Tam, kde číha vlk
Ajelet Gundar-Gošen
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514715/bmid_tam-kde-ciha-vlk-N4l-514715.jpg
5
37
37
Lilac Schuster žije svoj americký sen: má dom s bazénom v srdci Silicon Valley, manžela, ktorý je generálnym riaditeľom izraelského start-upu a syna, ktorého vrúcne miluje. Ale potom, Jamal Jones, Adamov spolužiak, skolabuje na párty a zomrie. Jamal, ktorý jej Adama šikanoval... Román známej izraelskej autorky Ajelet Gundar-Gošen o zákutiach psyché, o vynaliezavosti a o tom, ako pre nás naše deti, o ktorých si myslíme, že ich poznáme najlepšie, často zostávajú najväčšou záhadou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Artforum (SK)Originální název:
רילוקיישן, 2014
více info...
Přidat komentář
VLK v sobě obsahuje tolik palčivých témat, že to snad ani není možné. Ale všechny zde mají své místo a dostanou svůj prostor. Žádný galimatyáš to není, nebojte se. Ve všech pádech se tady skloňuje rasismus, antisemitismus, šikana, přistěhovalecká vykořeněnost, problémy dnešních dospívajících, rodinné vztahy, je tady toho opravdu spousta.
KDE ČÍHÁ VLK není moc vidět a myslím si, že je to přesně ten případ, kdy je to obrovská škoda. Velké doporučení ode mě máte, neobcházejte VLKA obloukem, dejte mu šanci, odmění se vám.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Hledání svého místa na zemi i hledání vraha, to je jen špetka z toho, co vás čeká v této knize. Lilach a její izraelská rodina žije již spoustu let v Kalifornii. Můžou ji už považovat za svůj domov, ale jejich bezpečím otřese brutální útok na místní synagogu a později i smrt Adamova spolužáka ze střední školy.
V této knize toho najdete tolik. Je tu rasismus, antisemitismus, rodina a možné problémy v ní. Hledání svého místa na zemi, kde je můj domov, kým sem. Nechybí tady ani láska, život v pubertě, tajemství, záhady, vražda, a hlavně lidské osudy.
Příběh nám vypráví, až s určitou naléhavostí, Lilach, Adamova matka, a díky tomu jsem se do příběhu více ponořila, protože jsem, jako matka, dokázala přesně chápat její pocity a obavy.
Autorka píše skvěle! Jsou tu tak krásné věty, že jsem si čtení moc užívala, i když bylo převážně smutné a bolavé.
Jednoznačně to byla skvělá kniha, ale pár drobností mně vadilo, třeba to, že mnoho situací zůstávalo otevřených, nedořešených. Jelikož však od knih očekávám především emoce, byla jsem spokojena, protože těch tu bylo opravdu hodně.
Kde číhá vlk je román s tématy jako je židovství, rasismus, antisemitismus. Lilach je spolu s manželem Michaelem Izraelský přistěhovalec. Utekli z Izraele před válkou a přijeli do Ameriky za prací. Syn Adam, přestože doma mluví Hebrejsky, je v podstatě Američan. V Kalifornii žije od narození.
V příběhu se pojednává i o šikaně. Adam je šikanovaný ve škole. Doma se nesvěří, řeší své problémy mlčením. Později začne navštěvovat kroužek bojového umění. Vedoucího si dá na piadestal zbožnosti. Teprve ten mu ukazuje, jak se bránit a jak vrátit protiúder.
Na jedné párty zemře Adamův spolužák Jamel. Afroameričan, který se nejspíš předávkoval drogami. Případ vyšetřuje policie a skutečnost možná není taková, jak na první pohled vypadá. Každá matka přece stoprocentně zná svoje dítě. Ví o jeho přání, bolestech, dokonale předvídá jeho chování…nebo ne?
Lilach se dostává do situací, kdy má o syna strach. Začínají se dít divné věci. Její láska je veliká, pochybnosti však větší. Nemůže vystát vedoucího kroužku, následně si myslí, že je to to nejlepší, co mohlo jejich rodinu potkat.
Kde je pravda a kdo je vlk? Kdo je vrah Jamela? Čtivý román, který začnete číst a nebudete chtít odložit. Skvělý styl psaní, postupné odkrývání, příběh nutí přemýšlet nad životem. Nad rasismem, který je a bude. Vždy se někdo najde, který bude porovnávat…
Krásný styl psaní, doslova jsem si užívala každou větu. Autorka předkládá zásadní témata, ta velká - rasismus, antisemitismus, i ta menší, kterou je hlavně nekonečná mateřská láska. I když, co je větší a co menší? Mateřská láska je všeobjímající, láska k dítěti a bezbřehá důvěra v něj je to, co Lilach žene dál. Někdy jsem si až říkala, jestli to nepřeháněla, ale na druhé straně sama bych se pro své děti asi rozkrájela. I když i pochyby jsou a s těmi je někdy složité bojovat. S těmi velkými i s těmi menšími.
Lilach mi přirostla k srdci :-) Moc hezky se mi to četlo a určitě se s autorkou hodlám “setkat znovu.
Ale pořád mi tu zůstává otázka, byl to Adam? Tak?
Dlouho jsem v ruce neměla tak skvělý román. Vždy jsem četla o izraelcích žijících v Izraeli a toto je má první kniha o životě izraelců v diaspoře v reálném čase. Smrt, násilí, antisemitismus, trochu špionáže, mateřskou lásku, zradu, životní pochybení a mnoho dalšího najdete v tomto příběhu a já ho mohu vřele doporučit a potvrdit, že opravdu tu všude číhá vlk :o)
"Pozerám sa na tieto drobné pršteky, pršteky novorodeniatka, a snažím sa pochopiť, ako z nich môžu vyrásť prsty vraha. Mŕtvy chlapec sa volá Džamál Jones. Na fotke v novinách má oči čierne ako zamat. Môj chlapec sa volá Adam Schuster. Jeho oči majú farbu telavivského mora. Tvrdia, že Džamála zabil on. Ale to nie je pravda. "
Tak týmto slovami začína úvodnú kapitolu izraelská autorka Ajelet Gundar-Gošen svoju tretiu knihu Tam, kde číha vlk.
Toto bola moje prvé "rande" s autorkou a poviem, Vám, že dopadlo na výbornú a knihu môžem len odporučiť.
Vo mne bude samotný príbeh určite ešte veľmi dlho rezonovať...
Viete, čo robí vaše dieťa mimo domova? Ako sa cíti? Čo prežíva?
Tak ako aj Adamova mama? Lilach? Ktorá si myslí, že so svojím manželom Michaelom a synom Adamom žije svoj americký sen?
Až kým nezistí krutú pravdu....
Pri čítaní tohto príbehu som si uvedomila, čo všetko dokážu ľudia zakryť za úsmev....
Rozhjodne si nenechám ujsť ani predošlé autorkyne knihy.
#odporucam
#spolupraca
#arforum
#artforumbratislava
#ajeletgundargosen
#tamkdecihavlk
Dobrý román sa pozná už podľa prvej vety. Ajelet napísala dokonalý prvý odstavec, ktorý vystihuje úplne všetko, ak sa pýtate o čom kniha je. Po jeho prečítaní už len sotva knihu pustíte z rúk, kým sa nedozviete, ako celý príbeh skončí.
O tejto knihe sa tu popísalo už veľa pozitívnych slov a ja nebudem písať ďalšie oslavné dlhé state, naozaj si ju treba si prečítať, neváhajte! Prečítala som ju pred pár týždňami a stále vo mne rezonuje.
"Pozerám sa na tieto drobné pršteky, pršteky novorodeniatka, a snažím sa pochopiť, ako z nich môžu vyrásť prsty vraha. Mŕtvy chlapec sa volá Džamál Jones. Na fotke v novinách má oči čierne ako zamat. Môj chlapec sa volá Adam Schuster. Jeho oči majú farbu telavivského mora. Tvrdia, že Džamála zabil on. Ale to nie je pravda."
Autorka v tomto diele predstavuje celý depozitár tém (šikana, dospievanie, život emigrantov, etnické a rasové rozdiely až konflikty, limity diverzity, vlk v ovčom rúchu...), ktoré sa všetky zbiehajú v optike hlavnej hrdinky Lilach, Matky. Zámerne píšem názov tejto jej roly veľkým písmenom, pretože pre hrdinku i túto knihu je, zdá sa, kľúčová. Autorka trefne vystihla myšlienkové pochody mamy (či mnohých mám) a rôzne rozhodnutia i činy z toho prameniace, ktoré sa bezdetnému či racionálnejšiemu čitateľovi môžu zdať chvíľkami temer až hysterické (darmo, kým človek nemá vlastné dieťa, nepochopí), psychologicky i literárne to však zvládla bravúrne. Navyše ten krásny jazyk, pozvoľna gradujúca atmosféra, dynamický dej dokazujúci, že aj spoločenský román, nielen žánrovky, môžu mať dobre vystavanú fabulu...
Podobne ako Lessanu ma však iritovalo, že matka nevedela so synom (a nielen s ním) otvorene komunikovať, na druhej strane však chápem, že ak by to dokázala, autorka by razom prišla o polovicu zápletiek a pointu ;-). A hlavne, dosť mi prekážal záver, ktorý mne, človeku úprimne veriacemu, že pravda nás oslobodí, evokoval podobne ako pri autorkinej Klamárke pocit, že posolstvo knihy je v štýle "city (komfort, pohodlie, istoty...) nad pravdu", s čím sa neviem stotožniť (dokonca ani ako matka). Nevravím, že príbeh/záver mal moralizovať (to vonkoncom nie), ale skrátka mi prekážala absencia nejakej väčšej vnútornej morálky hlavných postáv. Odovzdať svetu posolstvo (hoc v balíku pekných slov a príťažlivého príbehu), že každý si chráni svoje mláďa (a keď sa dá, i svoje ilúzie o ňom), sa mi zdá skrátka málo.
S autorkou som už mala tú česť. Jej Prebúdzanie levov sa mi celkom páčilo. Tuto opäť dokázala, že vie navodiť atmosféru i budovať slušné napätie (niekedy to napínala ako gumku v gatiach). Takisto dokáže zručne popísať medziľudské vzťahy, v tomto prípade medzi manželmi, rodičmi a deťmi, súrodencami, medzi ľuďmi v pracovnom kolektíve, medzi deťmi a ich učiteľom, dokonca aj medzi milencami. Veľmi verne opísala pochody odohrávajúce sa v mysli matky syna. Trochu ma síce iritovalo, ako matka nedokázala komunikovať priamo a otvorene, vždy len myslela na konkrétne otázky, no bála sa ich položiť. Chápem však, že v živote človeka je taká fáza, keď to nedokáže. Každý sa k tomu ale musí prepracovať. Čistí to vzduch a predlžuje život - pokiaľ sa, samozrejme, nájde správna forma. Ale späť k románu: zápletka, zobrazenie pocitu odlúčenosti od domoviny, samoty, obáv o syna, prostredia Ameriky i Izraela, súčasná neproduktívna komunikácia medzi ľuďmi, to všetko bolo na výbornú. Jemné, no vzrušujúce erotické scény boli príjemným bonusom. Hviezdu v hodnotení uberám len za záver-nezáver. Také neuznávam.
Vlk neúnavně drásajíc moji mámovskou mysl mi sakra pocuchal spaní... rodičovská zoufalost a ztrácení se v bouři dospívajícího neznáma... kde číhá život... nekonečný strach obalující duši každé jedné milující mámy... jak moc známe naše děti aneb komunikace základ rodiny... naléhavost vyprávění mi málem odpálila srdeční komoru... potřebovala jsem odpovědi... teď hned a okamžitě... jak jen já jsem spekulovala a předvídala nepředvídatelné... a bála se... bála jsem se, abych třeba i já sama jednou neprošvihla nějaký ten průser v životě mého syna... témat hozených do společenského pléna je zde každopádně více... zkrátka jedno veliké díky za tak intenzivní literární počin.