Taromancie
Charles Dobzynski
Napínavý příběh Esteilly a Grizurea se odehrává v gigantickém městě budoucnosti. Toto město je ovládáno skupinou technokratů nazývaných dynastové, kteří podřídili život technice rozvinuté ad absurdum. Milenci se snaží vymanit z jejich vlivu a spojují se s podzemními skupinami přistěhovalců z Ameriky a Japonska, kteří rovněž usilují o rozbourání celé nesmyslné mašinérie.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1988 , SvobodaOriginální název:
Taromancie, 1977
více info...
Přidat komentář
Vypadá to jako sebemrskačství, jít si číst knihu, která je tady v černých číslech, ale pořád mě lákal žánr sci-fi, utopie a také fakt, že se jedná o knihu z edice Omnia, na které v knihobudce rád narážím, a která mě již nejednoukrát překvapila kvalitní knihou. Výsledek je ale dle očekávání. Přitom námět není vůbec špatný. Autor je ale zjevně blázen (nemá problém z knihy udělat v jedné kapitole uživatelskou příručku) a především je znát i to, že se jedná spíše o básníka. Jeho náhled na utopii má plno zajímavých myšlenek, ale čte se neuvěřitelně těžce. Autor, dle svého básnického střeva, zbytečně moc rozepisuje něco, co rozepisovat není potřeba a románově to podle mě ani nejde. V podstatě se hrozně těžko dostává k příběhu, který je popisován tak, že je obrazně popsáno všechno kolem, ale prakticky jste jako čtenář úplně jaloví, protože nevíte, kde a čí jste. Tak těžce čitelnou knihu jsem nezažil a mám pocit, že jediný, kdo ji opravdu přečetl, tak je autor závěrečného slova v knize, který nad románem bádal a podle mě vybádal velkou černou díru.
Taromancie
Dobzynského Taromancie by mohla mít podtitul - obsáhlá a úplná zpráva o budoucí revoluci. Francouzi prostě nikdy nedokáží zapomenout na svůj vpravdě historický okamžik, jakým bylo dobytí Bastily. Bohužel Dobzynski přistupuje k tématu v duchu obludných řečnických klání a teoretického šermování. Drásá duše svých postav v extatických výlevech, afektovaných sebeanalýzách a přidává k tomu i narcistní symbolismus. Všechno přitom bere naprosto vážně, přísně a neuhýbavě v duchu oblastních hodnotících zpráv a poučení z krizového vývoje. Nadužívání podivných slovních spojení i slov samotných dělá z četby Taromancie bažinu, kterou je nesmírně obtížné se prodírat. Často jsem se po dočtení kapitoly přistihl, že vlastně vůbec netuším, o čem byla a jaký měla z pohledu dějové linky smysl. Ono se koneckonců o ději v této knize ani moc hovořit nedá: jeden dramatický okamžik autorovi stačí na stovky stran nicneříkajícího myšlenkového preludování o povaze toho i onoho. Tohle opravdu nebyl můj šálek čaje, a ještě snad nikdy jsem se tolik netěšil, až budu moci knihu zavřít a odložit.