Taras Bulba
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59698/bmid_taras-bulba-RfE-59698.jpg
4
167
167
Taras Bulba se stává legendárním hrdinou, který ovládá umění válečné a neváhá obětovat ani vlastní syny pro štěstí rodné Ukrajiny. Příběh Tarase Bulby, kozáka, a jeho synů Ostapa a Andrije se odehrává v době, kdy byl ukrajinský lid nucen bránit svou svobodu nejen proti polské šlechtě, ale i krutým Turkům. Tarasovi se synové vrátí ze studií a on se rozhodne, že je vezme do města kozáků, do Síče. Taras Bulba je přesvědčen, že pro mladé lidi je nejlepší válka a boj, aby se zocelili a stali se z nich statní kozáci. Vůdce kozáků je však proti jakýmkoliv válkám. Přesto se Tarasovi podaří vyvolat vzpouru a svrhnou vůdce kozáků. Novým vůdcem se stane Tarasův přítel a spolu začínají plánovat alternativní boje. Do Síče přijede posel se zprávou o situaci v Polsku, kde prý dochází k utlačování pravoslavných křesťanů. Kozákům se to nelíbí a jsou velmi zprávou popuzeni a začnou se připravovat na cestu. Po vpádu do Polska devastují města, zapalují louky. Při obléhání města přijde za Tarasovým synem Andrijem služka krásné paní, do které se Andrij již dříve zadíval. Tajnou chodbou Andrij přinese dívce jídlo, do dívky se zamiluje, přejde na polskou stranu a zradí kozáky. Ten večer kozáky napadne polská armáda, avšak kozáci mají stále dost sil. Ke kozákům se dostane zpráva, že Síč byl přepaden Turky. Kozáci řeší dilema, zda pokračovat v obléhání města nebo bránit Síč před Turky. Kozáci se rozdělí a část jede na pomoc Síči. Při jedné bitvě je zabit vůdce kozáků a za nového vůdce je zvolen Tarasův druhý syn Ostapa. V další bitvě se utkají kozáci s polskou armádou, v jejímž čele je Andrij. Na pokyn Tarase je Andrij vlákán do lesa, kde je zastřelen. Nakonec jsou kozáci poraženi, mezi zajatci je i Tarasův syn Ostapa. Tarasovi se podaří uprchnout a dostane se do Síče. Taras je velmi zklamaný, zamlklý a rád by se sešel se svým synem Ostapem. Je mu to umožněno – Tarasovi je dovoleno, aby se stal svědkem jeho popravy. Příběh končí dalšími boji kozáků na polském území, při nichž je Taras Bulba chycen Poláky, přivázán ke stromu a zapálen. Taras Bulba umírá hrdě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1952 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Тарас Бульба (Taras Buľba), 1835
více info...
Přidat komentář
Můj vztah k ruské literatuře je poněkud komplikovaný. Dostojevského Idiota jsem dočetl se značným sebezapřením, Tolstého jsem dal jenom v povídkách, u Doktora Živaga pravidelně končím po patnácti dvaceti stránkách. A to i přesto, že ve filmových podobách nemám s ruskými autory problém. Tudíž jsem velmi opatrně přistupoval i k Tarasovi očekávajíc tradičně košatý děj s až nesmyslně rozvětveným množstvím hlavních i vedlejších postav. Ovšem Gogol mě mile překvapil a jeho Tarase jsem zhltnul na jedno posezení, resp. poležení. Od začátku do konce s malou přestávkou na noční venčení psa. Velmi příjemné čtení.
Na ženách mám radši zadky, ale kozáci jsou taky úžasná věc. Gogol proto věnoval kozákům celou knihu. Taras Bulba je příběh starýho kozáka Tarase, jeho dvou synů a jejich tažení na Polsko v sedmnáctým stoletím.
Stejně jako Jarda Jágr je Taras Bulba pravoslavného vyznání. To znamená, že je pravák a slavnej a víra je pro něj důvod dát někomu solidně na kasu. A protože je stejně jak Jarda velkej jak barák, tak dávání na kasu patří k jeho hlavním koníčkům. Krom jízdy na koni po Ukrajině. Gogol popisuje ukrajinský stepi tak, že sem při obracení stránek úplně cejtil jak mě šimrá dlouhá tráva.
Příběh zahrnuje i lásku, která skončí po Bulbovsku bez nějakých serepetiček. To napsal Gogol hezky, i osud druhýho syna. Za to minimálně jedna hvězda navíc. Celkem za 8/10.
Přiznám, že jsem začal knihu číst díky zdejším komentářům a trochu jsem se zastyděl, že jsem vlastně takhle známou knihu nečetl. Název knihy známe jistě všichni ze školních lavic , ale tím to hasne. Musím však přiznat, že po přečtení nejsem z knihy až tak uchvácen. Každému , co jeho jest, ale tohle je další ukázka, jak lze zfanatizovat ve jménu čehosi davy lidí, kteří už nemyslí svoji vlastní hlavou, ale mají v té své hlavě zakodován jakýsi bacil, který jim velí - ty jsi ten vyvolený, ostatní jsou póvl, pryč s nimi. Bohužel takhle funguje do dnešních dnů.
Když se řekne "Taras Bulba", jako první se mi vybaví tabák (pohříchu nevalné kvality i vůně), kterým si na chatě nacpával fajfku můj táta... Co mne tedy na knížce (2012, Mladá fronta) upoutalo nejdříve, byla jemná obálka lehce tabákového odstínu z měkkého akvarelového kartónu. Opravdu povedená, oku lahodící a příjemná na omak.
Pokud mám přejít od prvoplánových dojmů ke dřeni, tak zpočátku je to ještě dobré: co se týče geniálního Gogolova literárního jazyka i kongeniálního moderního, citlivého překladu Libora Dvořáka, absolutorium zaslouží oba dva.
Ale ten obsah... Ať se snažím, jak se snažím, nenacházím nic, čím bych se mohl s "hrdiny" knihy, záporožskými kozáky, jakkoliv ztotožnit... Banda hrdlořezů, žijící pouze kořistnickými válkami a terorizující ze "své" Ukrajiny celou východní Evropu a Černomoří, se svou krutostí, nepřizpůsobivostí a ranně středověkým způsobem života vymykala jistě i tak dost temné době a dějinnému prostoru. Svými bohatýrskými slovy o obraně kamarádství za každou cenu, o široké velkolepé ruské duši, nemající na celém světě obdoby, o svaté válce za jedinou pravou pravoslavnou matičku církev, všemi těmi nabubřelými a prudce omezenými frázemi si mne hoši vůbec nezískali... Naopak jsem si říkal, cože mi ty jejich způsoby připomínají? Zamazávali si drahocenná (ukradená) roucha záměrně dehtem, aby dali najevo, že - přitom na odiv stavěné - bohatství pro ně nic neznamená. Posílali své drahocenné syny na nejlepší školy, aby nikdo nemohl zpochybnit jejich hóch nóbl úroveň, a aby po jejich dokončení navázali v napichování hlav na kopí a čtvrcení nepřátel, jak rodinná tradice po baťkovi otěckovi a dědcích káže... Někdo tomu říká Gomora, někdo Mafia, někdo Al-Káida, někdo Záporožská Seč. Na konci je vždy ale jen zmar, zhouba, žal a beznaděj, rozeseté široko daleko... Pokud jste, Nikolaji Vasiljeviči, chtěl vyjádřit toto vše, tak se Vám to povedlo mistrně. Pokud ale zároveň - byvše rodákem Mykolou Hoholem - vyslovujete "chrabrým kozákům" obdiv a hold, pak s mou spoluúčastí nepočítejte...
Psáno se zjevným nadšením autora pro válečné období Ukrajiny. Děj je popsán působivě, doporučuji milovníkům historických románů.
Po prečítaní Mŕtvych duší som bol viac ako milo prekvapený knihou o Tarasovi a jeho synoch. V knihe je nádherne a do detailov opísaná kozácka história, česť a zvyky !!
Po prečítaní knihy doporučujem pozrieť si aj rovnomenný film v hlavnej úlohe s Bohdanom Slupkom - film Vás určite rovnako nadchne a ešte lepšie vykreslí pojem kozáctva v historii Ruska ale aj celej Európy.
Štítky knihy
zfilmováno kozáci rozhlasové zpracování historické romány
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Četla jsem v březnu 2015?. Podle mých poznámek:
Záporoží, řeka Dněstr, Kozáci. Válečníci náturou, když podepsán mír, hledají záminku, aby se mohli bít.
Krutost, boje na koních, snaha vyhladovět město, poslušnost, kolektivismus. I boj s Poláky.
Nevím, zda toto Rusové, či Ukrajinci, ale je to zde opět. Boj.
Dobře se čte.