Tanec papírových draků
Petr Brožovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491875/bmid_tanec-papirovych-draku-stA-491875.jpg
4
162
162
Tanec papírových draků série
1. díl >
Nejsme normální. Nikdo normální by se nikdy nenechal nalejt k policii, ale my jsme extrém. Práce, co děláme, je špinavější než dvouhvězdičková štětka a za vrchol sociálního vyžití považujeme pozdravení se s někým, kdo si v posledních dvou hodinách nečistil zpod nehtů krev. Jsme PSZÚ – Policejní Sledovací a Zásahový Útvar (nebo taky Parta Slizkých Zkurvených Úchylů – což je vzhledem k tomu, že mezi námi jsou sériový vrah, pedofil, žhář, sadistka, nerd a další hříčky přírody, tak nějak přesnější). Vrána k vráně sedá – a my jsme hejno bílých vran. Neměli nás hledat, neměli nás najít, ale hlavně si neměli myslet, že jim tohle může projít! Je jedno, že jde o sektu převtělujících se telekinetiků, my totiž přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.... celý text
Přidat komentář
Superčetba.
Kurikulum o knize je excelentním magnetem, a ta poslední věta je přímo mistrovská ekvilibristika. Bravo.
Pro pochopení je třeba mít zálibu, přijít věci na kloub, a nevzdat to při prvním chaotičnu.
Takže dechové cvičení pomůže a bizarnosti přijmete, pak už se vezete na vlně obdivu k autorově fantazii.
Co říct, jen to, že další díl mám rozečtený.
Nekompromisní akční jednohubka, která když jsem jí četl, tak jak kdybych slyšel i samotného autora někde na přednášce.
Petr Brožovský mluví a mluví hodně. Proto i tato kniha je v mnoha ohledech dost kecací a obcházecí, než dojde na pořádnej příběh. Na ten nakonec ve výsledku ani nedojde, ale ono je to vlastně tak nějak jedno, tohle je totiž akční brak jak vyšitej a tak se na něj musí také nahlížet.
V mnohých ohledech jsem se bavil nad hláškami, které autor zvládne vypotit. Naopak jsem občas měl co dělat z té vaty, které do knihy dokázal také narvat. Jako odpočinková záležitost je to přesto naprosto adekvátní, jen mám pocit, že toho akčního braku na české scéně začíná být nějak přehršel, nebo?
Jakub zvaný Mrtvola vede tým šílenců a psychopatů, kteří dostali druhou šanci a vymáhají právo a pořádek silou a lstí (likvidují mafiány, vrahy a pedofily). Na scéně se později objeví Probuzení, kteří mají nadpřirozené schopnosti, žijí tisíce let a jedna jejich frakce chce vyhladit většinu lidstva. Braková akční jízda, která ke konci přechází do fantasy. Nejzajímavější postavou je transsexuál Kristýna.
Čirou náhodou jsem narazila na anotaci a přes původní obavy o nápodobu zde již dříve zmíněných autorů, jsem ani na vteřinu nezalitovala rozhodnutí přečíst si tuhle knížku. Nejdříve rychlé seznámení s reáliemi a pak to začalo... Bylo to napínavé a moc to nedávalo smysl a pak BUCH a vše se završilo, dořešilo a mělo to hlavu a patu. Teda nějaké hlavy a paty tomu chyběly, ale to bylo v pořádku. Možná se někomu může zdát, že je to přitažené za vlasy, ale u téhle literatury se přeci nějaké to přitažení očekává.
Nedělám to moc často, ale... citát: "Vystřelil jsem a z jeho mozkomíšního moku se stal mozkomíšní aerosol."
(SPOILER)
(Audiokniha)
Tak toto byla ku*va nabitá jízda!! Já jsem nadšená!!! Strašně moc mě to bavilo, sama jsem překvapená, jak mě to chytlo a dala jsem poslech na jeden zátah, protože od knihy se prostě nedá odtrhnout. A já zarytá hrdá Plzeňačka jsem si všechno fakt užila! A dané přezdívky? Nemám slov, ty se fakt povedly :-) I když je to fakt řežba, mrtvoly se jen hromadí.. bohužel i z řad PSZÚ, které prostě zabolí, na konci jsem se usmívala a hned se vrhám na další díl, protože tohle je asi má nová závislost :-) Mrtvola se svým týmem ještě neřekli své poslední slovo..
"Jo, mrdlo mi.. už nejsem Mrtvola, jsem Mrdvola." :-)))
Kdo miluje K (Kulhánek, Kotleta, Kopřiva) přihodí i B (Brožovský). A kdo je Plzeňák, pro toho je tahle kniha poviňák. Střílečka v Liticích? Základna na Slovanech? Miluju tu knihu a miluju plukovníka Jakuba Kolínského, zvaného Mrtvola. Přezdívky zdařile vystihují charakter dané postavy. Pixel, Sirka, Cajk, Týpek, Špápota... Kdo jiný by se taky hlásil do PSZÚ, kde se plní ty nejšílenější tajné úkoly. Akce střídá akci, stále je někdo přepadán, zatýkán, vyslýchán. Taky mrtvol je tu nepočítaně, jak na straně těch spravedlivých, tak na straně lumpů. A k tomu ty autorovy hlášky. Musela jsem je číst nahlas, když jsem se dosmála neb okolí na mě zaraženě hledělo. "Jmenoval se Denis, což zní jako penis, ale byl to kokot." A když se na scéně objevila parta telekineziologů, mé nadšení dostoupilo vrcholu. Uháním pro druhý díl. Jo a to s tím drakem je fakt srdcerváčský.
Alespoň půlku knížky si říkáte... No, nic si neříkáte, jelikož potřebujete číst dál a dál... Well, nikdo se tu s ničím nemaže, tudíž nepočítejte se zacházením v rukavičkách... Hlavně druhá půlka knížky ubíhala, aniž bych vůbec vnímala, že čtu. Geniální a děkuji! Tu první polovinu jsem si totiž říkala, ok, není to můj žánr, ale je to skvělý... Čekala jsem, že to bude super, jelikož si ani neumím představit, že by nebylo... Ale fakt... Možná jsem lehce zaujatá díky/kvůli autorovi... No....a? Lehce mě štvala skutečnost zjevu v podobě mého jména, jelikož jsem na to asi nebyla ready a vyskytovalo se nepřiměřeně často... Avšak... Hej, dobře, zpětně jsem ráda:D
Teď nevím, jestli si dávat pauzu a vydechnout.... Či si běžet hned pro další díl do knihkupectví? Well, těch knížek mám doma dost, takže asi chvíli pohov.
Děkuji autorovi za zavítání do vod žánru, který mým typickým a hluboce se klaním. Vlastně i celkově české (novodobé) literatury.
Ještě nemohu nepřidat citaci z knihy:
Večer padnul na Břevnov jako Brežněv do hrobu..."
Tanec papírových draků nás zavede do prostředí tajných policejních operací. Útvar, který nás příběhem provází, je tajnější než tajný. Vlastně se o něm dozvíte jen pokud jste zájmová osoba, tedy cíl, či kandidát. A nebyla by to řádná tajná organizace, kdyby neměla své jméno a z něj vycházející akronym. Policejní Sledovací a Zásahový Útvar - PSZÚ je malá skupina operativců sídlící v Praze, v Brně a v Plzni.
Petr Bržovský pro svou knihu nezvolil osudy pražské ani brněnské skupiny, nýbrž skupiny plzeňské, jejímž velitelem je Jakub Kolínský s přezdívkou Mrtvola. Plzeňská skupina je roztodivná banda kriminálníků. Vlastně celá PSZÚ je jako výběr z Mírova či jakékoliv jiné věznice. Sériový vrah, žhář, pedofil, sadistka a tr hříčka přírody.
Jednoduše můžeme říci, že celý příběh je o tom, že někdo někam dojde, něco se pokazí, někdo přijde o život, někdo vyhraje a to je vše. Je to tak prosté? Nikoliv.
Je pravdou, že jsme od prvních řádků ponořeni do akce, ale nečekal jsem ani nic jiného. Jenže tato akce se ve skutečnosti odehrává jen kousíček před koncem. Následuje skok v čase a jsme na samém začátku, kdy Mrtvola poznává uhlazeného, elegantního kuřáka doutníků Doktora, který mu dá nabídku, jež se neodmítá. Ano, tou nabídkou je vražda na "zakázku". A tak se Mrtvola stává velitelem týmu bojujícím proti bezpráví.
Už od začátku tušíte - no dobře je vám otevřeně řečeno - že se zde objeví prvky mystiky, ale většinu příběhu budou naši hrdinové bojovat proti vietnamským pašerákům, teroristům a podobně vybrané společnosti. A to až do chvíle, kdy je plzeňský útvar zmasakrován, stejně jako ten brněnský, i pražská centrála. Zde právě přichází na řadu prastaří Probuzení. Vypadají jako lidé, ale ovládají telekinezi, převelice rychle regenerují, jsou neuvěřitelně rychlí a hlavně - po smrti se umí převtělit. Proč zmasakrovali PSZÚ, když žili po celou dobu v poklidu se smrtelným lidstvem?
Kniha jako taková je psaná obecnou češtinou okořeněnou směsicí peprných vulgarismů. Jenže tady to funguje a zvolený jazyk především dává smysl. Nic ve zlém, ale kolik znáte lidí mluvících spisovnou češtinou? A kolik z nich je u policie?
Samotný děj a jeho linky se mohou zdát poněkud překombinované, ale i když se jedná o akční počtenou, není vůbec na škodu čtenáře trošičku namáhat a zajistit si pozornost. Hlavní hrdinové jsou směsicí všeho, na čem jsem vyrůstal. Všichni terminátoři, kutilové, cestovatelé, švédové, texasani Představte si to nejlepší z kinematografie 80. a 90. let. Přesně to najde v knize Tanec papírových draků. A proč vlastně tanec papírových draků? To musíte zjistit sami. Stoupej výš, k nebesům, nezapomeneme
Nekorektní humor, frenetická akce, výborné hlášky snad na každé stránce, spousta zbraní, spousta výbuchů, a o jeden p*nis víc, než si myslíte. To je přesně Tanec papírových draků.
Tahle kniha není určena pro dnešní sněhové vločky, ale pro nás, kteří jsme zažili doby, kdy byl svět ještě v pořádku.
Autorovi se můj postoj ke knížce pravděpodobně nebude líbit, ale přesto ho musím zklamat... Na tohle se opravdu nedá napsat nic negativního. Mám pocit jako bych při čtení knihy seděl s kámošem někde na pivu a vyprávěli si jazykem, kterým dnes mluví de facto každý, ale ne každý jím píše literaturu, o slastech a strastech našeho každodenního života, který obsahuje navíc přestřelky, převtělování a pouštění draků. Musel jsem chvíli zápasit s hlavním hrdinou o světélkující obal těla, neboť se mi chtěl vrýt do paměti - nebylo vyhnutí. Teď ho mám někde v sobě a čekám, co to způsobí, ale to se asi stalo každému kdo četl tuto knihu, u které se ani nestačíte divit čemu všemu se ještě můžete zasmát. Těším se na hejno bílých vran ve druhém pokračování!
"...Matěj zvracel na záchodě. Nebo se možná dusil vlastním pérem. U lidí, co mají rádi ananas, nikdy nevíte."
Přiznám se, že kdy jsem si knihu kupoval, netušil jsem, do čeho pořádně jdu. Sice se na mě z okolí valilo nemalé množství informací, nicméně pokud je to možné, nevěnuji jim pozornost, neb si rád udělám na knihu či autora názor sám, Navíc sami dobře víte, že občas někomu unikne spoiler a to je pak neštěstí...
POZOR SPOILER
Teď k samotné knize. Jedná se o příjemnou "Kotletovinu", tedy akce, humor a sex aneb Brak v celé své kráse. Přiznám se, že zprvu mi děj silně připomínal Noční Klub od mistra Kulhánka, nicméně Vás mohu ubezpečit, že to není kopie NK.
Celkově se jedná o svěží akční řežbu se svérázným hrdinou, který doporučuji každému k přečtení. Více snad není třeba komentovat...
Joj další Kulhánek! A povedenej!!! Užíval jsem si to a těším se na další autorovy knihy.
Petr Brožovský- Tanec papírových draků
VULGÁRNÍ, ÚCHYLNÉ, VTIPNÉ, CELKOVĚ DOBRÉ
Tanec papírových draků jsem si opět vybral na základě recenzí v rámci objevování českých autorů.
V prvních chvílích jsem měl pocit, že si autor chce čtenářský obdiv získat řadou vulgarismů.
Nicméně jsem tomu dal šanci a začetl se.
Kniha popisuje velmi zvláštní policejní oddíl, který má za úkol věci, které se oficiálně dělat nesmí. Zjednodušeně řečeno, např. likvidaci těch, co jsou vinni, i když soudy,za pomoci jejich kont, si to nemyslí. Oddíl je složen z individuí, která jsou sice úchylná, ale něčím jiným výjimečné.
Sledujeme několik akcí, několik úmrtí členů a několik příběhů jich samých.
Nakonec se kdosi pokusí celkem úspěšně jednotku vyvraždit a kniha dostane zcela nový nádech.
Kniha se četla velmi dobře. I přes řadu vulgarit. Zjednodušeně řečeno. Dobrý scénář ke špatnému americkému akčňáku.
Kdo má rád netradiční mluvu, akcí, krev a střelbu přijde si na své.
Mnoha úžasných knih se ztrácí mezi příběhy stejného žánru, anebo mezi těmi s výraznější propagací. V tom případě bych tedy ráda propagovala Tanec papírových draků. Seznamme se se situací v knize. Ti největší odpadlíci společnosti, nejpodivnější existence a jedinci se zajímavou minulostí tvoří jednotky, které osvobozují svět od ještě horších mafiánů, zločinců, drogových dealerů a podnikatelů, co si podvodem a na úkor kohokoliv namastili kapsy miliony. Jedna přestřelka za druhou, oběti na obou stranách, neudržitelné vášně mezi členy jednotky a do toho nekompromisní šéf...pro Kubu, nebo-li Mrtvolu, který dokáže trefit terč na vzdálenost desítek metrů, to není zrovna práce snů, ale pro čtenáře to může znamenat něco naprosto jiného
Neuvěřitelně povedený mix akčňáku, sci-fi a fantasy, který se povedl autorovi vytvořit, velmi obdivuji. Nejen, že jedna akce stíhá druhou a čtenář si jen tak nevydechne, ale také neuvěřitelně propracovaná zápletka mě moc potěšila. Od první stránky příběh plyne, neubírá na čtivosti a naopak graduje. K tomu napomáhá také skvělé vyvážení časových os, které se prolínají. I bez cestování časem se podíváme do minulosti i budoucnost. Počáteční zmatení nakonec stejně zažene údiv, v jakém rozjetém vlaku zásahu se to zase nacházíme.
Co se týče jazykové stránky, čekejte svérázný styl psaní a používání vulgarismů, které ne každému sedne, ale atmosféru vytvoří spolehlivě a já to považuji za velké plus. Navíc Petr Brožovský má neuvěřitelně báječný skoro až absurdní humor, kdy i ta nejvíce hrubiánská postava se může zdát k popukání.
Nemusíte být zrovna čtenáři fantasy, ale tahle kniha by Vám neměla uniknout. Nechte se provést příběhem spolu s vrahy, sadistkou nebo nerdem. A po dočtení pro vás získá název naprosto jiný, geniální rozměr.
"Jsme mimo záznam, mimo tabulky, mimo systém. Chvíli jsem Doktora podezříval, že je to jeho soukromý projekt a že se živím jako nájemný vrah, pak mi ale došlo, o kolik je realita horší - jsem fízl."
Trochu taký guláš. Niečo, čo začalo ako akčný triler, skončilo ako Avengers: Infinity War. Občas (najmä zo začiatku) trochu neprehľadný dej, kde akcia strieda akciu a scény sa menia rýchlejšie než v shakespearovskej dráme...inokedy som mal zase pocit, že kapitoly predstavovali pôvodne poviedky, ktoré boli pretvorené do uceleného románu.
Zábava však nechýbala.
Přes z počátku takovou celkem normální detektivku, kde se překvapivě normálně během akcí umírá docela ušel, pak se mi to začalo líbit a ta konečný třetí část, kdy se z toho stává sci-fi, byla nakonec už opravdu fajn a konečně mi začalo dělat problém knihu odložit, abych se dozvěděl jak to bude pokračovat. Trochu jsem se v jednu chvíli bál, že to spadne do klišé upírských záporáků, ale nakonec to docela mile překvapilo. I když to, že dotyční stáli za prakticky vším, co se kdy důležitého semlelo, bylo už trošku moc přitažené za vlasy a asi by stačilo, kdyby neměli prsty ve všem. Jinak fajn četba, těším se na něco dalšího.
Lehece nadprůměrná kniha. Je plná akce a hlášek, což je její velké plus. Ale někdy je těch hlášek prostě moc a trochu zbytečných. Snad se autor vypíše a uvidíme, co bude příště.
Nikdy jsem nečetla Kulhánka ani Kotletu, vlastně ani moc jiné sci-fi, fantasy či akční kousky - ale jak jsem ráda, že jsem si přečetla Brožovského! I pro žánrem nepolíbenou čtenářku to bylo skvělé čtení. Postavy, humor, situace...vše si mě získalo už od první stránky. Jediné, s čím jsem nebyla na stejné vlně, byla gradace a přechod z jedné dějové etapy do druhé - trochu jsem se v tom ztrácela, což ovšem může být i chyba přijímače a nikoliv autora. Ráda sáhnu i po druhotině, bude-li.
(Editora/redaktora/korektora vytahat za uši, těch několik textových nedokonalostí dost bije do očí a je to škoda.)
Ten přechod z akcí tajné jednotky do akcí nesmrtelných duší mě zas tak moc nepotěšil. Jinak ale dobrý, číst se to dá. Za mě oddechovka na jedno přečtení.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Tanec papírových draků |
| 2023 | Krev, monstra a cukroví |
| 2023 | Tanec papírových draků 2: Hon |
| 2022 | 0 Rh- |
(SPOILER) Včera na festivalu Svět knihy v Plzni jsem osobně potkal autora. Věděl jsem, že tam bude, tak jsem si vzal s sebou knížku k podpisu. Měl jsem ji doma v pořadí "až někdy budu mít náladu na něco o rodné Plzni". Napsal mi do ní věnování "Ať se ti to dobře čte." Tak tedy pěkně děkuji, četlo se to výborně! Od našeho setkání neutekli ještě ani 24 hodin, nějakou dobu jsem taky spal a vyřezával s dětma dýně, taky jsem musel plnit nějaké ty povinnosti v rozehrané Far Cry 3 (no a co že je to 15 let staré, je to jediná možnost jak můžu být na tropickém ostrově, nechte mě bejt!) A knížka je dočtená. A já si trochu rvu vlasy, že jsem si včera nekoupil rovnou i dvojku.
Nechapejte to špatně, ta knížka není krátká, 400 stránek není málo. Ale je neuvěřitelně intenzivní. Pořád se tam něco děje. Hodně se tam zabíjí, hodně tam vybuchují věci a dějí se podivné situace. A to celé, respektive většina, v kulisách, které si umím představit! Kdo jel někdy že Slovan na Lochotín ví, jak absurdní je představa o šesti minutách, kterou po hlavním hrdinovi chtěl jeho nadřízený. Chvílemi jsem při popisech některých míst vážně přemýšlel o jaký konkrétní barák se asi může jednat, rozuměj, kde má supertajna policie svoji základnu. Samozřejmě knihu nebudou číst jen Plzeňané a tak se podíváme i dál, do Prahy, na předválečnou Ukrajinu a někam k České Lípě. Potěší vyresersovane popisy skutečných zbraní a techniky vůbec včetně jejich temné stránky (Bren) a všudypřítomný černý humor. Třeba vrtulník Sokol, který má většina Plzeňanů spojeny s leteckou zachrankou a má tedy až andělskou auru tu autor proměnil na monstrum ala Blackhawk z Vietnamu. Brilantní.
Já osobně jsem nadšený jako jsem z knížky dlouho nebyl a doufám, že druhý díl bude alespoň stejně výživný.