Tartarin z Tarasconu

20.01.2022

Kniha je poměrně nudná, ale je třeba si uvědomit, že byla napsána v 19. století, kde všechny knihy byly tak nějak naivnější a pomalejší. Děj nezajímavý a předvídatelný. Humor tak odpovídá době vzniku, nicméně pousmál jsem se tak 3x za celou knížku. Jediné celkem zajímavé byl styl psaní, resp. jazyk. A hvězda nahoru za velblouda, bez něj by to bylo úplně o ničem.

03.12.2021

Pěkné, rychlé, o životě a společnosti, trochu pohádka, trochu k zamyšlení. Ale tak oddychové, že kdybych tuhle knížku nepřečetla, o nic nepřijdu.

15.11.2021

2,5 * Humoristické knížky já nemám vůbec ráda, ale k této jsem se dostala díky Klasikomilům a tak jsem směle začala číst. Knížečka je to drobná, úsměvná, svým způsobem ironizující hlavního hrdinu Tartarina, který je nejprve statečný „ve svém“ městečku Tarascon, ale poté i v dalekém Alžírsku. Knížka je téměř 150 let stará a přesto neztrácí své určité kouzlo. Moje nejoblíbenější tři věty: „Člověk z jihu nelže, on se jenom mýlí. Neříká vždycky pravdu, ale pokaždé věří, že ji říká. Jeho lež není vlastně lež, je to jakýsi přelud“. I přesto musím konstatovat, že mě knížka nebavila a četla jsem ji strááášně dlouho, musela jsem se do čtení nutit, takže vím, že už se k ní nevrátím a nemůžu za mě ke čtení doporučit.

13.11.2021

Trochu jsem se bála, ale není proč. Knížka je to laskavá, s jemným humorem, který si utahuje z těch horších lidských vlastností. Jednoho takového pana Tartarina jsem měla nějaký čas po boku, o to víc jsem si užila povídání o statečném Tartarinovi, který se nikdy nikam nevydal a najednou je okolnostmi (a vlastní ješitností) donucen vydat se do Alžíru na lov lvů. To je sice jeho velký sen, ale sen, který se krásně sní z měkké lenošky a provensálského domku, ale hůře prožívá na ostro.

24.10.2021

Tato útlá knížečka nás nejprve zavede do jižní Francie, do městečka Tarasconu, kde žije hrdina Tartarin. Lidé ho uznávají a obdivují. A aby pro svůj obdiv udělal ještě více, vydá se Tartarin do Afriky lovit lvy.

Tato útlá knížečka je plná milého humor a nadsázky. Skvěle tu jsou popsaná jednotlivá místa, ale hlavně lidé, které Tartarin na své výpravě potká. Jejich vlastnosti Vám nejednou mohou připomenout někoho, koho znáte i teď v současnosti.

Knížka se mi moc dobře četla, použitý jazyk byl pro mě opravdu příjemný, vůbec bych neřekla, že je to napsáno už v roce 1872. Nevadilo by mi, kdyby měla knížka ještě o pár stránek víc, dokáži si představit, že bych s Tartartinem ještě nějakou tu chvíli zůstala.

Zase jedna klasika, která si mě získala.

21.10.2021

Četli jste českého pana Broučka? Ptám se proto, že Tartarin mi ho místy dost připomínal, i když především měl v sobě něco z dvou „velikánů“ španělské literatury: dona Quijota a Sancha Panzy (to však není má myšlenka, na tyhle dva ve vztahu k Tartarinovi odkazuje v knize i sám autor). Tartarin se honosí jakousi hrdinskou aurou, která je však zcela vyfabulovaná, a tak je mu třeba přiznat podobnost i s německým baronem Prášilem…
A aby zmíněných zemí nebylo málo, přidejme, že na stránkách tohoto humoristického kousku se s Tartarinem vypravíte do Alžírska. Proč? Protože touží ulovit tygra a protože právě takovým odvážným kouskem jistě dokáže, jak velkým hrdinou opravdu je!
Nečekala jsem to, ale bavila jsem se a fakt jsem se uchechtávala, jaký je Tartarin vlastně ňouma. Zjistěte, zda nějakého lva skutečně ulovil, a začtěte se sami.

04.10.2021

Humoristická povídka o jednom upovídaném Tartarinovi. Mě se to líbilo.

25.01.2018

Bohuzial, ani sa to len nepriblizuje k spominanemu Zvonokosovu, Zvonodrozdovu. Netvrdim ze v jeho casoch to mohlo byt povazovane v salonoch ako vtipna kniha. Ale tak... knizocka to bola drobna (format pohladnicovy), a dal som si na konci tu pracu a spocital stranky textu. Bez ilustracii 107. No, takze som docital, odfajkol, zabudnem. Na to ze je to humor udajne postaveny na vtipnej hlavnej postave, nepripadala mi vtipna ani minutu. Akurat mi to zase urobilo chut znova si precitat Dona Quijotta. To je vtipna postava!!!

Francouzi se dodnes nemohou shodnout, zda je jejich nejlepší humoristický román Tartarin, anebo Zvonokosy. Já osobně se přikláním ke Zvonokosům. Kvality Tartarina bohužel nedokážu ocenit, nepřišel mi vtipný ani trefný.

21.11.2015

Alphonse Daudet vypráví prostě, lidsky, s humorem o prostých a lidských věcech. Je dobré si uvědomit, že od časů, na něž mnohdy shlížíme s povýšenou shovívavostí, nás sice dělí nějaké to desetiletí či století, ale lidská přirozenost se od té doby nezměnila ani za mák. Z Evropy do Afriky už nemusíme plout lodí několik dní, ale náfukové a potroublíci všeho druhu jsou tu pořád. Současní autoři historických románů nás bombardují temnými příběhy ze starých časů, neboť tenkrát byli lidé zaostalí, neměli internet, penicilín, ani králíčka azurita; málem bych zapomněl na dvojbřity a trojbřity, bez těch se už moderní člověk taky neobejde... no, jak kterej. My, lidé osvíceného věku všechny tyto vymoženosti máme, ale že bychom byli o moc moudřejší než pan Tartarin, to si fakt nemyslím.