Tanec skalpelů
Jenny Milewski
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445689/bmid_tanec-skalpelu-rNF-445689.png
3
160
160
Ve svých pětatřiceti letech dosáhl Jonas Lerman všeho, o čem se spisovateli může zdát. Jeho knihy o chirurgovi a vrahovi mladých dívek Carlu Cederfeldtovi jdou na dračku, fanynky stojí v zástupech a křesla všech televizních pořadů, ve kterých seděl, už ani nepočítá. Veškerou kritiku extrémního násilí ve svých románech zavrhuje s tím, že to všechno je jen jako. Až do dne, kdy už to jen jako není… Krok za krokem se Jonasův život proměňuje v nepochopitelnou noční můru a hranice mezi fikcí a realitou se pomalu stírá. Nakonec z jeho pohodlného života spisovatele zbývají jen děs, šílenství a umučené teenagerky. Zdá se, že Jonasova jediná šance na záchranu je najít odpověď na onu klasickou otázku, která se pokládá všem spisovatelům: „Kam na to všechno chodíte?“... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2020 , FobosOriginální název:
Skalpeldansen, 2012
více info...
Přidat komentář
Potřebovala jsem poměrně dost času na to, abych si srovnala myšlenky a dokázala napsat své hodnocení k této knize.
Horory mám ráda, ale tento počin mne nebavil. Prostě ne.
Knihu jsem dostala jako dárek od kamarádky, sama bych si ji zřejme nekoupila.
Pro mne to byla taková jednohubka, víckrát se ke knize nevrátím.
Tahle kniha je unikátní. Po zhruba 3/4 jsem knihu zavřela a už se k ní nikdy nehodlám vrátit... a to se mi nestalo už roky.
Kdyby autorka místo popisů každého stébla trávy a vymýšlení nechutnosti tu energii proměnila na svižnější děj, akčnější zápletku a méně předvídatelny děj, možná by se dalo dočíst.
Pokud máte vkus a soudnost, tak nedoporučuji
Čekala jsem větší horor, ale zas tak špatné to nebylo, taková jednoduchá oddechovka. Pomalý rozjezd, ale pak už se to četlo celkem slušně.
I přes nízké hodnocení jsem se na knihu těšila a měla jsem docela velká očekávání, i díky doporučení. Bohužel mi kniha přinesla menší čtenářskou krizi, nečekala jsem, že ji budu číst měsíc ...Jak už tu zmiňuje někdo přede mnou, jde spíše o psychologický thriller, což by mi nevadilo, kdyby kniha (pro mě) nezačala být aspoň trochu napínavá až od strany 200.. Jinak téma zajímavé, šlo by z toho udělat opravdu děsivý napínavý horor, tohle mi ovšem bohužel moc nesedlo. Každopádně ke konci už se aspoň četlo lépe.
Na knize mě zaujal název a zároveň i obálka. Musím konstatovat, že se opravdu nejedná o horor, ale o psychologický thriller.
Námět je zajímavý, i když ne úplně originální. Knížka má pomalý rozjezd a ve chvíli, kdy se vše dá do pohybu, už lze snadno předvídat, kam bude směřovat.
Čte se dobře a autorce nelze upřít smysl pro detail a fantazii.
Velká škoda. Kniha měla dle anotace velký potenciál. Ale její provedení už tak skvělé nebylo. Začátek příběhu byl zajímavý a vtáhlo mě to tak, že jsem čekala, jaký bude výsledek. Bohužel kvalita pak šla dolů. Vrah byl odhalen příliš brzy a hned víte, jak to celé dopadne. Ztratila jsem poté motivaci knihu číst a už mě příběh moc nezajímal. Dočetla jsem to čistě z nutnosti. Navíc jsem se prala se švédskýmy názvy ulic a míst, které byly v knize často uváděny.
Co zapříčinilo moje nezvykle nízké hodnocení? Neoriginalita, pseudo-psycho cosi, se snahou šokovat s nejasným, nečtivým výsledkem. Pro mně velké zklamání a ztráta času.
Průměrný, ale vůbec ne špatný thriller (ne horor) o spisovateli Jonasovi, který píše brutální knihy plné násilí. A v průběhu své literární krize zjišťuje, že jeho příběhy se stávají realitou.
(SPOILER) Kde začít, smekám před autorkou protože napsat dobrý horor ve světě kde máme Stephena Kinga je obtížné ale tady se to povedlo. Upřímně první polovinu knihy jsem se hrozně nudila ale potom když přišel zvrat ve formě zabijáckého jednovaječného dvojčete, které bylo násilím odstraněno z původní rodiny jakože wow. A závěr kdy je detailně popisován finálový zápas mezi oběma bratry a nakonec kdy člověk vlastně ani neví kdo přežil. Za mě pecka.
Kniha byla tak bombastická až jsem z toho básnila. Mēla vše co od hororu čekám a rozhodnē se k ní nēkdy vrátim.
Ne že bych s nějakým speciálním očekáváním koupil tuto knihu, spíš jsem potřeboval vyčerpat nějaké benefity a libil se mi obal, tudíž nároky nebyly vysoké. Nicméně od hororu bych očekával, že to bude horor od začátku do konce nebo aspoň průběžně prokládaný horor a tady vše směřovalo jen k finální scéně. Dokázal bych si představit pro tento příběh najít i lepší zakončení.
Tanec skalpelů nemá vysoké hodnocení, tudíž jsem neměla vysoká očekávání. Jsem ale příjemné překvapená, protože za mě je příběh fakt dobrý!
Souhlasím s názory, že se nejedná o horor ale spíš psychologický thriller. Kdyby byl o pár stran kratší asi bych se nezlobila, protože se chvilkama zbytecně táhl.
Hlavní hrdina Jonas, úspěšný spisovatel thrillerů, nebyl úplně nejpříjemnější hrdina, ale bylo zajímavé s ním vše prožívat. Občas to sklouzlo až do ne úplně reálné roviny, ale proč ne. :D Krvavých až nechutných scén tu tolik nebylo, ale mně to bohatě stačilo.
V průběhu jsem měla dvě varianty, jak by to s tím vrahem mohlo být. Podle mě to nebylo tak předvídatelné, autorka dokázala překvapit. A některé částí nutily i k zamyšlení. Samotný závěr byl povedený, po dočtení jsem nad tím ještě usilovně přemýšlela. :D
Kniha mě neskutečně bavila do chvíle, než byla odhalena celá pointa. Pak už bylo vše jasné a já totálně ztratila zájem. Poslední strany jsem jen přelétla. Ale asi 4/5 knihy jsem si užila.
Rozhodně to není takový průser, jaký dle hodnocení knížka je. Líbil se i námět i přebal, a tak jsem si knihu koupil. Musím říct, že se mi líbil styl vyprávění, bohatá slovní zásoba i psychologický pohled na vývoj postavy. Co knihu ale sráží, tak je extrémní předvídatelnost. Rozuzlení, které tu je, už jsem viděl a četl tolikrát, že pro mě kniha neměla žádný výrazný moment překvapení a závěr mi tak přišel takový průměrný. Je to škoda, protože se z tématu dalo určitě vytřískat víc!
PS: Na závěr musím smeknout před švédskou literaturou. Země, velká jako my a má tak velkou zásobu skvělých a světových autorů. Je škoda, že naše literatura nemá ve světě příliš velké jméno.
Právě jsem dočetla tuto ne moc dobře hodnocenou knížku a za sebe musím říct, že jsem s četbou opravdu spokojená.
Co se mi na knize líbilo, byl popis psychiky a následný vývoj hlavního hrdiny, občas krvavé scény.
Strhávám body za to, že je už před půlkou knihy děj předvídatelný a víte, co se děje a bude dít a podle mě to tímto autorka trochu zkazila, protože by mi nevadilo, kdyby natahovala kdo za tím vším stojí, proč se to děje apod...
A hlavně - za to, že je to označené jako "horor", přitom je to psychothriller podle mě.
Rozhodně jsem se ale u četby nenudila. Je mi trochu i líto, že má knížka tak nízké hodnocení, rozhodně tolik špatná není a určitě ji doporučuji si přečíst...
Tato kniha je podle mého spíše thriller než horror, ale to ji vůbec neubírá na hodnotě. Maličko mi vadilo natahování začátku, než se děj rozjel, jinak jsem byla velmi překvapená koncem. Určitě bych ji doporučila dál.
1. Taky nechápu tak nízké hodnocení.
2. K jednomu z níže komentářů: "Jen si tam prosím odfajfkněte SPOILER, když něco zásadního pustíte, ja to pak vím od začátku a pak mě to už tolik nebere. "
Čtivé, zajímavé, takové pohodové - na horor. Nečetla jsem jedním dechem, spala jsem klidně a konec jojo pěkně s čtenářem pohráno.
Já jsem sama za sebe ráda, že komentáře ostatných uživatelů čtu až po přečtení knihy.
Mne se kniha líbila.Byla jsem nadšená když se začínali odehrávat vraždy, které psal aniž by si toho byl vědom.
Byla jsem nadšená když se vyklubal v ději bratr-dvojče.
A byla jsem nadšená epilogem kdy jsem si sama kladla otázku....nestal se z něho schizofrenik který teď bude žít dvě polovičaté životy?
Nemyslím si, že je to horor, spíš thriller, napínavý až do konce. Závěrečné rozuzlení jsem čekala, ale epilog mě hodně překvapil.
Tanec skalpelů
Nejen pro oběti Carla (Cederfeldta), ale především pro čtenáře „TANEC SKALPELŮ“ je debutový thriller Jenny Milewski a podle mého názoru by měl být také jejím posledním.
Proč?
Abych to zkrátila:
Inovace: Není k dispozici! Nápad (skutečné vraždy podle románové postavy) je z předvčerejška a není skutečně přesvědčivě proveden.
Styl psaní: Jednoduché krátké věty. Plus časté opakování. Vy sám jako čtenář se málem zblázníte. Čte se to velmi dřevěně a hrbolatě (možná díky autorčina pracovnímu prostředí (reklamní průmysl)!?).
Brutalita: Přítomny jsou přehnané (nesmyslné) scény násilí (naštěstí jen zlomek kompletního díla).
Napětí: Opravdu tam není. Z velké části se musíte poddat krizi významu autora se spisovatelským blokem. A to se vleče tak, že neexistuje žádný skutečný čtenářský požitek.
Překvapivé zvraty: Nemohla jsem žádný najít. Kdo se v žánru trochu vyzná, brzy se v něm zorientuje a ví, jak vítr fouká.
Sympatie s hlavní postavou: Neexistují! Na to je příliš jednorozměrný a neuvěřitelný.
Suma sumárum, kniha, kterou k žánru moc zařadit nelze. Příliš brutální a s příliš malou hloubkou na thriller či horor. Emoce se ve čtenáři probouzejí jen u obětí nesmyslného násilí, jinak v důsledku hrůzných vražd vládne nuda, kroucení hlavou a znechucení.
Detailní „konec“ je především ohavný a vydrží ho jen fanoušci. Navíc nechává příliš mnoho nezodpovězených otázek, proč...
Závěr: Autorka se netají tím, že je velká fanynka Stephena Kinga (malé plus). Tak proto se mi zdálo, že do své knihy obkreslila i Kingovo dílo - Temnou půli nebo jeho povídku - Tajemné okno ...... ovšem v hodně slabém odvaru.