Tam, kde volá moře
Alexandra Synac
Odjela na druhý konec světa, aby našla cestu k domovu Rozhodnutá zapomenout a začít znovu se mladá Češka vydá za poznáním, které (ne)šťastnou náhodou spojí dva životy na druhém konci světa v jeden příběh o lásce k rodné zemi, přírodě, rodině i druhým. Její cesta je propletená střípky z australské historie, láskou k objevování, tak i nahlédnutími do současné australské kultury a krajiny.... celý text
Přidat komentář
Když jsem knihu začala číst, měla jsem dojem, že jsem se totálně spletla. Měla jsem totiž zaryté v paměti, že se jedná o cestopis ve stylu Ládi Zibury nebo Lucky Kutrové. Moje blbost, asi jsem nedávala pozor při anotaci. :-) Nicméně, ve výsledku to nebylo podstatné.
Hned po první kapitole jsem s Karou soucítila a zároveň ji obdivovala. Já po nemilé události v Londýně utekla zpátky do Čech, ona letěla k Protinožcům :D Jak děj plynul, moje pozornost malinko upadala. Autorka se hodně opakovala, hodně poznávala, popisovala (skoro žádná přímá řeč) a možná i trochu moc litovala. Ale pak přišel na scénu Josef a všechno se změnilo. Pocity se u mě střídaly jak na houpačce - smutek, nadšení, radost, nostalgie, vztek...
Musím se přiznat, že víc mě zaujal Josefův příběh, ale chápu, jak to autorka zamýšlela. Spojení dvou postav, které si navzájem pomůžou tím nejlidštějším způsobem, je vlastně dokonalé. Já jakožto hrdá Češka, která žila na několika místech ve světě, jsem se dokázala ztotožnit s Kařinými pocity i starostmi, i jejími obavami a nejistotami, co přinese neznámá budoucnost. Trošku jsem si oddychla, že je nás v tom víc. Tuším, že v knize jsou určitě autobiografické prvky.
Autorka používá i pěknou češtinu a neotřelé, až poetické slovní obraty. "Moře, zatím nezkrocené Poseidonovým trojzubcem;" "Tohle je moje vysvobození, moje nebe i můj Bůh;" - přiznám se, párkrát mi ukápla ne jedna slza. Otázky rodiny, přehodnocení životních priorit, umění uznat chybu, hledání smyslu bytí, krásná australská historie a tajemná místa - to vše je v knize obsažené.
Mně se to moc líbilo, není to určitě pro každého, ale kdo má aspoň kousek srdce dobrodruha, ten bude spokojen. Jediné, co bych vytkla, mohlo to být delší! :))
Mně se kniha moc dobře četla. Oddechové čtení, které zaujme příběhem, historií a pro nás neznámými dálkami, které se jako turisti nedozvíme. Líbilo se mi vyvážení příběhu a provázanost zajímavostmi. Všeho bylo tak akorát, na mně občas trochu více popisu pocitu kolem moře, ale na kvalitě to neubralo. Naopak mně příjemně překvapily prožitky a pocity Josefa, s kterými jsem soucítila a uronila i pár slz, a to se považuji za drsňačku, nestalo se mi od pubertálního věku. Je jednoduché se ztotožnit s příběhem, asi je přirozené a méně pracné utéci před problémy než se jim postavit a vyřešit je.
Hlavni hrdinka Kara, ceska, po nemile udalosti v Londyne odchazi do Australie... Pri hledani noveho zamestnani se seznami s Josefem, diky nemuz najde cestu k sama sobe... Moc mily pribeh, ktery nas pohladi po dusi a dozvime se spoustu zajimavosti o historii Australie...
Hned bych sbalila batoh a jela do Sydney... Moc krasna kniha
Úžasná obálka, lákavé prostředí.
Český příběh, ale odehrává se zcela mimo naše území - to je na něm asi to nejzajímavější. Přelidněný a špinavý Londýn, singapurské letiště, Melbourne a nakonec Sydney. Opera přirovnávaná ke květu magnólie, velice zajímavé informace o aboridžinském osídlení, o zámořských objevných plavbách. A především úchvatné vylíčení australské přírody, včetně informací o výnosném pytláctví a boji dobrovolníků.
Tohle všechno mi zastínilo vlastní dějovou linku, kdy Kara hledá samu sebe a snaží se najít nový životní směr. S hukotem a šuměním oceánu tohle hledání určitě nepostrádalo kouzlo, takže já jsem jí docela záviděla. Setkání s Josefem a následné aktivity obou protagonistů už mi tolik nesedly, ale to je můj subjektivní pocit.
Australské prostředí naše čtenářky často vyhledávají, tak jsem zvědavá, jak ocení tuhle současnou "romanci".
Moc pěkná a zajímavá kniha o hledání sama sebe a o tom, že je důležité dělat to, co chceme my, nikoliv to, co chtějí ostatní.