Medený jazdec
Paullina Simons
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154295/medeny-jazdec-154295.png
5
850
850
Taťána a Alexandr série
< 2. díl >
Dve sestry, Táňa a Dáša, žijú v malom leningradskom byte, kde sa v dvoch izbách tiesni sedem ľudí troch generácií.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2003 , Ikar (SK)Originální název:
The Bronze Horseman, 2001
více info...
Přidat komentář
Na doporučení jsem si přečetl knihu Měděný jezdec od P.Simonsové. Přestože je to román určený spíše ženám, tak jako muž mohu říci, že nelituji času stráveného její četbou.
Děj je zasazený do druhé světové války těsně před útokem Němců na Leningrad, kde hlavní hrdinka Taťána žije jako sedmnáctiletá dívenka. Zamiluje se do vojáka Sovětské armády Alexandra, který je ve skutečnosti Američan, jehož rodiče, zaslepení komunistickou ideologií, se odstěhují z Ameriky do Ruska s vidinou budování spravedlivého Ruska a jej, ještě jako dítě vezmou s sebou. Taťána kvůli své lásce k Alexandrovi je ochotna trpět nejen útrapami doby, své rodiny, ale i záští a nemocí. Kniha, ač je dost rozsáhlá a drobnost písma mne nutila často knihu odkládat, se čte hezky plynule, děj se udržuje v napětí, vtáhne Vás do děje i hrůz války, vcítíte se do hladomoru a často se přistihnete, jak netrpělivě ťukáte nohou, jak to s Taťánou a Alexandrem dopadne.
Knihu mohu vřele doporučit.
Z různých komplikací osudu mi trvalo tuhle knihu přečíst věky. Ale každé čtení jsem jí hltala. Je krásná a strašná zároveň. Nejdřív jsem si tím nebyla moc jistá, ale po dokončení rozhodně musím vědět jak to bude s Tatanou a Alexandrem dál.:)
Kniha se mi moc líbila, ještě dlouho po přečtení mi zůstává příběh T a A v hlavě... já doporučuji :-)
Měděný jezdec je další knihou, kterou jsem četla znovu po několika letech. V mých nácti se mi líbila a chtěla jsem zjistit, jak můj názor ovlivní dospělost. Musím říct, že dost
Knížka určitě není historickou freskou, spíše se jedná o hodně romantický příběh v kulisách 2. světové války, přičemž nejlepší částí je ta, kdy autorka popisuje blokádu Leningradu. Zbytek byl na mě trochu moc. Proti romantickým příběhům nic nemám, ale některé pasáže mě vysloveně iritovaly.
Co se autorce povedlo, tak bylo vykreslení postavy Taťány. Prostě typická sedmnáctiletá dívka, která se poprvé zamiluje. Při jejím jednání jsem sice často protáčela oči, zároveň ale chápu, že to k jejímu věku a zkušenostem prostě patří.
Co naopak nechápu je adorace Alexandra jako nejlepšího romantického hrdiny. Vždyť ten chlap není o nic víc než jen šílený despota, který neuznává jinou pravdu než svoji. Hraje si celou dobu na morálku, přitom všechny zásady slušného chování porušuje nejvíc on.
Pokud čekáte historický román, budete hodně zklamaní. Pro milovníky historických romancí je to ale ideální čtení.
Příběh je rozdělený na knihu první a knihu druhou, které se dále dělí na části.
Kniha první- Leningrad
Část první- Zářivá mlha
Mno, to tedy bylo "zářivé" čtení. Hodně jsem se musela přemáhat, abych vůbec četla. 0*
Část druhá- Nelítostná náruč zimy.
Nejlepší, nejúžasnější část z celé knihy. Opravdu silné čtení. Slzy tekly. 5*
Kniha druhá- Zlatá brána
Část třetí- Lazarevo
Ještě horší než část první. Malém jsem si vyrvala vlasy, jak mě tato část doháněla k šílenství. O*
Část čtvrtá- Navzdory osudu
Zpočátku jsem se hrozila, že mě ještě čeká tolik stran nudného čtení, ale postupně začínal být příběh zajímavější. 3*
Na knihu jsem se velmi těšila. O to víc mě mrzí, že mě tak zklamala. Určitě bych chtěla vyzdvihnout to, jak autorka bravurně a skvěle popsala válku, hladomor. Kniha obsahuje mnoho srdcervoucích scén. Toto se jí velmi povedlo. Dále pak dopisy mezi Taťánou a Alexandrem. Ty byly krásné.
Co se však totálně nepovedlo, je milostná linka. Jak moc jsem se na to těšila, tak jsem pak byla ráda za každou scénu, kdy ty dva nebyli spolu. Odpadly tak totiž bezduché, nudné, trapné, zdlouhavé, dost často nepochopitelné a hlavně se opakující rozhovory. Dále jsem nechápala některé chování a činy lidí.
Erotické scény mi v knihách nevadí, ale zde bohužel také nejsou povedené. Bylo jich přehršle. První milování bylo spíše znásilněním. V jiném Taťána křičela bolestí. To mi nepřijde v pořádku.
Celkove hodnocení je (průměrem) pouze 2 hvězdy. Ale ještě jednou bych ráda vyzdvihla druhou část. Ta se neskutečně povedla.
Tuto knihu jsem si vypůjčila s nadějí, že si přečtu více o vojenské situaci a utrpení prostých lidí v době fašistické blokády Leningradu, dnes opět Petersburgu. Doufala jsem marně. Místo toho mi americká spisovatelka podstrčila až trapně romantický příběh důstojníka, který skrývá velké tajemství , a neuvěřitelně naivní ruské dívenky Nataši (snad odkaz na Tolstého "Vojnu a mír") , která je spíš "na facku", protože se chová ne na 17, ale tak na 13 let. Hloupoučké sáhodlouhé dialogy mezi zamilovanými, to opravdu neodpovídá atmosféře již nacisty obklíčeného města. Ještě že autorka měla dost rozumu, aby v období, kdy v Leningradu skutečně panuje hladomor, z těch přihlouplých milostných dialogů slevila. Snad i sama uznala, že lidé umírající hladem, zimou a vyčerpáním na podobné věci nemají čas ani náladu. To vše později doplněno, snad aby byla kniha přeci jenom trochu víc dospělácká, o lacinou erotiku hodnou červené knihovny. Celkově mě kniha neokouzlila, hvězdu přidám jenom za poměrně realistické vylíčení osudů obyčejných rodin v době obklíčení a vyhladovění města.
Překrásný romantický příběh na pozadí lidského utrpení ve válce. Stojí za přečtení!
Celá série patří k mým nejoblíbenějším knihám vůbec! Není tam nic, co by se mi nelíbilo. Má vše, co by měla kniha tohoto žánru mít. Skvělé postavy, příběh, styl psaní, atmosféra. Jednoduše všechno! Alexandr je skvělý, Taťána ještě lepší. Obě postavy si během prvního dílu, vlastně celé série projdou neuvěřitelným vývojem, jak osobnostním, tak vztahovým. Pokud jste tuto sérii ještě nečetli, neváhejte a pusťte se do toho! Nebudete litovat!
Tak tohle opravdu ne. Vzhledem k vysokému počtu kladných hodnocení jsem čekala něco jako knihu Dopisy, které nikdo nečetl, ale na knize nadchne snad jen obálka. Děj se vleče a už seznámení Alexandra a Taťány je spíše úsměvné. Alexandr i jeho slizský přítel po Taťáně i přes její nedostačující krásu vedle své půvabné sestry doslova slintají, tak takhle to vážně nechodí. Alexandr je zase pravý hrdina Sovětského svazu, který ale jak jinak neuznává jeho zaběhlá pravidla. Je samozřejmě zcela neodolatelný po všech stránkách. I autorce její dílo asi začalo připadat jako pohádka (samozřejmě až na váléčné chvilky), a tak se nejspíš snažila z ní udělat opravdu knihu pro dospělé a zaplácla ji až nechutně podrobnými erotickými pasážemi, bez toho by sice nebyl tento druh literatury, ale nic se nemá přehánět. Tím ve mně autorka pohřbila i poslední zbytek naděje, že bych knihu dočetla až do úplného konce.
Autorka skvěle popsala strádání obyvatel obléhaného Leningradu. Je nepředstavitelné, že tohle dokázal někdo přežít. Ale i vylíčený život v socialistickém Rusku byl šílený a velmi realisticky popsaný. Přestože mi některé pasáže připadaly stěží uvěřitelné, v téhle knížce mi to nevadilo. Co mě ale nepotěšilo, byla cca třetí čtvrtina knížky, která se autorce úplně zbytečně zvrhla do červené knihovny, což je velká škoda, protože jinak bych hodnotila o hvězdu víc. Naštěstí závěr se autorce povedl a nelze než si přečíst další díl.
Zdlouhavé, nudné, nevěrohodné..Kdyby toho všeho bylo o polovinu míň, bylo by to čtivější. Nejhorší byly ty šílené erotické pasáže, chvilkami až opravdu trapné a to nejsem vůbec žádný puritán. Takže za mě jen dvě hvězdy.
kniha od ktorej sa neda odtrhnúť...od začiatku mi prišla Tatiana ako decko ale ukázalo sa, že ,,vyrástla,, v mudru a odvážnu ženu. Teším sa na ďalšiu časť...
"Člověk je jen součtem svých částí."
Poutavé romantické vyprávění o jedné osudové lásce - o odvážném a dobrosrdečném vojákovi s poněkud prudší povahou a o nevinné, obětavé, zdánlivě křehké a přesto nakonec nesmírně silné a bojovné ruské dívce.
Příběh je inspirován básní Alexandra Sergejeviče Puškina a odehrává se v sovětském Rusku, převážně v tehdejším Leningradu, v období druhé světové války.
První díl trilogie je dlouhý, ale čtivě napsaný. Některé pasáže jsou až příliš rozvleklé nebo působí naivně a díky tomu i nereálně. Občas jsem přemýšlela, jestli mají věty, které jednotlivé postavy říkají, vůbec nějaký smysl - byly tak nekonkrétní. A občas v nich bylo smyslu tolik, že mě to až chytlo za srdce.
Kromě romantických pasáží (včetně velmi explicitně líčených sexuálních scén - ach jo) autorka velmi barvitě líčí také utrpení, kterým si procházeli vojáci Rudé armády i civilisté. Popisuje boje na frontě i bídný život v Petrohradě v době blokády. Nelze si ani představit ten chlad a mráz, hlad a bezmoc, které museli obyvatelé města v zimě roku 1941-1942 prožít. Autorka poměrně zdařile líčí strádání, v jehož důsledku nad lidskostí převládne pud sebezáchovy a člověk tak zapomene na lásku a solidaritu vůči ostatním; strádání, které dokáže vzájemně odcizit i přátele a rodinné příslušníky... Lze v této temné době vůbec zůstat člověkem? Lze si zachovat lidské hodnoty? Hlavní hrdinové jsou rozhodně zdrojem naděje, že to možné je.
Na pozadí krutostí druhé světové války dává autorka na odiv ruskou hrdost, touhu bojovat o svou svobodu a území s německými vojsky. A přitom nenápadně upozorňuje, že zdrojem nebezpečí nemusí být pouze Německá říše v čele s Adolfem Hitlerem, ale také všudypřítomná NKVD, která se stává reprezentantem komunismu jako absurdního, utiskujícího a nehumánního politického směru. Inu, zlo zkrátka často plíživě přichází i z vlastních řad...
Jedna z nejkrásnějších knih. Přestože historie není můj šálek kávy, v této knize jsem si ji užívala. Fascinovalo mě, jak dobře dokázala autorka vtáhnout čtenáře do tak těžké doby. Vykreslila válku, jako kdybyste v ní byli. Smutný krásný příběh
!!! POZOR SPOILERY !!!
CITÁT: Němci byli pouhých pětasedmdesát metrů za vodou a jejich děla mířila na sovětské vojáky, kteří ve spánku tiskli k prsům kulomety. Až na Alexandra - ten k sobě tiskl Taťánu.
Přečteno podruhé (nebo potřetí)? Dostala jsem se začátkem prázdnin chuť na osudovou lásku a jen jsem se začetla, rozbolela mne duše. Když člověk hledá, dá se na tom příběhu najít kupa much. Ale já je hledat nechci, protože osudy Taťány a Alexandra se mi vryly hluboko pod kůži a do srdce, a první dně knihy série se ihned po prvním přečtení vyhouply na první příčky mého osobního seznamu. Jistě, dalo by se namítnou, že je to všechno moc neuvěřitelné, hrdinům vychází kupa náhod (hlavně po Lazarevu, kdy se Taťáně podaří dostat do Leningradu, a pak na frontu za Alexandrem, kam dorazí přesně týž den, kdy sověti proráží blokádu), celé je to nepravděpodobné a vykonstruované... ALE je to smyšlený příběh a já si ho hnidopišstvím odmítám kazit.
V jednom z komentářů jsem se setkala s kritikou zapírání vztahu, který mezi sebou T+A měli. Ono to může vyznívat hnusně vůči Dáše, ale zas na druhou stranu - jak se nezkušená Taťána měla hned na začátku zachovat? Vždyť volila mezi několika protichůdnými věcmi a žádná z voleb by nebyla tou správnou. Je lepší říct sestře, aby jí přenechala muže, do něhož se zamilovala, a ublížit jí tím, anebo je lepší zapírat sama sebe a snažit se přát sestře štěstí? Tohle vše pak ti dva rozebírají v Lazarevu. Kdyby se Taťána vydala tou první cestou, Alexandr by se nikdy nestal takovou součástí jejího života...
Na knize se mi tentokrát líbilo i to (prve jsem se soustředila na jiné aspekty), jak Alexandr jako jediný spatřil Taťánino pravé já. Pro rodinu jen byla "ta druhá" po milovaném Pašovi, slabá a neschopná dívka, kterou všichni podceňovali, ale která v sobě jako jediná z rodiny měla tolik síly, aby se o ně dokázala starat a aby přežila. Možná, že jak jsem jako první četla druhý díl, viděla jsem Taťánu rovnou Alexandrovýma očima, takže mi ten přerod v žabce v postavu, která je navzdory fyzické křehkosti neuvěřitelně silná, unikl. Tentokrát jsem si ten kontrast s dospělým, silným a urostlým Alexandrem, kterého čtenáře nenapadne podceňovat ani náhodou, užívala o to víc.
Stejně tak jsem si užívala i vedlejší postavy - sobecky vykreslené a unavené do sebe zahleděné rodiče, idealizovaného milovaného dědečka, Mariny, Tolji Marazova, plukovníka Stěpanova i odporného Dimitrije, a v každém z nich jsem díky autorce neviděla jen to špatné, ale i jejich lidské stránky, které mne dojímaly. Marinu je snadné kritizovat, ale jak by se kdo zachoval z nás, kdybychom byli vystaveni něčemu takovému? Ty pasáže leningradské zimy jsou nejsugestivnější a nejsilnější...
No a Lazarevo, Lazarevo. Přiznávám, že už když jsem to četla prve, působily ty pasáže najednou jako pěst na oko. Jenže tehdy jsem Měděného jezdce četla jako druhého v pořadí, takže jsem tušila, co čekat, a nebyl to pro mne takový šok jako pro čtenáře jen prvního dílu. U milostných scén je problém v tom, že autor vždy stojí mezi dvěma možnostmi: buď psát explicitně a popisovat co, kdo, komu a kam (čímž riskuje, že to ztratí náboj), nebo jít stezkou lyrických obratů a neurčitých sdělení, kdy nechá pracovat čtenářovu představivost. Simonsová se (bohužel?) vydala tou první cestou, takže některé z popisů rázem po těch náznacích a obcházení jeden druhého v Leningradu působily hodně surově. (Osobně nenávidím slovo "pyj", chybí mi k němu ještě přívlastek "zduřelý", aby to bylo ultra fuj; to překladatelé nemohli použít něco lepšího??) Jenže autorka jen pokračovala v tom, co předtím - líčila vztah Taťány a Alexandra se vším všudy. Z náznaků přešli k činům a konečně mohli svoji spalující lásku naplnit i ve fyzické rovině. Sex k životu patří, ale některé z dialogů v knize mi to poněkud kazily - když člověk sám není v dané situaci, nepociťuje tu touhu, přitažlivost a osudovost lásky k druhému, neprožívá přímé tělesné vjemy, tak některé z dialogů ztrácí sílu a působí někdy rozpačitým, někdy hodně divným dojmem. Nicméně, jak jsem psala v jednom ze svých předchozích komentářů... Všechny ty orgasmy, okamžiky, kdy byli pevně spjati jeden s druhým, čerpali ze sebe sílu, vzájemně se ujišťovali o tom, že mezi nimi je to OPRAVDOVÉ, všechno jim to upřímně přeju. S ohledem na to, co je čekalo a ještě je čeká v dalších dílech, Lazarevo by si zasloužil každý z nás, a to nemusí žít zrovna v tak nešťastné a kruté dějinné době.
Jedna z nejkrásnějších knih vůbec. I když slovo krásný se zde ne vždy hodí. To místo a čas.. to si asi nikdo nedokáže představit.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Rusko milostné romány Sovětský svaz Leningrad blokáda
Autorovy další knížky
| 2013 |  Měděný jezdec |
| 2013 | Taťána a Alexandr |
| 2013 | Letní zahrada |
| 2015 |  Bellagrand |
| 2016 | Ledové objetí |
Velmi čtivě napsaný příběh plný lásky, odvahy, naděje a bolesti. Přiznám se, že knihy o válce jsem se rozhodla nevyhledávat, protože mě akorát dostávaly do depresí a špatné nálady. Měděný jezdec je ale jiný. Zamilovala jsem si Alexandra, jako nebojácného hrdinu, jemuž osud nepřál, ale on i přesto nepřestal bojovat. Zamilovala jsem si i Taťu, naivní mladou puberťačku, která projde v knize neuvěřitelnou proměnou a svoji obrovskou odvahou konkuruje i samotnému Alexandrovi. Sledujeme pak příběh od Leningradu, až po Lazarevo a já si říkám, že ačkoliv byly některé "scény" napsané, tak jak byly...tak si je oni dva rozhodně zasloužili. Doporučuji tuhle knihu a vlastně i další dvě pokračování. Každá z těchto knih stojí za to, vlastně se nedá ani rozdělovat, příběh Šury a Tati by neměl končit na stránkách Měděného jezdce. Těším se na filmové zpracování (doufám, že bude stát za to :-) ).