Tanec na hrobech
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/3820/bmid_tanec-na-hrobech-gdt-3820.jpg
4
86
86
Dosud neznámý historický román slavného finského spisovatele se odehrává v roce 1809, kdy se Finsko stalo součástí carského Ruska a bojovalo o to, aby se nerozplynulo v barbarské východní říši, nýbrž si zachovalo svá západní práva a svobody. Jádrem děje je vzplanutí ruského cara Alexandra I. k mladé a krásné Ulle, dceři finského venkovského šlechtice. Alexandr je okouzlující milovník, obdivovaný dobyvatel a prozíravý politik, ale také otcovrah, který chorobně dychtí po moci a stejně chorobně se bojí její ztráty, chladnokrevný samovládce nad miliony lidských životu, ale hlavně a především geniální herec, který se v zájmu Ruska neštítí ničeho. Waltari knihu napsal v roce 1944, kdy Finsko bylo ve válce se Sovětským svazem, ale obraz mocenské politiky Ruska, který kniha přináší, je neuvěřitelně zajímavý a aktuální i dnes.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2007 , HejkalOriginální název:
Tanssi yli hautojen, 1944
více info...
Přidat komentář
z knihovny...čekala jsem sice něco jiného, ale ve finále velmi uspokojivá "poetická" četba...Waltari mě naprosto doběhl - od vojenské skepse a mizérie Karla Magnuse Möllersvärda rychlým skokem k románku jeho sestry Ully se samotným Alexandrem I...aneb jak Finsko k samostatnosti přišlo...tančí se na hrobech, hlavy jsou vysoko, duše je zmítána city, odobně jako ta ruská... Ulla se zamiluje, a přeci s hlavou vztyčenou nakonec dosahuje něco pro vlast..Alexander se nechává unést sněním a vychází Finsku vstříc...
Dějinné reálie možná zapomenu, jak je mým dobrým zvykem, (ráda je čtu, ale o to rychleji roky a dějepisné souvislosti zapomínám ;))) ale ten příjemný pocit z ledového severského snění nezapomenu..ó, jak tě chápu, Ullo Möllersvardová !!!
Mika Waltari je mistrem historického románu, je to opravdu potěšení číst přesná fakta na pozadí krásně postaveného a bravurně jazykově zvládnutého příběhu. Pravda, tento román by se mohl jevit jako ne zcela zajímavý, ale nejde o "natahování" zbytečnostmi, jak je tomu bohužel zvykem u mnoha bestsellerů. Naopak bych řekla, že si autor dal záležet, aby vylíčil vztahy Finska a Ruska co nejpřesněji.
Četla jsem v dubnu 2010. Podle mých poznámek:
Doba ovládnutí Finska Rusy.
Ruský vládce při cestě na Sněm se setká s dívkou a propuknou city.
Čtivé, románové, zajímavé. Zdaleka NE to nejlepší od autora.
Knihu jsem četl až jako téměř poslední historický román Waltariho tvorby a bohužel musím přiznat, že jsem se poprvé těšil, až už to budu mít za sebou. Nemohu říci, že by to bylo napsáno špatně, ale ve srovnání s ostatními knihami tohoto geniálního autora je to pro mě jeho nejslabší dílo.
Osobně mě nadchla provázanost historických událostí a romantické linky, i když jsem nečekala, že bude mít tak velké zastoupení v příběhu. Ale je to dobře, historie přeci nejsou pouze fakta, ale i lidské životy
Kniha, upřímně řečeno, nezaujala. Oceňuji historickou hodnotu, proto 3*. Ruské carství je rozpínavé, ruský car je charismatický, Finové mají rádi svobodu, mladá Finka se zmítá v mladistvém koktejlu citů.
Toť vše a nic víc.
Snad jen sníh na hrobech padlých finských patriotů.
Vcelku příjemné a zajímavé čtení, které není ale tak čtivé a jednoduché jako ostatní Waltariho knihy. Příběh je ve finále velmi jednoduchý, historický rozměr ho ale dělá zajímavějším a několik scén je v knize výborně popsáno. Na Waltariho průměr, jinak lehký nadprůměr.
Takové divné, Waltarimu až nepodobné, téměř o ničem, hodně se povídá o Finsku a o Rusku jak je špatné, ale tak nějak mi to nejde k srdci, jako by to byly jenom žvásty. Něco jako pohádka, ale taková nepovedená. Nevím, co ještě napsat, číst znovu to už nebudu, rozhodně, ne že by to bylo nejhorší, ale absolutně mě to nedokázalo pohltit, plytké a bezvýrazné.
Docela mne překvapilo, jak moc je to "červená knihovna". Ale ne že by mi to vadilo, alespoň Waltari jen neřadí historická fakta za sebe jako mnozí jiní.
Finské stavy tančí a někde daleko na severu nad otevřenými hroby v Torniu plane polární záře.
Finské stavy tančí a sněhový rubáš někde daleko, velmi daleko zakrývá šedivé obličeje těch, kteří už své bitvy dobojovali.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Po úplném nadšení z knihy Egypťan Sinuhet jsem sáhla i po této knize. Nemůžu ale říct, že by se dostavil podobný pocit nadšení.
Teď po dočtení mám vlastně pocit, že se v knížce nic moc neděje. Nejdříve nás nechá autor "nahlédnout" na bojiště, kde v naprostém zmaru živoří finští vojáci, kteří se marně snaží vybojovat svobodu pro Finsko. Zbytek knížky je v ostrém kontrastu proti popsané scéně.
Opulentní ples; car - coby ztělesnění božstva na zemi; milostné vzplanutí s finskou dívkou, která mu vydržela vzdorovat asi 15 minut :). V knize jsou hodně dlouhé popisy všech příprav na sněm, na ples, na návštěvu cara na panství Möllersvärdových, což mě osobně moc nebavilo. V knize jsou také detailně popsány myšlenky, vnitřní pochyby a celkové rozpoložení hlavních postav, jako je Car, Ulla, což je pro děj knihy určitě důležité, avšak já jsem měla pocit, že se ve čtení moc nikam neposunuji.
Lidově řečeno, tato knížka mě "nevystřelila z cviček na Mars", ale ztráta času to určitě nebyla. Těším se na další díla tohoto autora, která budou snad (pro mě) zajímavější.