Ťapka, kočka stěhovavá
Ivona Březinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500297/bmid_tapka-kocka-stehovava-cnx-500297.jpg
4
37
37
Ťapka je kočka domácí, ale především kočka stěhovavá. Proč? Ťapka totiž každý týden mění pelíšek a putuje s druhačkou Petrou. Peťula je ve střídavé péči, to znamená, že má po rozvodu rodičů dva domovy. Jeden týden bydlí u maminky, druhý u tatínka. Oba domovy jsou však v jiných městech, a tak má Peťula navíc i dvě školy, dvoje učebnice, různé kroužky a spolužáky. Ale přece jen někdo je pořád s ní, ať cestuje tam, či tam – Ťapka. A s tou jde všechno líp!... celý text
Přidat komentář
Bravurně, citlivě zpracované téma střídavé péče očima malé holčičky. Tak, že je příběh dítěti skvělou pohádkou a dospělým cenným nástrojem k zamyšlení. Za mě jedinečná, skvěle zpracovaná knížka, která nemá obdoby.
POZOR OBSAHUJE SPOILERY. K teto knizce jsem se dostala nahodou, kdyz si ji dcera vypujcila v knihovne - kvuli te kocce - stridavou peci nastesti neresime. Na jedne strane nam kniha ukazuje horsi variantu stridave pece - protoze Petula musela stridat skoly, na druhe strane to byla varianta lepsi, protoze mi prislo, ze rodice pomerne spolupracovali. Urcite emoce tam byly, ale rodice komunikovali, nehazeli na sebe spinu, nepodavali na sebe trestni oznameni, nesoudili se roky, nepretahovali se o dite pred domem, ani se fyzicky nenapadali - i takove "stridave pece" existuji. Dcera je zacinajici ctenar, tak jsem ji knizku cetla ja a priznam se, ze nektere veci jsem zjemnila - preskocila: treba to, kdyz Bedriska vypravi o tom jak se jeji rodice perou a ona vola na linku bezpeci (ano je to realita, ale dcera mi na to prisla moc mala, tak jsem ji nechtela desit). Taky se priznam, ze jsem upravila konec, protoze se zakoncenim knizky jsem mela opravdu problem. Chapu ze autorka chtela detem (ktere se treba take nachazeji ve stridave peci) nejakym zpusobem pomoci a tak je potreba vlozit "happy end". Ovsem konec se mi vubec nelibil. V situaci kdy Petula a jeji nevlastni braska onemocni a stara se o ne (se zlomenou nohou) tatova nova pritelkyne - maminka prijede pomoci - (uz to mi prislo trochu nerealne a vlozene jako umely "happy end", ale budiz - chtela se hlavne ujistit, ze o jeji dceru je postarano). Tento konec jsem "upravila" pro dceru tak, ze se prijela starat o Petu. Ne jak je to v knize, kdyz pote - co se o Petu postara - jim jeste oznami, ze druhy den jim prijde vyprat, navarit a uklidit, kdyz ma pritelkyne zlomenou nohu, a je toho na ni chudinku moc. Pardon, ale to mi prislo trochu za hranou - 1) mohl tedy uklidit a vyprat tatinek, to se to hezky vyzaduje stridavka, kdyz se potom fakticky stara nova pritelkyne - kdyz chteji chlapi rovnopravnost v peci o deti, tak se vsim vsudy:) 2) opravdu nechci dceru ucit, ze je v poradku kdyz chlap opusti rodinu kvuli jine ... (a diky nemu dite trpi ve dvou skolach) a manzelka jde potom do domacnosti "milenky" varit a uklizet. Tak pekne jsem se rozepsala, ale ten konec me opravdu "vytocil":(
Ohledne stridave pece mam stale trochu rozporuplne pocity, v nekterych rodinach a situacich muze byt tim nejlepsim resenim - ovsem povazuji ji za uplnou katastrofu pokud spolu rodice bojuji a dite musi cestovat daleko a menit skoly. Tato knizka potom hezky ukazuje, ze i pokud se rodice domluvi (a dite by ji treba i samo chtelo) ne vsechno a ne kazdemu musi tento novy rezim sednout. Povinne by si ji spis meli precist rodice, kteri nekdy mohou zapominat, co vsechno muze dite trapit.
Další z knih Ivony Březinové, která přibližuje složité životní období dětem dětskýma očima. Tentokrát se věnuje střídavé péči. Z jejího vyprávění to rozhodně jako procházka růžovým sadem nevypadá, spíš taková krutá realita, naštěstí s relativně dobrým koncem. Mé děti tento typ knih velmi baví a mně se dobře čtou. I když je mi u nich mnohdy hodně úzko.
Další kniha z edice Má to háček. Problematiky střídavé péče se tentokrát ujala osoba nad jiné povolaná, spisovatelka Ivona Březinová. Dodnes mám v živé paměti, jak mě zasáhla její knížka Řvi potichu, brácho; jelikož mám autistu doma, měla jsem pocit, že už mě nemůže nic překvapit.
Ťapka, kočka stěhovavá je podobný případ. Střídavá péče je pro mě takový strašák; myslím, že zdaleka ne každé dítě ji zvládne, a to nemluvím o rodičích. I.B. vůbec nezastírá, že je to náročné jak pro děti, tak pro rodiče. Přesto dokáže nelehkou situaci podat velmi srozumitelně a nestranně. Ťapka v roli důvěrnice druhačky Petry funguje úžasně, zpočátku je vlastně její jedinou jistotou v obou domovech. Výborný nápad je i mailové přátelství (a sdílené nové rodinné uspořádání) s Klementýnou, týnskou spolužačkou, s níž se vlastně Peťula nikdy osobně nepotká.
Stejně jako u ostatních knih téhle osvětové řady si myslím, že by ji děti měly číst s rodiči, aby mohl následovat "rozhovor s porozuměním". A navzdory téhle úžasné knize si myslím, že tohle uspořádání je nepřirozené; asi jako kdyby Slunce obíhalo kolem Země. Já bych chtěla, aby moje děti měly jeden domov a jednu školu; jestliže se rodiče rozvedou, pak ať si každotýdenní cestování, dvojí domov, dvojí zaměstnání vyzkoušejí na vlastní kůži právě hlavní aktéři nového uspořádání, dospělí . . .
Smutná kniha s jiskřičkou naděje na konci. Při předčítání mi bylo smutno na srdíčku mně i synovi. Přesto hodnotím pěti hvězdami a jsem ráda, že jsem ji předčítala, ale těch otázek, které jsem si musela při čtení vyslechnout... Sami jsme se se střídavou péčí nesetkali, ale Peťula a jí podobní to rozhodně nemají lehké...
Velmi oceňuji téma, kterému se kniha věnuje.
Bylo to moje první seznámení s touto problematikou. Stejně jako MartinaF jsem při čtení měla takový zvláštní svíravý a nepříjemný pocit, ale nebylo to způsobeno tím, že by kniha byla špatně napsaná (napsaná je skvěle), ale prostě tím tématem. Jako rodič to prostě vnímám velmi citlivě.
Po přečtení nevím, zda se mi kniha líbila nebo ne! To už se mi dlouho nestalo, abych takhle váhala. Upřímně, líbila. Ale... Je tu ale, nad kterým hloubám. Autorka ukázala realitu dnešní doby. Tu horší variantu, řekla bych. Příběh jsem viděla okem rodiče, který má na celou věc trochu jiný názor. Dceři se kniha líbila, ale nejspíš se nezabývala tím, že Peťulka musela týden co týden cestovat mezi rodiči a že to nebyla procházka růžovou zahradou. Ivoně Březinové děkuji za skvěle zpracovaný příběh, myslím, že by si ho měli přečíst nejen děti, ale i jejich rodiče.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Řvi potichu, brácho |
| 2007 | Jmenuji se Martina: Jsem bulimička |
| 2006 | Lentilka pro dědu Edu |
| 2007 | Jmenuji se Ester: Jsem gamblerka |
| 2005 | Básník v báglu |
(SPOILER) Krásně a citlivě vyprávěný příběh o holčičce ve střídavé péči, která musí každý týden měnit nejen bydliště, ale bohužel i školu, učebnice, kroužky, město.
Neví, kde je vlastně její Doma. Jediné co jí zůstalo, je kočka Ťapka, která s ní několikahodinové přesuny k druhému rodiči každý týden absolvuje.
Kniha je určena nejen dětem v podobné situaci nebo spolužákům a kamarádům takového dítěte, aby pochopili, jak se kamarád ve střídavé péči cití a jak je tato situace pro něho náročná - nemůže jet na výlet, protože je u druhého rodiče, neví o zadaných úkolech, uteče mu probírané učivo, protože ve druhé škole probírají něco jiného, ... Ale knihu by si měli přečíst i rodiče a učitelé. A zamyslet se nad tím, zda je správné připravit dítě o vše. Střídavá péče je za mě vhodná maximálně v případě, že oba rodiče bydlí ve stejném městě, aby dítě mělo alespoň jistotu ve stále stejné škole, kroužcích, mezi kamarády, když už přišlo o jeden domov.