Tao
Krištof Kintera , Lao-c´ , Oldřich Král
Čtvrtou a prozatím poslední knihou edice ilustrovaný Český Laozi/Lao-c´, která představila velké české překlady Tao te ťingu, je původní překlad Rudolfa Dvořáka z roku 1920, s výtvarným doprovodem Krištofa Kintery. Tao–tek–king/Lao-tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti byla vydána u příležitosti Kinterovy výstavy Neuropolis uspořádané v Galerii Zdeněk Sklenář – Schönkirchovský palác v Praze ve dnech 25. 8. – 7. 11. 2020. Všech tisíc exemplářů obsahuje na obálce originální vstup Krištofa Kintery. Kniha je věnována profesoru Oldřichu Královi (1930–2018), který edici řídil a 13. září 2020 by oslavil devadesáté narozeniny. Výtvarné zpracování vychází z bibliofilie TAO, kterou v roce 2015 vydala Galerie Zdeněk Sklenář v počtu šedesáti čtyř exemplářů, z nichž každý obsahuje originální výtvarné vstupy Krištofa Kintery.... celý text
Přidat komentář
Antologie taoismu byla pro nás v roce 1971 zjevením odlišného vnímáni světa, jak by ne, vždyť jde o texty staré několik set let staré a nás vychovávali Čuk a Gek s Odvážnou školačkou. Avšak v tau jsme nacházeli jisté analogie s právě odeznívajícím hnutím hippies, které jsme po svém v domácím uvolněném socialismu (s lidskou tváří) prožívali. Ty taoistické věty o tom, že slabé přežije silné (trávu vítr jen ohne zatímco strom zlomí! - to bylo po osmašedesátém přímo životodárné), že neusilování je dobré, že prázdno je šancí pro příchod nového (do té doby jsme ho vnímali jen jako zmar)… Taoismu byla bytostně cizí ctižádost vystavět příliš pevnou a závaznou konstrukci filozofických, estetických a náboženských řešení. Jak skvělá šance do nejistých dob! Šance pro slabé, pro jedince uprostřed světa, pro hledače možností, pro tvrdohlavé mlčenlivé samotáře hledající harmonii a klid. Tao je mlčenlivá filozofie mužů z ústraní.
Jak číst knihy starých moudrostí? Když je žák připraven, učitel bývá nablízku, praví východní moudrost. Tak tedy tak. (Jste ready?) A také je nutné počítat s tím, že Číňané vnímají svět jinak: motýl je pro ně létající báseň, zatímco pro Evropana hmyz s dvěma křídly, tykadly atd. Musíme se je naučit číst. Pak najdeme řadu podnětů pro náš život.
„Člověk na cestě životem nakládá se svou myslí/srdcem jako se zrcadlem, jež za ničím také nejde, ničemu nenadbíhá, vše v sobě odráží, nic u sebe nenechá. Neboť jen tak se dají překonávat věci, aniž se o ně zraňujeme.“ Čuang ´C (asi 300 př.n.l.)
To je o překonávání životních problémů, říká se tomu metoda nezúčastněného pozorovatele.
Zdá se vám dnešní svět katastroficky příšerný? Podívejte se na něj očima Kua Sianga (asi 300 n.l.):
„Protože žijeme s lidmi, nemůžeme se od nich odloučit. Jenže svět lidí se neustále mění, každé pokolení se od ostatních liší, a tak jen ti, kdož nemají předsudečných mínění a netrvají na svých já, mohou sledovat všechny proměny a nikdy netrpí!“
Jak silné jsou vaše předsudky a neměnnost vašeho pohledu na realitu?
A pak je tu i dobrý humor při pohledu na svět i na sebe sama:
„Mistr Chuej slyšel hodně o Mistru Čuangovi a pojal úmysl se s ním seznámit. Když ho konečně uviděl, udiveně zvolal: ‚Myslil jsem, že spatřím fénixe, a zatím tu vidím malou vlaštovku!´ Nato se oba posadili a dlouho se chechtali.“
A nebo:
„Dva mniši pijí čaj, jeden se zamyslí: ,V tom šálku čaje je celý vesmír!´ Druhý nato převrhne šálek a zeptá se: ,Kde je teď ten tvůj vesmír?´ ,Škoda toho čaje,´ řekne první a břicha se jim natřásají smíchem.“
Jaká uvolněnost! Jaká filozofie!
A ještě jedna na nadutost a pomíjivost mocných:
„Jakýsi muž věnoval veškeré své jmění na to, aby se vycvičil v zabíjení draků. Když si za tři léta tuto dovednost osvojil, nenašel příležitost, aby ji využil.“ (Čuang ´C)
10 let cvičím Tao tai chi. Zkuste si přečíst Starého Mistra nebo Chan šana! Změníte svůj úhel pohledu.
Nakladatelský počin ze šedesátých let 20. století. Překlady a převody staré čínské poezie (některé texty jsou opravdu staré - 2500 let) přinášejí poezii moudrou, čistou a nadčasovou. Kromě Starého mistra (Lao-c) doporučuju například verše básníka Li-po, milovníka života se vším všudy.
Krásná kniha s výbornými komentáři a překladem pana Oldřich Krále. Navíc mám to štěstí, že se mi knihu podařilo sehnat i s původní gramofonovou deskou.
"Krása překládání je v marnosti toho počínání. Vždyť překlad je cosi bytostně neukončeného, v povaze překladu je věčné přibližování a zase vzdalování, neboť jak se něčemu přibližuješ, něčemu se současně vzdaluješ."
Tato knížka je krásnou antologií překladů taoistických textů z různých období a od různých autorů. Její klidná a přemítavá duše je doplněna krásnými ilustracemi.