Tankový prapor
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551303/bmid_tankovy-prapor.jpg
4
678
678
Danny Smiřický série
< 5. díl >
Danny Smiřický vojákuje u tankového praporu v Kobylci pod vedením Malinkatého ďábla, majora Borovičky. A vyprávět vám bude o padesátých letech, o krásné Janince Pinkasové i veliké prdeli…
Přidat komentář
Trochu mi to přišlo jako rozšířená verze filmu, ovšem hláška "hledám pohon pro svůj ohon" je geniální.
Nerada hodnotím film x knihu, ale v tomto případě je kniha spíše průměrem, filmové zpracování je skvělé.
Tankový prapor nebo Černí baroni? Prapor je sofistikovanější román o armádní tuposti, nadutosti a buzeraci, více satira než legrace. Postavy jsou skutečné, promyšlené, usazené do dějinného a společenského kontextu. Malinkatej ďábel není karikatura, ale komunistická kreatura! Připomněl mi důstojníky a politruky socialistické armády, které jsem měl tu smůlu osobně poznat. Ke knize jsem se dostal až s porevolučním vydáním, přečetl ji a šel do kina na poslední skvělý Olmerův film.
Tankový prapor se mi víc líbil v knižní podobě. Lukáše Vaculíka mám ráda, ale v roli Dannyho mi nějak nesedl. Vždycky jsem si ho představovala úplně jinak. Knížku jsem četla dřív, takže spokojenost. :-)
Nejlepší je část, kdy Dany jede do Prahy k rodině Hertlových. To prostě nemá chybu.
Kniha za mě průměrná, ale v tomto případě myslím, že je to tím, že jsem několikrát viděla film. A ten film je skvělý.
Asi ovlivněn filmem se mi zdály některé pasáže spíše nudné. Naštěstí to takto nefungovalo při čtení celé knihy.
Příběh vojáků Sedmého tankového praporu v padesátých letech, kdy se snaží zvládnout nesmyslnou vojenskou službu, plnou hloupých, tupých rozkazů a příkazů, které jim vydávají neméně tupí důstojníci. V dnešní době je vtipné číst o tehdejší ideologii, kterou prosazovali političtí důstojníci, kterou tehdy oni brali nesmírně vážně. Kniha se velmi dobře čte. Humor Škvoreckého často rozesměje, ovšem to, že to byla realita tehdejší doby, je hrozné.
To co na Vás dýchně z knihy, to co nám vlastně autor knihou chce říct, to mi u filmu chybí. Asi nejvíc, a v této dnešní době o to důrazněji, na mě zapůsobil ten popis toho ideového přesvědčení. Toho jak opravdu ti lidé byli schopni přemýšlet. Nemůžu neporovnat se sérií Gereona Ratha (K. Volker), kde to nastavení společnosti bylo hodně podobné. Ti, kteří se režimu nehodili, byly jednoduše odstraněni nebo odstaveni. Nevím, jak lépe to popsat. Příběh je krásně sestavený. Doba, realita i postavy skvěle vyobrazeny. Jen z knihy na mě dýchá víc reálnost 50.let, ta nešťastná a krutá doba, což si v tu chvíli uvědomovalo jen pár lidí. A po skoro 70 letech, to tady pořád je. Někde to číhá. Stačí se jen podívat ze Smetanova nábřeží přes řeku na kopec.
Škvoreckého mám rád tam, kde popisuje mezilidské vztahy. V této knize, kde autor vypráví o nesmyslnosti vojny, se jimi tentokrát tolik nezaobírá. Možná je to tím, že už většina za nás ví, jak to chodilo/chodí, že děj už čtenáře příliš nepřekvapí. Na některých místech jsem se od srdce zasmál, jinde mi přišel humor již trochu vyčpělý.
Možná je to účelem, že z knihy toho ve čtenáři příliš nezůstane, podobně jako to bylo s vojenským výcvikem. Vše je svým způsobem pomíjivé a text je kombinací beznaděje z tohoto uvědomění a posunem neštěstí do ironie a srandy, která člověka drží nad žumpou. Kdo o humor přijde...
Tankový prapor znám coby film a ten nemá chybu. Kniha mě trochu zklamala stylem vyprávění. Je zde spousta vět rozvitých až přerozvitých. Repliky z filmu dělají film filmem. Jasně, jsou hodně známé, zatímco v knize autor popisuje skutečné situace z vojenského prostředí padesátých let. Přestože jsem vojnu neabsolvovala, moji bližní mužského rodu hodně na vojnu vzpomínali, takže si umím představit, v jakém duchu se k této socialistické povinnosti mladí kluci stavěli.
Velice známá kniha od pana Škvoreckého. Příběh vojáků v době, která vůbec nebyla růžová, ale přesto se kluci přes všechny útrapy přenesli a vznikla jak báječná kniha, tak vynikající humorný film s mnoha hláškami.
Oblíbené literární dílo s ještě oblíbenější filmovou adaptací se mi na začátku nečetlo moc dobře.
Tankový prapor je rozdělen na delší kapitoly, které můžou fungovat i jako samostatné povídky, a zrovna ta první mě nijak zvlášť nenadchla. Je o tom, jak se různí vojáci flákají na cvičení, a velitel je za to "prcá". To slovo jsem si nevymyslel, Škvorecký ho v knize hojně používá (ve smyslu "seřvat, pérovat, nadávat podřízenému"...), a není to jediné sprostší slovo. Kniha je plná vulgarit, takže pokud vám tohle vadí, tahle knížka nebude pro vás. Tankový prapor se snaží být realistický, takže dává smysl, že tam vojáci budou sprostí, ale přesto bývá zvykem míru sprostoty ve fiktivním díle snižovat, takže i v dnešní době tenhle aspekt docela překvapí. Na druhou stranu je taky zábavné sledovat, jaká sprostá slova frčela v 50. letech.
Škvorecký má zajímavý styl psaní. V jeho díle se objevuje hodně dlouhých dialogů, nebojí se různých sprosťáren, ale zároveň dokáže být slušně popisný, někdy používá až básnické přirovnání. To dává smysl, protože jeho alter ego Danny Smiřický je velký romantik a snílek. Což tedy v tomhle případě znamená někdo, kdo myslí drtivou většinu času na holky, dokáže rychle vzplanout, ale stejně rychle ochladnout. A hlavně je šíleně nadrženej. Často je kvůli holkám nešťastný, jenže ani on není zrovna pro svou zasněnost a přelétavost nejlepší partií.
Tenhle aspekt se objevoval i v starším Škvoreckého díle Zbabělci se stejným hlavním hrdinou. Každopádně o tom je jen menší část knihy. Především tu máme poměrně dost zajímavý, vtipný a hlavně kritický pohled na vojenskou službu za komunismu. Některé kapitoly ("povídky") se mi opravdu líbily, především ta o zkouškách Fučíkova odznaku, který se vojáci nijak zvlášť nesnaží získat, jsou k tomu spíš přinuceni, a tak tam nějak všichni (včetně nadporučíka) tahají z fusekle hrozný žvásty o hrdinech komunismu.
Kniha není nějak zvlášť natřískaná humorem (pokud vás tedy výjimečně nebaví sprostá slova), ale občas se zadaří nějaký výborný vtip, několikrát jsem se i srdečně nahlas zasmál.
Tankový prapor nabízí lepší i průměrnější příběhy o vojně (ačkoliv se všechny odehrávají už ke konci služby). Občas je to sranda a jako pohled obyčejného vnímavého člověka, jak to tenkrát (ne)fungovalo, to stále dobře funguje.
Šest otrávených vojáků z deseti.
Pro mě místy příliš rozvláčné a jaksi bezkrevné. Filmové zpracování taky nebylo bůhvíjaké, ale stejně se mi líbilo víc než kniha.
Nemam osobni zkusenost s tou dobou, s povinnou sluzbou pro vlast atd... To mi asi ubira na prichuti... Ale i tak krasne otevrene dilo o uzavrene dobe :)
Tuhle knihu těžko může pochopit někdo, kdo nezažil vojnu v řadách ČSLA za časů tuhého bolševismu. Lapmasácká buzerace, absurdní svět založený na totální nesmyslnosti všeho, co se v kasárnách děje, toť tristní zkušenost pro každého inteligentního člověka. Já jsem sice rukoval cca o 35 let později než pan Škvorecký, leč s mnohými fenomény, o niž píše v Tankovém praporu, jsem se setkal i já. Kniha mě pobavila a zároveň utvrdila v názoru na bolševický režim.
Považuji za paradoxní, že ze dvou knih, ve kterých se píše o vojácích s černými výložkami (Tankisté a PTP-Černí baroni) mi vychází Miloslav Švandrlík lépe než můj oblíbený Josef Škvorecký.
Jednoduše proto, že vojenský slang z období kariérní zrůdy - ministra obrany Alexeje Čepičky, je použit vkusněji u Švandrlíka než u Škvoreckého.
Sám autor napsal o důvodu, proč tato kniha vyšla v Torontu v jejich nakladatelství první. Potřebovali zaujmout čtenářskou obec v emigraci atraktivním tématem, proto patří Tankový prapor k nejpopulárnějším Škvoreckého prózám. Po zcenzurovaných pokusech o uveřejnění v Literárních novinách a Kulturní tvorbě se r. 1968 dočkaly publicity podstatné výňatky v časopise Plamen. V Čs. spisovateli už kniha po okupaci nevyšla: sazba byla po stránkových korekturách rozmetána. Proto v listopadu r. 1971 se román stal jejich prvním titulem .
Dovolím si citovar Richarda Svobodu, který v r.1994 ve Slovníku české prózy napsal :
"...V kontextu české literatury román tematicky náleží do blízkosti věhlasných HAŠKOVÝCH Osudů dobrého vojáka Švejka a ŠVANDRLÍKOVÝCH Černých baronů. Společným jmenovatelem Dannyho, v zásadě konformního a na otevřenou revoltu rezignujícího inteligenta, a Švejka je skutečnost, že oba stojí tváří v tvář mocnému armádnímu soukolí, jež hrozí neposlušné rozdrtit a proti němuž je účinnou obranou pouze humor. Autorova orientace na angloamerickou literaturu i užité tvárné postupy při stavbě dialogu, jazyková i situační komika aj., ukazují na další možné filiace a inspirace (např. HEMINGWAY). Žánr groteskního satirického románu z vojenského prostředí má své paralely i v jiných národních literaturách (HELLEROVA Hlava XXII, RYANOVA próza Jak jsem vyhrál válku atd.)...."
V mém případě preferuji spíše komiku majora Terázkyho a jeho lampasácké party, zejména v úžasné kapitole "Fučíkův odznak".
Štítky knihy
humor zfilmováno Československo armáda tanky komunismus socialismus rozhlasové zpracování udavačství manipulátořiAutorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Super knížka - fakt vtipná. Moje oblíbená pasáž je, kterak jsou zkoušení i vojáci s vyšší šarží ze znalostí, a i když historické události řeknou třeba blbě (chronologicky naopak), jsou jim uznány jako správné, protože oboje se stalo a bylo to řečeno v jedné větě- - takže to vlastně zas taková chyba není :D.
Nejlepší kapitoly jsou Fučíkův odznak a nadšený poručík, který zkouší otcovskou metodu pedagogického působení a zažívá jen zklamání a Útok na spěšně vybudovanou obranu nepřítele :)