Tao dechu

08.07.2014

Knihu jsem otevřel na základě doporučení výborné a příjemné vyučující předmětu "hlasová a řečová výchova" na pedagogické fakultě.
Určitě jsem rád, že jsem tak učinil. Je to pojednání zajímavé a poučné.
Text uceleně přistupuje k problematice dýchání, a to z hlediska fyziologického, psychologického, emočního a dokonce i spiritualistického a řekněme náboženského. To by právě mohl být problém přijetí této knihy, pro skeptického čtenáře. Materialisté mohou na tuto knihu rovnou zapomenout, nic jim nedá.
U mě se projevila tato překážka tak napůl, a to jsem podle mě dost významný idealista, otevřený všemu možnému. Cvičím jógu a zároveň věřím v Boha.
Knížka žel Bohu však patří k těm pojednáním, jež budou mít právě takový efekt na čtenáře dle víry, kterou do textu vloží. Umím si představit člověka hltajícího každé autorovo slovo i jiného jedince po vteřině odhazujícího knihu do ohně.
Kromě ověřených vědeckých i lékařských faktů (dávajících knížce pevnou kostru a kvalitu) se pak autor opírá především o taoismus, ze všech možných myšlenkových směrů. To by bylo do jisté míry v pořádku, co se mě týče. Kdybych nevěřil na jistý neměřitelný zdroj energie, která nám pak proudí tělem a je možné ji využít, nemohl bych ani cvičit jógu, při níž jsem se právě naučil celkem obstojně dýchat. S tím text dobře pracuje a poskytuje vodítko, jak této energie k dechu plně využít. Dále se zabývá různými centry a proudy, kde už bych byl trochu skeptičtější. Přijmout, že z ledvin vede jakýsi meridián ústící do chodidla, kam když sáhnu, budu dotyčný orgán stimulovat, prostě nemohu.
Kdo uvěří, dokáže zřejmě více.
Ale tak je to se vším.
Knížku každopádně doporučuji všem, kdo ví, že nedýcháme jenom vzduch a že nejsme jenom maso a krev.