atlantikem a Pacifikem, objeví se na jeho hřišti nakonec každý, protože Amerika je národ přistěhovalců, národ bílých, černých a jiných barev, národ všech národů. Kingův svět je kompletní. Svou literární tvorbou oslavuje Ameriku a Američany, byť po svém, a vším tím říká Long live America! A já dodávám, Long live the King of America!
Mně se kniha líbila. Bavila mě skupinka motorkářů. Jen té hnusoty bylo moc.
Odhaduji, že kniha nesedne každému.
Kniha mě totálně pohltila, taky jsem nečetla první díl a nebyl problém. Chvílemi jsme měla při přeskakování mezi světy deja vu na 1Q84. Jediná výtka - "my" vyprávěč, to mě dost rozčilovalo.
Horror na motivy vražd Alberta Fishe. Před časem jsem o Fishovi viděl televizní dokument. Hrůza, ani Stephen King nemá takovou fantazii, aby překonal realitu! Koukal jsem na to pozdě v noci, sám na chatě. Nemohl jsem do rána spát.
Líbil se mi první díl a líbí se mi i druhý díl. Jako vždy nemám co vytknout. Otevřený konec nahrává samozřejmě pokračování, kterého se bohužel už zřejmě nedočkáme. Škoda.
Černý dům mi dal zabrat, v dobrém slova smyslu samozřejmě, četla jsem jej měsíc a půl, King prostě umí, vše nám do detailu popíše, vysvětlí a vy jen žasnete. Od poloviny knihy jsem se při každém čtení nemohla odtrhnout. Směsice detektivky, hororu mě u něj děsně baví. Hlavní hrdina Jack mě výborně bavil, dávka napětí nechyběla. První část této série je Talisman, který jsem ale nečetla, bála jsem se, že to bude problém při čtení Černého domu, ale naopak, vše jsem pochopila, nic nescházelo. Děkuju za tuto příležitost. Brzy se vrhnu na Talisman.
Černý dům je pokračování knihy Talisman, kterou jsem poslechl jako audioknihu. I tentokrát jsem zvolil poslech při pacích na zahradě a dlouhých procházkách. Jako knihu bych to nečetl, ale na poslech dobrá.
začiatok Kingovsky pomalší ale neskôr už klasická jazda , kniha je podaná dospelejšie a menej rozprávkovo ako talizman ale tomu úplne chapem kedže Jack je sám dospelý , nemalo to v sebe emociu ako talizman - až teraz si uvedomujem ako dobra kniha talizman je ale čierny dom nesklame, neurazí - aj ked na 5* to nieje :-)
Jako u prvního dílu, tak i zde znovučtení po 20 letech a za mě bohužel trochu zklamání. U prvního čtení jsem dala 5* a myslela na knihu jako jednu z těch nejlepších, co jsem kdy četla, ale tím, že kniha byla vyprodaná, na bazarech za ní chtěli horentní sumy a v knihovně jí neměly, ověřit si "pravost" mínění jsem mohla až teď.
Sice píšu, že jsem trochu zklamaná, ale doopravdy jen trochu. Začátek je poměrně zdlouhavý, a to tyto zdlouhavé začátky mám normálně na SK ráda. A celé to finální vyústění s Černým domem mi přijde takové - málo - . Samotný závěr byl velmi předvídatelný, ale dal se.
Někdy si říkám, jestli není lepší minulost nechat minulostí a ke knihám se nevracet, protože já mám momentálně tak trochu "čtecí kocovinu"...
Jedna z nejtěžších výzev. Bůh ví, že jsem se snažil. 3 měsíce. Snažil jsem se to pochopit, ale i přes veškerou snahu mi dej nějak jen protekl hlavou a v podstatě jsem nedokázal poskládat příběh do celku. Problém bude nejspíš i v tom, že pokud nemáte přečtenou předchozí knihu, nemáte představu kdo je kdo a co od toho čekat. Mraky postav, mraky jmen, 90% z nich absolutně nepodstatnych, dlouhé popisování banalit a odflaknute akce. Číst to jako první knihu od Stephena, tak ho zavrhnu okamžitě. Ještě že má i knihy perfektní. Tuto už bych znovu nedal.
Můj hlavní problém asi je, že jsem nevěděla, že to navazuje na jinou knihu, takže jsem byla trochu ztracená, co se Jacka týče. Nebylo to špatně napsané, ale bylo to takové rozvláčné, dlouhé a prostě divné s divným koncem. Jako sny, co se vám zdají v horečce.
Bavily mě narážky na Alberta Fishe a jiné sériové vrahy, protože jsem true crime fanda. Musím přiznat, že jsem se na začátku i ztrácela v množství postav a jmen, zvlášť u Henryho, který má těch alter eg prostě moc. A jsou zde jen tři typy postav - někdo skrz naskrz dokonalý a úžasný, někdo skrz naskrz zkažený a zlý a někdo, kým se nebudeme zabývat, protože není důležitý. Chybí mi postavy v šedé zóně, tohle dělení postav je charakteristické pro pohádky. Asi mám radši jiné Kingovy knihy, tohle bylo zklamání a znova bych to nečetla.
(SPOILER) Tohle bylo krásný. Od prvního slova jsem se do Černého domu totálně ponořila a nemohla jsem přestat. To cestování spolu s Gorgem, i když to vlastně do samého konce vůbec netušíme, je perfektní. Postavy jsem si zamilovala všechny a těžko se mi s nimi loučilo, hlavně s Henrym, samozřejmě, i když rozloučení měl dojemný a krásný. Stejně jsem pořád čekala, kde na nás ještě vyskočí. Ráda si představuji, jak při jedné ze svých návštěv Jack opře Dalovi o dveře ten obraz, který ho tak uchvátil. No a kdo má rád Temnou Věž, tak bude při čtení štěstím bez sebe, jak moc je to do toho světa zasazený, je to jedna z nejlepších Kingovek.
Konečně dočteno! Žádnou knihu, natož od Kinga, jsem tolikrát neodložila.. nakonec jsem se k ní vrátila kvůli čtenářské výzvě. První polovina mi vůbec nesedla, styl psaní a to neustále "přelétání" ... ale za půlkou knihy se to konečně zlomilo, rozjelo a stálo to za dočtení.
(SPOILER) Celkem jsem se těšila, až napíšu recenzi, ale nevím, jestli se mi podaří obsáhnout vše. Od dětství jsem tíhla ke Kingovým knihám a až na povídky (ty nemusím obecně) mám přečtenu většinu románů. Šest set stránek, jen to hvízdne. Ale na Kingovky musí být nálada. Letošní Čtenářská výzva (2023) mi nahrála na smeč, takže nebylo, co řešit. Jen jsem se podívala na hodnocení a že to je druhý díl série, a tak jsem se rozhodla přečíst si jako první Černý dům. Ze začátku uf, říkala jsem si, co se to děje, vůbec tomu nerozumím (jako najet do rozjetého vlaku a snažit se zachytit, co se děje venku). Líbilo se mi hodně, jak je příběh vyprávěn, že jsme jako vítr (nebo Gorg) a dostáváme se postupně ke všem lidem zainteresovaným v příběhu. Bravurní. Trošku jsem byla netrpělivá u části, kdy se šrotoval dav obyvatel French Lendingu (nejdřív kvůli mrtvole, pak kvůli podezřelému), ale chápu, že autoři ždímali nervy čtenářů a ukázali, jaká je mysl lidí v davu. Určitě bych v knize našla taková prapodivná východiska, ale obecně u Kingovek to přičítám na vrub tajemnu a silám (temným i těm světlým). Nechutné to bylo dost, to jo, a večer jsem se celkem u čtení bála (ale nešlo nepokračovat). Líbí se mi přátelství, která v knihách vznikají a charaktery tady byly moc pěkné - od samotného Jacka, přes Dalea, Henryho, Marshallovi, až po Hromskou pětku. Ano, vždy přijdeme o postavu, která nám je hodně blízko, ale to už tak je. Party si oblíbím vždy tak, až je mi smutno, že je konec. A ten konec? Nebyla by Jacka škoda v našem světě? Jak jsem si myslela na začátku, že se přes to nedostanu, tak jsem nadšená. A to až tak, že sáhnu po první díle a uvidíme, do jakých Dálav mě zanese. Třeba se pustím i do Temné věže. Musím se přiznat, že to má na mne podobný vibe jako Doktor spánek (taký druhá kniha jedné série) - ten byl taky super.
Ani Černý dům mi nepadl moc do noty, byl víc temný, víc vyzrálejší než Talisman, ale prostě to nebylo ono. Možná jsem měla příliš velké očekávání.