Tanec s Ježíšem

13.01.2023

Gardner Dozois je možná uznávaný více jako editor nejrůznějších antologií z oblasti science fiction a hororu, než jako spisovatel. Jeho cit pro výběr povídek je přitom mimořádně vytříbený a člověk občas nestačí žasnout, jaké skvosty dokáže najít a vytáhnout na světlo světa. Sbírku Tanec s Ježíšem jsem proto bral do rukou s vysokým očekáváním a nulovou představou, co se na mě chystá. Byl a nebyl jsem zklamán. Čtrnáct povídek, které se v tomto výběru představují, spíše než nové světy, otevírají všechny ty skryté pocity, strachy a touhy uvnitř nás samotných. Často je to postapokalyptické prostředí, které utváří lidské jednání (Ranní dítě, Milosrdenství, Usmiřovatel), případně jsme na samotném jeho prahu (Zvláštní ráno, Pouta moře, Après moi, Jedna ne cestu). Jindy nic nenasvědčuje zkáze, a přesto se nám o procházce růžovou zahradou může jenom zdát (Pozvání na večeři, Mezi mrtvými, Klid duše, Sen o polednách). Dozois píše prostě, čistě, kultivovaně, s rozmyslem a bez bombastických efektů. Úžasné jsou jeho happy endy, většinou totiž do poslední chvíle (odstavce, v několika případech dokonce i věty) netušíte, do jakých propastí se dané vyprávění zvrhne. Někdy to nezafunguje (Tanec s Ježíšem, Učedníci) a jindy zase nedojde ke spojení. Ale dokud tu budou kousky jako Zvláštní ráno, budu Dozoise jako spisovatele vychvalovat až do nebe.

16.08.2018

Co jsem při čtení první povídky začala tušit a v průběhu dalších si potvrzovala, to už mohu s čistým svědomím vytroubit veřejně: G.R. Dozois umí nejen sestavovat výborné antologie, on umí sám napsat parádní povídky. Společným jmenovatelem většiny příběhů v této knize je zkáza člověka, často dominuje téma apokalypsy - globálních přírodních pohrom, ničivých válek, ba dokonce i mimozemské invaze se dočkáme, nahlédneme do koncentračního tábora nebo do vietnamské džungle. Dozois se soustředí na člověka, jeho psychiku, dokáže rovněž perfektně zprostředkovat skličující atmosféru zániku, zrovna jako sladkobolnou nostalgii dětství, světa jaký býval dříve - lepší, čistější. Nejvíce na mě zapůsobily kousky "Zvláštní ráno", "Pouta moře" a také "Sen o polednách", příliš nezaostaly ani "Ranní dítě" nebo "Mezi mrtvými". Za slabší považuji povídky s náboženskou tématikou, tedy "Tanec s Ježíšem" a "Učedníci". Poslední "Království u moře" mě zanechalo poněkud ve zmatku a nepochopení. Celkový dojem ze sbírky je velmi pozitivní, navzdory deprimujícím tématům; potěšila pevná vazba, vlepená záložka i barevné ilustrace Milana Fibigera. Pokud rádi občas propadnete melancholii, nenechte si "Tanec s Ježíšem" uniknout.