Tarzan - Éra Joea Kuberta - kniha první
Joe Kubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35749/bmid_tarzan-pan-africke-dzungle-oziva-W94-35749.jpg
4
18
18
V této archivní kolekci najdete přetištěných prvních osm sešitů z dnes již klasického období, kdy v sérii Tarzan působil Joe Kubert. Tento tvůrce zde dosahuje tvůrčího vrcholu – píše, kreslí a edituje měsíční komiksovou sérii věnovanou jedné z nejoblíbenějších postav svého dětství. V první knize příběhů o Tarzanovi z rodu opů (inspirované romány Edgara Rice Burroughse) ožívá pán džungle s ohromující intenzitou. A to jak v příbězích, které jsou adaptací Burroughsových románů, tak v těch, které jsou jimi pouze inspirovány. Jenom nemnoho kreslířů dokáže zachytit fyzickou akci a dynamiku lidského těla tak jako Joe Kubert. Jeho působivý talent může být plně oceněn v komiksu Tarzan ze sedmdesátých let dvacátého století, který Kubert psal, kreslil a editoval. Tato nádherná archivní kolekce – s předmluvou Joea Kuberta a restaurovanými barvami vycházejícími z původních barev Tatjany Woodové – nesmí chybět ve sbírce žádného fanouška nadčasových dobrodružných příběhů a Kubertovy nesporné intenzity a schopností. Tarzanovo objevování radostí a strastí číhajících v africké divočině a mnoho nebezpečí ze strany lidí i divokých zvířat naplňují tuto sbírku primitivním vzrušením. První kniha z řady Tarzan: Éra Joea Kuberta, obsahuje příběh „Zrození opičího muže“ (smělou adaptaci prvního románu Edgara Rice Burroughse o Tarzanovi) a další příběhy inspirované Burroughsovými klasickými knihami – to vše napsáno a nakresleno legendárním Joem Kubertem.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2010 , BB art , CrewOriginální název:
Tarzan: The Joe Kubert Years, Vol. 1, 2005
více info...
Přidat komentář
příběhy totálně dementní a naivní-nebavil mě ani jeden,scénář prostě stojí za úplný hovno.Ovšem kresba-to už je jiná!!!Parádní klasický komixový styl ze 70-80 let-jen kvůli tomu dám průměr,kdybych to měl rozdělit,tak scénář je odpad,ale kresba za pět
Na plné docenenie Kubertovho Tarzana nám chýbajú v preklade ďalšie pokračovania. Je to škoda. Pretože v tejto prvej knihe tu máme príbehy podľa pôvodného Tarzana, cca polovica knihy, a potom tu máme akože střípky z jeho života v džungli. Tie sú také naivné, že by aj sám Burroughs asi zagúľal očami a zamrvil obočím. Keby sme to mali komplet, možno by to až tak nebrnkalo po nose. Kresba je originálna, dokonale dokonalá svojou nedokonalosťou. Má šmrnc, má drajv a občas pôsobí odfláknuto. A v tom je jej sila. Pár čiar a ste tam. V džungli, v hustom poraste, je sparno, sem-tam lúč slnka pomedzi listy stromov, škrekot malých opíc niekde v korunách, okolo preletí akýsi farebný vták, pozoruje vás pár žltých očí...
Ano, je to naivní, ale zase ne tolik, aby Tarzan nemohl co chvíli něco nebo někoho zabít, až se lámou kosti a stříká krev. Tohle docela nekompromisní pojetí mě potěšilo stejně jako atmosféra věrná Burroughsově předloze a fantastická Kubertova kresba, kterou zmiňují kolegové pode mnou a která vám ukáže, jak má vypadat akce. Zapůsobila na mě stejně jako na malého Kuberta novinové stripy, o nichž tak láskyplně píše v předloze. Škoda jen příběhu se zázračným pramenem, který je fakt hloupý a za který strhávám hvězdičku. A škoda, že nemáme pokračování.
Tento soubor sešitů je návratem do klasické éry komiksů. Klasické jak v Burroughsově původním příběhu, tak kresbou Joe Kuberta. A já se skvěle bavil.
Z mého pohledu se jedná o skvělý akční komiks, který má stejný tah na branku jako klasické příběhy Conana. Naivity je v něm sice hodně, ale stále nepůsobí tak toporně jako oldschoolové příběhy Batmana nebo Supermana a spíš působí výpravně jako některé Verneovky. Líbí se mi, jak mají všechna zvířata své jméno a Tarzanovy zkušenosti s halucinogenním masem (poprvé v životě jsem viděl fialového lva) skvěle navozují atmosféru doby vzniku komiksu.
Ten komiks má svoje chyby, byl určovaný tím, co studio chtělo, ale i tím, co diktovala předloha a možná i Kubertovo přesvědčení. Jenže co se mu nemůže vzít, to je skutečnost, že ten komiks je naprosto skvěle nakreslený, a pokud jde o akční scény, tak se jim dá vytknout jen málo. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/09/1249-tarzan-era-joea-kuberta-1-60.html
Autorovy další knížky
| 2016 |  Fax ze Sarajeva |
| 2019 |  Batman v černé a bílé |
| 2010 | Tarzan - Éra Joea Kuberta - kniha první |
České komiksové anály pamätajú viacero začatých a nedokončených sérií (sfleku mi napadajú Želvy ninja od Comics Centrum), ale asi len u máloktorého predčasného krachu ma to mrzí tak, ako u Tarzana legendárneho Joea Kuberta. Vydavateľstvá BB/art a CREW v r. 2010 spojili sily, aby postupne skompletizovali tarzanovské dielo tohto slávneho amerického ilustrátora (potomka poľských prisťahovalcov), ktorého synovia Joe a Andy patria takisto k špičke US komiksového ilustrátorstva. Joeov Tarzan, hoc je z dávnych 70. rokov 20. storočia, je pecka. Podieľal sa na ňom ako scenárista, ilustrátor a editor a ja som si jeho prácu aktívne užil. Pravdupovediac ma to (samozrejme milo) prekvapilo, lebo som čakal neznesiteľné ťažkopádne retro a napokon som výsledok zhltol ako malinu (pardon, banán). Asi je to dané čiastočne i tým, že mám na Tarzana príjemné nostalgické spomienky. Čítal som (a dodnes vlastním) skvelú 8-dielnu sériu Feďa Fialu (ktorú v 90. rokoch vydávalo Stredoslovenské vydavateľstvo), sledoval som báječne zlý kanadsko-mexicko-francúzsky seriál s Wolfom Larsonom, ako malého ma hlboko traumatizovala filmová verzia s Christopherom Lambertom, spokojne som si podupkával pri disneyovke z r. 1999 a svoje urobil Semic-Slovart, ktorý u nás v deväťdesiatkach vydal 4 zošity zo série Tarzan sa vracia. Pravdaže som čítal knihy s fantastickými názvami ako Tarzanov návrat, Tarzanov syn, či Tarzan a cudzinecká légia. Takže Kubertov príspevok bol pre mňa povinný. Kubertova kresba je dynamická, živelná, robustná, ale nie prehnaná; v tomto smere ma pobavil Joeov úvodný komentár „svaly na svaloch“. Tak to tu fakt nenájdete. Scenáre ma prekvapivo bavili, užil som si ich a to vrátane WTF okamihov (Tarzan ovláda umiestňovanie interpunkčných znamienok azda lepšie, ako niektorí učitelia slovenského jazyka a literatúry). Spýtavo obočie som nadvihol vari len pri scéne, v ktorej Tarzan žiarli na šimpanziu samicu Týku, po ktorej pokukuje opičiak Taug, s ktorým sa ako malý hrával, odporný zradca. To už mi pripadalo trochu cez čiaru, ale tak jasné, Tarzan nikdy nevidel ženu a je nadržaný. Zaujímavé je, že ku koncu do jeho príbehov začína prenikať čoraz viacero rozprávkovejších motívov, ale nevadilo mi to, skôr naopak (v tej chvíli to začalo pripomínať Conana). Vyzdvihnúť musím parádny vzhľad: prebal, úvodné slovo, medailóniky autorov, pevná väzba, lesklý kvalitný papier, lacetka... no proste radosť listovať... a ešte väčšia čítať.