Taťána a Alexandr
Paullina Simons
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155395/bmid_tatana-a-alexandr-NRu-155395.jpg
5
509
509
Taťána a Alexandr série
< 3. díl >
Rok 1943. New York. Město nových nadějí, tisíce kilometrů vzdálené od válkou zmítané Evropy i rodného Leningradu. Město, do něhož Taťána přijela začít nový život a kde se narodilo její dítě – Alexandrův syn. Jenomže ani oceán nedokáže Taťanu oddělit od stínů minulosti a z nejistého pocitu, že je její manžel stále naživu, se stává jistota i posedlost. Mezitím se v ruinách Starého světa Alexandr ze všech sil snaží uniknout všudypřítomné smrti. Ví, že proti němu stojí nejen nacistický nepřítel, ale i vražedné soukolí Stalinova režimu. Kupředu ho žene jediná myšlenka – ještě jednou se setkat s Taťánou… Druhý díl legendární romantické ságy Paulliny Simonsové.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
Tatiana and Alexander, 2003
více info...
Přidat komentář
Nebylo to rozčarování, ale knize Měděný jezdec se to nevyrovnalo. I Bellagrad se mi stylem psaní zamlouval více. Trochu mi nesedlo časté vracení se v citacích k předešlému dílu. Ale na poslední díl se těším.
Před více roky jsem četla Měděného jezdce, úplně první vydání, asi před rokem jsem zjistila, že vychází i další dva díly. Jako v prvním dílu bylo čtení o blokádě Leningradu bolestivé, uvádět tento druhý díl jako romantickou ságu, se mi příliš nezdá. Táňa jde vlastní cestou a jako válečná zdravotní sestra se setkává jen s vypětím vlastních sil a utrpením a bolestmi druhých. Ani dramatický útěk během bojů ze Sovětského Svazu jí sil nepřidává. Alexandr, který nedobrovolně bojuje v Rudé armádě, prochází krvavým obdobím, ale je přesvědčen, že proti fašismu stojí na správné straně. Jaké je jeho rozčarování, když po ukončení války se ocitne v sovětském vězení a je odsouzen na 25 let nucených prací za rozvracení státního zřízení. Kniha je čtivá až do samého konce, i když je psána románovou formou, nepostrádá autentičnost a mohu jen doporučit. Dávám pět hvězdiček.
Z Alexandra se stal nesmrtelný akční hrdina, který přežije naprosto všechno, i sedmnáct nepodařených útěků z lágru NKVD. Kniha končí očekávaným happyendem.
Na hradě Colditz nikdy byli vězněni ruští důstojníci.
Tento příběh se táhl víc, než v předchozí knize, ale byl stejně skvělý a já rozhodně s hlavnímy hrdiny prožívala jejich životy, trápení, ale i radost.
První díl se mi líbil víc. Jak už tu někdo psal, tak to vracení do minulosti bylo náročnější na udržení pozornosti a tak nějak mě to vlastně otravovalo, i když to tam bylo zřejmě důležité, aby vše zapadlo tak, jak má. Válečná linka na mě byla strašně dlouhá a Amerika zase taková netrpělivá. Ale jinak styl psaní a příběhová linka úžasná.
Taťa i Šura mě prostě dostali. Jejich příběh je drsný i pohádkový. Jediné, co mi vadilo, bylo vracení se do minulosti. Mám raději, když jde příběh pěkně a plynule.
Tak to to bola iná káva ako Měděný jezdec. Dej neuveriteľne rýchlo odsýpal, napomohlo tomu striedanie deja a postáv. Musím povedať, že tento diel som si neskutočne užila. Kniha bola pútavá a bez hluchých miest. Som zvedavá ako sa bude vyvíjať dej v ďalšom dieli tejto ságy.
Opět dech beroucí kniha. Utrpení, žal ale i neskutečná láska. S chvěním u žaludku jsem knihu odložila a hned hltala další díl.
První polovina knihy - opakování předchozího dílu. Pak začne napínavější polovina, ale všechno mně to připadá takové nevěryhodné, americká báchorka. Alexandr je pravý akční hrdina, dobitý, vysílený, vyhladovělý, my bychom byli dávno mrtví, ale osvobozený Alexandr vstane, zmátoří se a znovu tvrdě za svým cílem.
Třetí díl už si nepůjčím.
Tak první díl to u mně nepřekonalo, ale i tak super čtení. Opět se pozastavuji nad věkem hlavních postav... Je dle mého ještě neuvěřitelnější než v předchozím díle.
Děj knihy mě moc bavil, nemohla jsem se odtrhnout. Každopádně jdu i do Letní zahrady :-)
Bezvadné po všech stránkách. Nechybí napětí a romantika. Precizně zpracovaná historická data. Kvalitní četba i styl psaní.
Miluju Ťaťu, Šuru a jejich příběh. Okamžitě se zvedám pro pokračování. Miluju prostě!
Velmi intenzivní čtení. Nedokážu to jinak vyjádřit. Kniha čtenáře připoutá a nemůže se odtrhnout. Kroutím hlavou nad tím, co dokázal Stalin se svým národem. Jak ho nelítostně obětoval. Nezáleželo mu na lidech, ba ani na vlastním synovi. Neustálá atmosféra strachu, udavačství. Jsi jednou hrdina a za pár hodin tě soudí pro velezradu. Četba je to nevšední.
Dokonalé pokračování Měděného jezdce. Pohled na 2 sv. válku, tak trochu z jiné strany. Z té ruské strany, správně opepřen láskou Taťány a Alexandra. Až se oba nakonec potkali, tak jsem z nich byla malinko rozčarovaná, asi proto, že všechno co oba prožili bylo daleko přes hranici normálního bytí.
I přes lehké rozčarování z prvního dílu, jsem se do toho pustila. Snad to bude lepší, říkala jsem si. Z počátku jsem však nasedla do jakéhosi nákladního vlaku, který si to velmi pomalu šinul po kolejích. Po starých, po těch jsem už ale jela v prvním dílu, napadalo mě. Proč mi autorka stále připomíná to, co jsem už četla? Ta jízda mě dost nebavila. Někdy v polovině se do toho vlak ovšem opřel, přejel na nové koleje a fakt to tedy jelo. Ke konci už tak rychle, že jsem skoro ani nestíhala číst. Takže jdu na trojku.
Pokračování románu Měděný jezdec mě bavilo stejně jako první díl. Skvěle napsáno, autorčin styl je podmanivý, čtivý, příběh poutavý, zamilovala jsem si jej.
Kniha přímo navazuje na závěr předchozího dílu série, takže čtenář je vtažen do víru dění hned od první stránky. Osud Taťány a Alexandra se tentokrát odvíjí ve dvou liniích, což dává knize trochu jiný, nový a zajímavý rozměr. Dějově je kniha opět plná různých nečekaných zvratů, autorčin styl psaní je pak neuvěřitelně lehký a čtivý, takže vám čtení velmi rychle ubíhá. Přesto jsem však byla lehce zklamaná z konce, který mi připadal trochu uspěchaný. Ale i tak doporučuji k přečtení.
Tak tento díl jsem úplně hltala, sice mě zážitky z minulosti nebavily, ale co už. Knihu jsem musela přečíst za dva dny a pořád jsem se modlila ať jsou oba v pořádku a shledají se. Nádherný román.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) útěk milostné romány zajatecký tábor Vlasovci (Ruská osvobozenecká armáda) váleční zajatci NKVD (Narodnyj komissariat vnutrennich děl)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Měděný jezdec |
| 2013 | Taťána a Alexandr |
| 2013 | Letní zahrada |
| 2015 |  Bellagrand |
| 2016 | Ledové objetí |
!!! POZOR SPOILER (k 3. svazku) !!!
"Tehdy v Leningradě sis mě vybral," zašeptala zlomeně, "protože jsi věděl, že svou lásku dám jenom jednou."
"A ty sis vybrala mě, protože jsi věděla, že se všech sil chráním, co mi patří. Stejně odhodlaně jako Orbeli."
Jistě, opět lze polemizovat s tím, že se to stát nemohlo, protože tolik štěstí při Alexandrovi prostě stát nemohlo. Ale je mi to jedno. Beru to jako román, s trochou náhody a božího mrknutí by ty lidské osudy klidně mohly být prožity, a dějinná doba, v nichž se odehrávají, jim jen přidává na síle. Bohužel se mi stále z paměti nepovedlo vytěsnit třetí díl, který se mi tolik nelíbil, ale po opakovaném čtení prvního a druhého zvažuji, že bych mu přece jen dala šanci. Alexandrova panovačnost a traumata z války jsou cítit i zde, ale napoprvé jsem je nevnímala a naopak mi přišly pochopitelné s ohledem na vypjatost situace, v níž se s Taťánou nacházeli. Ovšem když si teď vzpomenu na to, co bude po návratu domů, kdy jsem jako naivní holčička čekala na "byli spolu šťastně až do smrti", vnímala jsem povahové rysy obou hrdinů úplně jinak. A právě i díky tomu, že jsem víc prožívala to, čím si oba prošli (a hlavně on - pro civilisty něco naprosto nepředstavitelného), asi si Letní zahradu přece jen koupím a znovu přečtu. Neboť katarze na konci nakonec nechybí. A hlavně: Chci si o těch dvou číst a chci o nich vědět všechno...
Když jsem nyní knihu potřetí četla, tentokrát "chronologicky", tzn. po Měděném jezdci, musela jsem si přiznat, že ač mně chytila za srdce, Měděný jezdec se mi tentokrát líbil víc. Možná díky té atmosféře Leningradské zimy, tomu opatrnému našlapování dvou lidí, kteří si jsou souzeni, a přesto chodí kolem toho druhého a snaží se tomu citu vzdorovat... Možná proto, že druhý díl je oproti prvnímu víc nabitý událostmi a má větší spád. Nevím. Každopádně ale vím, a tím jsem si naprosto jistá, že oba díly mne dostaly na kolena a budu se k nim vracet kdykoli, kdy budu mít potřebu trochu si rozbolavět duši.